Můj zážitek roku: Chvíle štěstí
FOTO: archiv autorky

Můj zážitek roku: Chvíle štěstí

14. 12. 2015

Je tomu právě rok, kdy jsem se rozhodla využít dovedností mého psího kamaráda Bertíka a rozdat trochu radosti lidem, kteří ji ve svém životě potkávají opravdu málo. Jak je vám všem jistě známo, zde v Liberci máme Jedličkův ústav, který poskytuje zázemí zdravotně postiženým klientům. Klientům, jejichž většina je upoutána na invalidní vozík, v lepším případě pouze na pomoc asistentů.

Jak jsem se rozhodla, tak jsem učinila. Oslovila jsem vedení tohoto ústavu a nabídla nezištnou návštěvu, jejímž cílem by bylo setkání klientů s Bertíkem. Již několikrát  jsem zde na íčku psala, že Bertík je velice poslušný a hlavně "dotykový" pejsek, který pod mým vedením splní vše, co se od něj vyžaduje.

Moje nabídka byla s nadšením přijata, a tak jsme se začátkem letošního roku, po předchozím domluvení pravidel, vydali do pro Bertíka dosud neznámého prostředí. O tom, jak nás klienti přijali jsem vás již informovala ve dvou příspěvcích. Dnes bych ráda trochu přiblížila reakci jedné starší paní, která je odkázána na pomoc asistentky.

Paní, která byla před patnácti lety infikována klíštětem a ochrnula. Paní, povoláním doktorka, která byla velkou chovatelkou Německých ovčáků a patřila k chovatelským špičkám nejen v naší republice. Paní, která vzhledem k této nemoci, byla zcela odkázána na pomoc druhých a se svým velkým koníčkem se musela rozloučit.

Když spatřila mezi dveřmi po tolika letech živého pejska, přestože špatně mluví, volala jej k sobě, hladila ho po kožíšku a stále opakovala - můj, můj pejsek... A Bertík, jakoby jí rozumněl, nejen že se nechal dluho hladit, dokonce si k ní vyskočil na klín a olizoval jí ruce i rozzářenou tvář. Po celou dobu našeho vystupování nás paní sledovala, stále mi chtěla něco vyprávět a nakonec mne pomocí asistentky pozvala k sobě na pokoj, aby se pochlubila fotkami svých psů.

Nastal okamžik, kterému by nikdo, kdo to neviděl, neuvěřil. Postavila se, vzala do ruky Bertíkovo vodítko a pomaloučkým krokem, BEZ pomoci kráčela (malý kousek) chodbou ke svému pokoji. Snad představa, že kráčí za svým pejskem jí dávala velkou sílu. Bylo to tak nečekané, že jsem nebyla schopna mluvit, jen jsem se na tuto dvojici dívala a skrývala  slzy dojetí. Bertík s mávajícím ocáskem důstojně kráčel v čele tohotu průvodu a určitě také cítil, že se stalo něco velmi zvláštního.

Byl to pro mne opravdu silný zážitek, měla jsem ohromnou radost s toho, že jsme dokázali nejen této paní, ale všem klientům, rozdat chvíle štěstí a radosti. Nikdy na něj nezapomenu. A Bertík, ten po příchodu domů dlouhé hodiny odpočíval, jako by nabíral novou energii, kterou svým obětavým způsobem ze sebe vydal...

Patnáctého prosince jsme zase pozváni do Jedličkova ústavu na předvánoční akci, určitě to bude opět silný zážitek.

 

 

Soutěž "Můj zážitek roku" - Prožili jste hezkou dovolenou, narodilo se vám vnoučátko, našli jste si nové přátele? Nebo se vám letošek spíše nevydařil? Podělte se s ostatními čtenáři o nejsilnější zážitek roku 2015 a zpracujte jej jako příběh, glosu, báseň či fotoreportáž. Všechny soutěžní příspěvkyk budou slosovány, vítěz obdrží knihu Retro ČS2 od nakladateství JOTA.

Můj zážitek roku
Hodnocení:
(3.7 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zuzana Pivcová
Jste sehraná dvojka, která si pomáhá navzájem a svorně pak dělá radost ještě jiným. Máte tolik radosti a lásky, že vám nechybí, ani když ji plnými hrstmi (packami) rozdáváte. A to je právě ten zázrak. Láska, které neubývá.
Libuše Křapová
Evčo, vidíš, zázraky se dějí. Stačí k tomu láska, radost, nadšení. Moc vám oběma fandím, rozdávejte radost ještě hodně, hodně dlouho.
Jana Šenbergerová
Vzhledem k tomu, že jsem "dotykový" člověk, vím přesně, jak moc potěšíte všechny, které poctíte svou náklonností. Radost nemůže poskytnout nikdo, kdo ji sám nemá. Z vašich očí přímo tryská. Přeji všem krásné chvíle s vámi v Jedličkově ústavu.
Soňa Prachfeldová
Evulko, jsem vždy moc dojata Tvým vyprávěním ze života postižených. Jste oba tak dobří, rozdáváte smích, štěstí, chvíle pohody !
Alena Tollarová
Evo a Bertíku, jak se tak na mě díváte a usmíváte z fotky, mám chuť natáhnout ruku a podat vám pac, teda ruku. Moc vám fandím.
Marie Foltýnová
Je to moc chvályhodný skutek,dělat radost lidem,kteří potřebují něhu a lásku.A Ty Evi ,spolu s Bertíkem,jim toto přinášíte a oni to s vděkem přijímají.Je to vidět na jejich rozzářených tvářích.Ty dobře víš,že Vám oběma fandím a jen v tom pokračujte.Rozdávejte potřebným radost dál.
Naděžda Špásová
Evo, zase hezký příběh. Bertík je velký fešák a věřím tomu, že i postižení lidé, kteří jsou mnohem citlivější než my zdraví, poznají, že se pejska nemusí bát. Chvályhodná a záslužná činnost.
Lidmila Nejedlá
Evčo, Ty a Bertík pácháte jenom samé dobré skutky. Hele a vy jste si podobní. Bert má hezké rysy ve tváři jako Ty a šikovný je také po Tobě. A já vám neskonale fandím.
Libor Farský
Evičko, reportáže z těchto Tvých a Bertíkových úžasných setkání s postiženými v Jedličkově ústavu patřily i k mým nejsilnějším zážitkům tohoto roku. Vzala jsi mi vítr z plachet, chystal jsem se to napsat v závěru roku do jednoho svého článku (Terapie něhou), který teprve připravuji. Za tyto krásné zážitky vám oběma děkuji. HAF
VANDA Blaškovič
Bertice, to byl požittek..:)) jó, nejen ten Bertík se má...:)) Ahoj!

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.