Žena, to něha a pohlazení je,
kočka lísavá a dračice zároveň.
Pohled očí její umí svádět,
stejně jako zlobou sršet.
Oči její jak studánky jsou,
živou vodu z nich je možné pít,
zárověň možné je lehce v nich se utopit.
Vlasy, když žena na polštář rozpustí,
nádherná pavučina na muže tu je rázem.
Úsměv sladký, jemné pokývnutí rukou,
pak tiché slůvko „pojď lásko, chci tě“,
žhavý polibek na rty, na hroty ňader či klína,
tu muž propadá se do hlubin,
kde rozumu není, jen touha bezhlavá.
Žena, to diplomat je, který vítězí,
ač na prohru to vypadá.
Žena to žena je a bůh věděl,
jak stvořit anďela a ďábla zároveň!
