Po stopách dotyku
FOTO: archiv autora

Po stopách dotyku

14. 2. 2016

Dotyk jako jedna ze základních biologických potřeb, dotyk jako nutná podmínka pro přežití novorozence, dotyk jako lék na bolístku dítěte i na chronické onemocnění seniora, dotyk jako projev uznání, dotyk jako projev lásky i základ pro nový život. Prostě dotyk v mnoha podobách nás provází celý život. A jak se to projevuje v praxi? Pojďme se na to podívat od Adama, vlastně od početí (i tam je potřebný dotyk).

Hmat je nejranější senzorický systém. Schopnost vnímat dotyky se objevuje u dětí už v sedmém týdnu těhotenství, ve dvanáctém týdnu má dítě citlivý už skoro celý povrch kůže a od pátého měsíce těhotenství cítí děti dotyky stejně jako dospělí. Vnímání sebe a okolního světa prostřednictvím kůže je pro malé dítě mnohem důležitější, než třeba zrak.

Dřív nikoho ani nenapadlo, že novorozené děti, které jsou odloučením od matky ochuzené o dotyk a další podněty, jsou deprivované a že se zpožďuje jejich vývoj. Ženy v „civilizovaných“ zemích litovaly matky v těch „zaostalých“ zemích, které musejí své děti nosit na těle nebo v šátku. Tyto děti ale měly štěstí. Jak se na to přišlo? Samozřejmě výzkumem a porovnáváním, které ještě u tak malých dětí není ovlivňováno výchovou, prostředím a sociálními poměry.

Tyto výzkumy poukazují na to, že je mnohem výhodnější být s novorozenci co nejvíce v kontaktu. I o málo zvýšená dávka pozornosti v době krátce po porodu může mít zásadní vliv na zdraví, růst i proces učení. Americký neonatolog Marshall Klaus a pediatr John Kennell posuzovali experimenty, týkající se různě dlouhé doby, kterou strávily matky spolu s dětmi. Zjistili, že raný kontakt dítěte s matkou opravdu zlepšuje jazykové schopnosti a má vliv na rozvoj inteligence.

Studie rovněž ukázaly, že děti, které jsou častěji drženy v náručí, mají tendenci více přibývat na váze, rychleji rostou a dříve se vyvíjí jejich motorická koordinace, svalová síla a kontrola. Tady se nabízí i zajímavá souvislost s rozdílným vývojem děvčat a chlapců. Má se za to a určitě to můžete potvrdit i ze svého okolí, že holčičky začínají dříve chodit, mluvit a vůbec jsou ve vývoji o něco rychlejší než chlapci.

Čím to může být? Důvodů je více, ale jedním z nich je i to, že rodiče mají sklon chovat se ke svým dcerám už od narození jinak než ke svým synům. Dcer se rodiče dotýkají, mazlí se s nimi a mluví na ně daleko více než je tomu u synů. U holčiček také rychleji a citlivěji reagují na projevy bolesti nebo nepohodlí, pohladí jejich naražené koleno, zatímco podobné projevy u chlapců ignorují nebo bagatelizují. Tím u děvčat urychlují jejich vývoj a učí je více vyjadřovat city. Co z toho vyplývá? Že i malí chlapečci potřebují v raném věku mazlení a sociální interakci stejně jako holčičky a nebudou kvůli tomu slabší nebo méně samostatnější. Navíc budou v dospělosti méně agresivní a více citlivější a něžnější.

A jak je to u nás starších? Dospělí jsou proti každému nedostatku odolnější. Obzvlášť nedostatek dotyku a pohlazení mohou vyřešit navenek jakoby uspokojivě tím, že se od sebe odříznou, že zatvrdnou nebo začnou hledat náhradní uspokojení (alkohol, přejídání, agrese, atd.) aby nahradili nedostatečnou blízkost. Pokud už jste senioři, jistě mi potvrdíte, že každé objetí, každé pohlazení, působí jako balzám na duši. A to nemusí jít přímo o masáž.

Většina kultur považuje dotyk za něco přirozeného a léčivého. Prakticky všechny léčebné systémy všech dob, které se dochovaly, věří, že lze léčit dotykem, pohlazením či předáváním energie. Podle čínské medicíny jsou dokonce hlazením povrchu těla „hlazeny“ i vnitřní orgány. Jemné hlazení kůže aktivuje lymfatický systém, který se stará o odstraňování škodlivých látek z těla. Při hlazení a mazlení se navíc vyplavuje kromě oxytocinu celá řada hormonů, které jsou pro organismus důležité. Doteky snižují tělesné napětí a stres, ulevují od bolesti.    

Potřeba dotyku a pomazlení je velmi podstatná potřeba, na kterou jsme jako lidstvo trochu pozapomněli. Bojíme se někoho dotknout, aby to nebylo bráno jinak. Bojíme se dotknout, protože nevíme, že i ten druhý po tom touží. Bojíme se dotknout, protože nám to tak dlouho zakazovali a tak dlouho nám nalhávali, že to není třeba, až jsme tomu uvěřili. Ale za jakou cenu? I přes snahu lékařů nemocných přibývá a většina jejich nemocí má původ „v hlavě“. A tak jednoduchá věc jako dotyky nás může uzdravit. Můžeme s tím začít teď hned. Doma nebo kdekoliv jinde. Zapojte do akce své partnery případně si najděte dobrého maséra a terapeuta. 

Mějte se krásně.

zdraví
Hodnocení:
(4 b. / 4 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zdenka Jírová
Velmi zajímavý článek. Smutné je, že po všech rádoby vědeckých studií, jak se chovat k dětem, zase vědci dospěli k názoru, že rodičovská láska s mazlením je to nejlepší, a to museli "odkoukat" od primitivních národů.
Marie Magdalena Klosová
Hlazení,dotýkání a objímání jsou nádherné a zdravé aktivity.Provozujte je.mm
Jiří Libánský
Také mne uklidňuje hlazení něčeho chlupatého. Ženy sice už dlouho podléhají současnému módnímu trendu, který jde jiným směrem, ale proti němu také nemám námitky.
ivana kosťunová
Také mě to napadlo, ale třeba je to,placená reklama.
Helena Votíková
Článek jsem si přečetla s velkým zájmem. Mám dvojčata holku a kluka a je zajímavé, že naše holčička se moc mazlit nechtěla a u kluka jsme naopak museli říkat tu obvyklou větu "chlapi nepláčou", ten byl citlivější. A to že dotyk je důležitý, souhlasím, stačí jen malé pohlazení a hned je líp. Nezlobte se, ale musím napsat i to co mne trošku zarazilo a to odkaz na vaše stránky. Asi to tak má být, ale mně to přišlo jako reklama. Promiňte.
Jana Šenbergerová
Skvělý článek! Jsem dotykový člověk, takže mohu jen potvrdit. Čím méně dotýkání v dospělosti s dospělými, tím blíž mají třeba prarodiče ke svým vnoučatům, protože vzájemné dotýkání je přínosem pro ně stejně jako pro děti. Proto má tolik seniorů doma chlupaté zvířecí kamarády. Proto je léčivá canisterapie, hyppoterapie a řada dalších. A přitom by mnohým stačilo, kdyby několikrát denně láskyplně objali svého partnera, kamaráda, kamarádku, kohokoliv. Zřejmě s tím souvisí i celosvětové akce "free hugs" - objímání zdarma. Díky za ten článek, moc mě potěšil.
Naděžda Špásová
Ano, souhlasím s tím, že dotyk a dotýkání se i v našem věku je velmi důležité. Někde jsem četla, že bychom si denně měli několikrát pohladit něco chlupatého. Já to tedy dělám a našim pejskům se to taky líbí, je to opravdu uklidňující. Manžel už tolik vlasů nemá.

Zpět na homepage Zpět na článek

SERIÁL: Můj chytrý mobil

Studenti učí seniory pomocí videí

Chytrý mobil

Nový díl:  Jak si nainstalovat a používat aplikaci Záchranka

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - šestnáctý týden <p>Tento kvízový týden začneme sérií otázek, které jsme připravili v rámci posilování finanční gramotnosti s Českou bankovní asociací. Od zítřka se zase vráíme k zavedenému formátu.</p>