Poprvé když otevřete oči,
to do života člověk vkročí.
Pak poprvé je slyšet křik - jsem tady ,já chci ŽÍT.
Pak přijdou krůčky první a první mami tati.
Do školy prvně člověk vkročí a z první lásky hlava se točí.
Však není třeba života se bát, když člověk člověka má rád.
Pak první, přestává být častokrát.
A první bolest přinese i přes tu se přenese.
Ten rytmus zpomaluje - je to znát a poprvé se začne bát,
že zapomene, co to chtěl a mockrát jsi odešel.
Pak poprvé si řekne DOST!
Mám důchod. Když zapomenu, budu se ptát
poprvé či častokrát?
Poprvé, poprvé, co jen jsem to chtěl...
...to životem jsem šel.
