Zodpovědná nula. Horor dle skutečné události.
Ilustrační foto: pixabay.com

Zodpovědná nula. Horor dle skutečné události.

27. 5. 2016

Šibřinky! Holky, v Mladoticích jsou dnes šibřinky, jde se táááncovááát, halekal Petr, vedoucí čtvrtého oddílu na celý pionýrský tábor. Byl to tábor dětí z dětského domova v krásném prostředí u řeky Střely. Vedoucími oddílů byli studenti pedagogické fakulty, a v dětském domově se tak v pohodě vystřídaly dovolené vychovatelů. 

Šibřinky? Co to je šibřinky? Ptala se vedoucí třetího oddílu Věra. Tancovačka, Věruško, bude dostatek chleba v naší socialistický vlasti, víš? A my si dáme pivíčko, taneček tělo na tělíčko, pusinku na líčko...!  Tak, holky, ať vám to všechno chrápe a ve 21:30, maximálně ve 22, je sraz za jídelnou. Neblázněte, nemůžeme to tady opustit všichni, řekla jsem docela rázně, až jsem se zastyděla. Jsou tu kuchty, nééé? Ty to vohlídají. Honzo, ty máš dnes noční kontrolu, kdo ji udělá? Ty!  Jsi... taková...zodpovědná... nula!

Sedla jsem si na poleno u ohniště a poslouchala, jak se vzdalují hlasy kolegů, až úplně ztichly v zátočině  za lesem. Byla teplá, tichá, temná noc. Za řekou se ozval sýček, zároveň s rychlými kroky od cesty. Věrka se vrátila, zůstala se mnou. Vydržely jsme u ohýnku přes půlnoc, pak jsme vzaly baterku a šly pomalu mezi stany. Gl, gl, gl, bl, bl...co to je za zvuky? Je to tady blízko. Prosvítila jsem šajnovkou okolní keře. Zase bláá, gl, gl...hlas jako z hluboké studny. Stály jsme nehnutě, držely se za ruce a naslouchaly. Hlas se změnil v huhlání, chrčení , bublání.

Je to ve stanu, asi tady. Posvítily jsme do třetího stanu. V nohách spacího pytle se zmítalo tělíčko malého Martínka. Byl zaklesnutý v šíři pytle. Dusí se, musíme ho vytáhnout. Nejde to, tělíčko je napružené a pytel má zip jen do půlky. Roztrhneme ho. Zaber! Nejde to, pevná látka jak celta. Jdi pro zdravotnici. Ne, nemáme čas. Tahej za prostěradlovou vložku. Trhá se, to je dobře. Drž pytel, budu tahat. Klekni si na ten konec, drž! Povedlo se. Vložku jsme roztrhaly na cáry a Martínka vytáhly ze stanu ven. Dusil se, byl zpocený, pozvracený, zvratky měl v nose, v uších ve vlasech, všude. Stále se dávil. Zvedly jsme ho za nohy a dostal pár pěkných ran do zad. Kuckal, z úst mu visely hleny, při nádechu se vracely, znovu se dusil. Roztrhaným prostěradlem jsme je namotávaly a vytahovaly z pusy i z nosu. Konečně začal plakat. Odnesly jsme ho do jídelny a vzbudily zdravotnici. Tu noc jsme neusnuly.

Ráno nás obě zdravotní sestra obejmula a řekla, že jsme ho zachránily. Měl potrhané žilky v očích, vážně se dusil a v péči ho už měli v plzeňské nemocnici. Tak nevím, byla to moje prozřetelnost nebo Martínkův Anděl strážný? Jedno vím však s určitostí. Čert nikdy nespí!

 

(Věnováno  p. Nekvasilovi)

 

 

 

 

 

Můj příběh vzpomínky
Hodnocení:
(5 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zdenka Jírová
Jako studentka jsem jezdila na pionýrské tábory jako vychovatelka. Byla to velká zodpovědnost hlavně u vody, kdy jsem je neustále přepočítávala, jestli jsou všechny. O zodpovědných nulách ale nic nevím, hlídali jsme všichni.
Libuše Křapová
Čert nikdy nespí. Ještě že Martínka chránily "andělé" Liduška s Věrou. Žádné nuly!
Eva Balúchová
Martínek měl štěstí,že měla službu"zodpovědná nula".
Elena Valeriánová
Brr. Myslím, že jsi byla Andělem strážným Ty. Až mě mrazí. Já prostě nemám slov!
Alena Várošová
Pěkný článek,ještě s pěknějším koncem.Vedoucí co mají na starosti děti,které jsou jak živé stříbro si s nimi tedy užijí.5*
Jitka Havlová
Lidmilko díky za krásný příspěvek, dám ho přečíst dceři, ta jezdí na tábor asi pětadvacet let, pořád na ten samý. Asi taky ví, že obezřetnost tam musí být každý den i noc. A váš dobrý skutek není promlčený a zaslouží si velikánskou pochvalu i po letech. Zdalipak vám tenkrát poděkovali rodiče toho chlapce?
Alena Tollarová
Limi, znáš tu písničku Andělé strážní, že jo. Vašek Neckář v ní zpívá i o Tobě a Tvojí kolegyni.
Naděžda Špásová
No, Lidmilko, opět jsi mě dostala. Jednak jsem taky jezdívala ke Střele na PT. Nejdřív jako pionýrka a pak jako vedoucí.. Bylo to kousek od Plas a my jsme občas chodívali přes les na pivko. Tábor se jmenoval Máj a bylo to tam moc pěkný. Toho chlapečka jsi ještě někdy viděla? Občas možná ten šestý smysl opravdu máme. Nemůžu se zbavit dojmu, že už jsme se někde potkaly. *****
Zuzana Pivcová
Takové situace hovoří za vše. Od vás to bylo příkladné, ale částečně i štěstí. Nikdy jsem neučila v běžné škole a neměla takovou zodpovědnost za děti. Ale stačily mi výměnné zájezdy se žáky němčináři do NDR, kdy jsme z Českých Budějovic cestou 5x přestupovali. V narvaných vlacích a bez možnosti místenek jsme nikdy neseděli pohromadě. Vadilo mi to, ale řešit se to nedalo. Zlomilo mě, když mi pak kolegyně Němka vyprávěla, že krátce předtím na školním výletě šli 2 kluci ve vlaku na WC, v chodbičce se začali strkat a jeden otevřel za jízdy dveře, druhý vypadl a přejel ho protijedoucí vlak. Učitelka byla odsouzena za nedbalost. Zařekla jsem se, že už takto nikam nepojedu, a tak se i stalo.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.