Je to o lidech
FOTO: autorka

Je to o lidech

14. 6. 2016

Nemám ráda organizované autobusové výlety, už jen proto, že sotva jsme za humnama, lidi si vybalí snídani, různorodou svačinu, někdo i slivovici, a ty pachy se míchají v autobuse. Chápu, že někdo nemůže brzo ráno snídat, tak snídá později. Dále na zastávkách všichni se vyřítí na benzinku na toalety, fronta až někam.

Byla jsem na posledním autobusovém zájezdě v Terezíně. Přiběhla jsem na poslední chvíli, pozdravila jsem dvakrát a řekla jsem, že jedu za paní Majku. Ale za mnou ještě dalších 5 lidí. Rozhlížela jsem se, kam si sednu, nejraději k oknu, abych mohla svoje postřehy vyfotografovat. Tak jedna jediná dvojka byla u prostředního vchodu, kde byl bar, který se ten den nepoužíval, a hned dole bylo chemické WC, kde nám bylo řečeno Používat jen v krajním případě. Vzadu byla po jednom asi 2 volná místa, jedno naproti mne přes uličku.

Přišli zřejmě manželé s dcerou asi 16 - 17 let. Manžel zůstal vpředu a ty dvě se rozhlížely, kam si sednou. Tak jsem jak blbka jim nabídla své místo s tím, že určitě chtějí sedět. Obě přikývly, ale poděkování jsem asi neslyšela, i když jsem všímavá. Já si přesedla přes uličku k jedné silnější slečně od nás z ulice. Takže jsem se nejenom mačkala a padala do uličky, ale nemohla ani fotit. Cestu 3,5 hodinovou jsem tam přežila. Všude jsem si chodila sama, nechtěla jsem být na někoho vázaná, až do Malé pevnosti byl společný vstup.

Po skončení prohlídky jsem byla mezi prvními v autobuse a říkala jsem si, že si sednu na své původní místo s omluvou, že si chci udělat pár snímků. Ale ouha, zrovna u okna dole měla matka dcery tašku. Tak jsem si sedla opět na své místo, neboť by mi to strach nedovolil si tam sednout. Co kdyby se jim z tašky něco ztratilo? Jsem předvídající. Po nástupu všech se autobus rozjel a já vstala a šla fotit ke dveřím, mezi toaletou a barem, ale jak? Tak jsem si polovinou těla a rukou přilehla na bar, nohu jsem dala na kliku dveří do WC. Úžasná poloha a ještě úžasnější pohled na mne.

Myslíte, že ty dvě nány to napadlo a řekly by Nafoťte si, co chcete, a udělaly by mi místo? Ani náhodou, tak jsem tam balancovala jak koza na ledě a machrovala s foťákem jako nějaká profesionálka, ale spíš jak nějaká střelená, abych mohla dát fotky na íčko. Hodně fotek bylo rozmazaných způsobeno  nepříjemnými okolnostmi a drncáním autobusu.. Ale některé jsem dala na foto Dne. Tak jsem fotila levou stranu přes tu baculatou slečnu, co vedle mne seděla, moc jsem toho nenafotila, i když jsem ji požádala, zdali jí to nevadí, že jí šermuji před nosem fotoaparátem. Ani náhodou, nevadilo, při čemž zbytek cesty prochrněla jak medvědice. Nerada se někoho o něco doprošuji.

Tak si říkám, jestli já nejsem blbka, za dobrotu na žebrotu, znáte to staré přísloví... Vždycky si říkám po nějakém takovém poučení budu jiná, budu se chovat jak parchant tak, jak se lidi  chovají ke mně, ale opět zklamu sama sebe a nedokážu to. No, není lepší být vypočítavým vyčůránkem, myslet na svoje pohodlí a na své já! Všude být první za všech okoností a neohlížet se na druhé? Těm se žije určitě líp.  Jaký máte na to názor, lidičky?

 

 

 

Můj příběh
Hodnocení:
(2.5 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jitka Chodorová
Ano Alenko, přesně tak to je, pro ochotu na žebrotu. Sice trochu drsnější formou jsi popsala svou cestu zpět domů, ale já mám pocit, že ty komenáře jsou namířeny proti tobě, ne, proti tvému článku. Jsou tací, co sem napíší jakoukoliv blbost, a spřízněný dav jásá nad jejich uměním. Já chápu, že tě cesta zpět nenadchla, a tudíž jsi v duchu pojmenovala ty ženy tak, jak jsi nám to popsala, tu slečnu vedle tebe jsi neurazila ani myšlenkou. Já za sebe to beru z nadhledem.
Elena Valeriánová
:-)
Alena Várošová
Já jsem nikoho noznačila nánou,ani nijak jinak,chovala jsem se c,tak jak se chovám slušně a ochotně.To jsem je označila,když jsem psala článek,nic,víc,nic míń.Tak nakonec starší lidi na íčku mě odsoudí za to,že člověk je ochotný a raději pustí někoho sednout,aby seděly spolu?Tak to nechápu.Napala jsem to proto,že jsem se cítila za špatně,za dobrotu na žebrotu,že se tak lidi mohou chovat.Nikoho špatnými jmény jsem nenazvala,jen jsem si to myslela a to je špatně?Už nic nekomentuji ,končím.
Anna Čípová
Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Bylo by vám milé, kdyby vás někdo označil nánou. A když něco nemám ráda, tak to nedělám, viz. začátek vašeho článku.
Elena Valeriánová
Aleno, píšete, že na zájezd jste jela, protože vypadla nějaká pani. To snad není důvod. Připadá mi, že ten článek je plný zloby. Na autobusové zájezdy jezdíme a dokonce i na dlouhé cesty do ciziny a užíváme si i tu cestu. Nazvat někoho parchantem, nánou či medvědicí - nezlobte se to mi připadá trochu přes čáru. Pokud si pamatuji, tak ten první článek o Terezínu nebyl tak negavistický. A fotky focené za jízdy z okna autobusu dopadnou vždy všelijak. Dnes ode mě nedostanete žádnou hvězdičku.
Zuzana Pivcová
Důvodem, proč se někteří lidé zdánlivě chovají jako "parchanti", nemusí být hned jejich špatný charakter, nýbrž třeba jen menší důvtipnost. Třeba té Medvědici opravdu nevadilo šermování foťákem před nosem a na otázku, v níž asi necítila ironii, odpověděla po pravdě, že ne. Právě tak Nány seděly na předem nabídnutém místě. Někdy je asi třeba formulovat své požadavky jasně, sice zdvořile, ale konkrétně. Věřím, že by to bylo lepší.
Alena Várošová
Na zájezd jsem jela,protože na poslední chvíli vypadla paní,která nemohla jet.Nakonec jsem nikdy v Terezíně nebyla,tak mě všechno co se týkalo zubožených lidí zajímalo. Tím,že se nedokážu flegmaticky tak chovat k lidem,protoˇjsem jim nabídla místo .O to víc mě překvapilo chování cizích lidí,proto jsem to napsala..Chce ještě někdo nějaké vysvětlení?
Ilona Erika Kolář
Nezlobte se na mě, ale nechápu, proč jste tam vůbec jezdila. Když vím, že mi něco nesedne, nelezu tam. A také opravdu nechápu, proč o tom píšete. Článek je velmi pesimistický, není tam ani špetka pozitiva.
Naděžda Špásová
Aleno, moc jsem nepochopila, proč jste do Terezína jezdila. Byla jsem tam v 15 letech a ačkoliv to máme kousek, už bych tam nejela. Na prohlídku tohoto ghetta by měl jezdit jen ten, kdo se o tuto smutnou minulost opravdu zajímá. Mimochodem, mám Pavlovův reflex, když sednu do autobusu, chci hned jíst, přestože bez snídaně nevyjdu z domu.
Helena Votíková
Alenko ale ty jsi se vůbec netěšila, řekla bych naopak. To se pak všechno děje jako naschvál.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.