Julie, Julča, Julinka
FOTO: archiv autorky

Julie, Julča, Julinka

17. 9. 2016

Věřím na mnoho neobyklých zvířecích schopností, které jim dávají sílu přežít, které jim pomůžou v případě nouze vyhledat svého zachránce. Tomu se pak většinou dokážou i nějak odvděčit.

Zachráncem zvířecích ztracenců, léčitelem i kamarádem, který za léta, co se známe, pomohl už pěkné řádce opuštěných zvířat, je určitě starší pán, my říkáme v žertu kastelán, který spravuje a udržuje naši chalupu v jižních Čechách, pan Láďa. Jemu by mohli za roky života poděkovat nejen psi, kocouři, kuna, tchoř, morče, mýval, ale i několik andulek, zebřička, straka - a slepice.....

Ta, která se objevila asi před třemi nebo čtyřmi měsíci v blízkosti chalupy, chodila po frekventované cestě, kde jí rozhodně hrozilo nebezpečí v podobě projíždějících aut, včetně kamionů z blízké cihelny. Pan Láďa se samozřejmě rozhodl ztracené slepičce pomoci. Spolu s kamarádem ji zahnali do zahrady a začali se shánět po majiteli. V okolí se k ní však nikdo nepřihlásil, nikomu nechyběla, a tak nakonec našla na chalupě nový domov. Dostala jméno Julie - Julča, Julina.
Pojmenovaná zvířátka se většinou záhy stanou domácími mazlíčky a i králíci nebo drůbež přestanou být považováni jen za zvíře pro užitek, které navíc jednou skončí na talíři "svého" člověka.
Zpočátku bázlivá Julina rychle zdomácněla, procházela se po dvoře, hledala si potravu - a ochotně přijímala nabízené pochoutky od svého zachránce. Dva pánovi přátelští starší "voříškové" si na ni zvykli a rozhodně by jí neublížili. Julina, jako správná slepice, odměňovala svého pána světlehnědými vajíčky.

K mírumilovným domácím psům přibyl však během návštěvy Láďovy přítelkyně její jezevčík. Ten se v žádném případě nemínil kamarádit. Julině byla tedy vyhrazena uzavřená část zahrady za bývalou stájí, kam pes neměl přístup. Až jednou...
Snad někdo z přítomných na chalupě nezavřel u Julininy ohrádky řádně dvířka, nebo se jezevčík Tadeáš protáhl někde plotem  - překvapená a vyděšená slepička se sotva mohla bránit. Pes jí zle potrhal kůži na hřbetě. Pravděpodobně by každý jiný hospodář v takové chvíli ukončil slepici milosrdnou ranou trápení. Pan Láďa se však okamžitě odhodlal k pokusu slípku zachránit.  Nůž, dezinfence, antibiotická mast.... nakonec poranění pořádně stažené obvazem. Julina se ani nebránila, snad právě cítila, že se všechno děje pro její záchranu. Po nějaké době se stalo to, s čím by asi nikdo nepočítal - poraněná kůže i s peřím přirostla. A po další době Julča snesla zase vajíčko. Odměnou jí byly různé dobroty, jen aby se brzy vzpamatovala.
Když jezevčík se svou paní odcestoval, mohla Julina chodit volně po dvoře i po zahradě, jak se jí zachtělo. Ale chalupu, kam se občas zatoulala na návštěvu, opouštěla nedobrovolně.

Přišly prázdniny, tedy doba mého každoročního příjezdu na chalupu. Od pana Ládi jsem si vyslechla Julinčin příběh. Ochočená slípka se začala kamarádit i se mnou. Brzy nato přijela i Láďova přítelkyně a s ní samozřejmě i jezevčík. Julka našla útočiště zase ve své ohrádce, kde jí nic nescházelo. Stalo se však, že pán dvířka pouze přibouchl a nezamknul, takže se pes opět dostal dovnitř. Než hospodář přiběhl, chytil Tadeáš Julku za křídlo tak, že jí překousl kost. Tady bylo na první pohled jasné, že oddělené křídlo nesroste, jako předtím přirostla kůže, a proto byl nad Julinkou, která se navzdory úrazu ještě pohybovala a dokonce i něco sezobla, vyřčen ortel: Konec. Pan Láďa přinesl špalek a sekyru, ale sám by to nedokázal, proto se chystal zmizet, ať Julku zprovodí ze světa jeho přítelkyně. I tu však v poslední chvíli  opustila odvaha a najednou navrhla celé ulomené křídlo, které bezvládně viselo, odříznout. Vždyť v záchranářských stanicích často poraněné odchycené ptáky z přírody taky takhle zachrání. Znovu přišla na řadu dezinfekce, mast a tentokrát také řádně ostrý nůž. A Julinka po celou dobu držela, jakoby cítila, že je to její jediná šance na přežití.
Druhý den ráno jsme se šli na ni podívat do budky, kde odpočívala, s obavami, že to snad nemohla přežít....avšak ona překvapivě žila.
Po odjezdu psího vetřelce začala slepička zase pomalu vycházet ven a pouštěla se s chutí i do kousků masa, o které se s ní dělili domácí psi i naše pražské kočky.

Pan Láďa svatosvatě slíbil, že Julinka zůstane na dožití, i když po takovém úrazu už asi vajíčka neponese.
Uplynuly dva týdny a jednoho rána na mě ze dvora volal, ať se jdu na něco podívat.  V ruce držel světlehnědé vajíčko.

Pro všechny čtenáře, kteří také mají rádi zvířata, přidávám informaci, že od úrazu k dnešnímu dni má Julka na kontě už přes 40 snesených vajec. Tak se tedy projevila na jedné straně lidskost a na druhé vůle k životu. A mně už jen zbývá popřát slepičce Julince další život v klidu. Určitě si ho zaslouží.

příroda zvířata
Hodnocení:
(5 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Dana Kolářová
Hezké.
Marcela Pivcová
Julča děkuje za tolik ohlasů na svůj pravdivý příběh a je ráda, že mezi lidmi se najde tolik milovníků zvířat. Liborovi vzkazuje, že vysvětlení od paní Evy je naprosto odborné a přidává ještě malý vzkaz: blíží se ta "padesátka".
Libor Farský
Děkuji za vysvětlení, Evičko. Já myslel, že je to se slepicí podobné jako s jalovicí. Až po otelení (porodu) se z jalovice stane kráva. Před otelením není možné jalovice dojit, neboť k produkci mléka dochází právě až po narození prvního mláděte. No vida, mám ve vzdělání stále co dohánět.
Dagmar Bartušková
Tak jen ať slipka snáší vajíčka dál, ať už diky kohoutovi nebo bez něj.
Eva Mužíková
Liborku, na snášení vajec nemá nepřítomnost kohouta žádný vliv. Jsou pouze neoplodněná a tudíž nejdou použít jako násadová... Spíš se často stává, že slepice bez kohouta si před chovatelem nečekaně sedají na zem, rozplácnou se a čekají na " pojímání". Chovatelé slípek bez kohouta mi jistě dají za pravdu. Několikrát jsem na tokovou roztouženou slepici málem šlápla...:))) hold příroda chce své:)))))
Eva Mužíková
Liborku, na snášení vajec nemá nepřítomnost kohouta žádný vliv. Jsou pouze neoplodněná a tudíž nejdou použít jako násadová... Spíš se často stává, že slepice bez kohouta si před chovatelem nečekaně sedají na zem, rozplácnou se a čekají na " pojímání". Chovatelé slípek bez kohouta mi jistě dají za pravdu. Několikrát jsem na tokovou roztouženou slepici málem šlápla...:))) hold příroda chce své:)))))
Alena Tollarová
To je boží! Přeji Ti, Julie, Julčo, Julinko krásný a dlouhý slepičí život. A co ten škodík, dostal za vyučenou?
Ilona Erika Kolář
Na fc je skupina Srdce všem, kde se píše o zachráněných zvířatech. Většinou se jedná o zvířata z jatek. Slepice tam bývají také docela často.
Libor Farský
Je to až dojemné. Nicméně teď ze mne promluví Pražáček. Nikdy jsem neviděl chovat osamělou slípku, vždy jen celé hejno a s kohoutem. To může slepice do nekonečna snášet vejce i bez kontaktu s kohoutem? :-)
Zdenka Jírová
Milý, roztomilý příběh, a ještě k tomu s dobrým koncem To působí jako pralinka na zvednutí nálady.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 13. týden

Na Zelený čtvrtek začíná na státních hradech a zámcích turistická sezona. Tak si vyzkoušíme vaše znalosti na téma "České hrady a zámky."

AKTUÁLNÍ ANKETA

Provedli jste nějaké úpravy svého bytu či domu na stáří? (sprchový kout místo vany, bezpečnostní madla, bezbariérové prahy apod.)

Ano, úpravy bytu jsem (jsme provedli)

29%

Ano, ale zatím jen částečně

15%

Nevím, jaké úpravy by to měly být

11%

Ne, ale zvažujeme to

13%

Ne, o žádných úpravách neuvažuji

17%

Ne, protože na to nemám peníze

14%