Všichni moji blízcí psi
FOTO: autorka

Všichni moji blízcí psi

22. 10. 2016

O psech se ví, že jsou nejstaršími domestikovanými zvířaty a člověka provázejí 14 tisíc let. V našem domku s námi žijí podstatně kratší dobu, ale přece jen už je to téměř 60 let. Chtěla bych tyto naše věrné souputníky alespoň krátce představit.

Ten první se jmenoval Lup, německý ovčák. To jsem chodila do první třídy. Kdo si pamatuje ze slabikáře: …Jan má Lupa. Lup je pes… Byl to PAN pes, skvělý hlídač naší velké zahrady. Jediným jeho handicapem, který zdědil po své matce, byl strach ze střelby. Rány způsobované nadzvukovými letadly, ohňostroje, střelba na vojenské střelnici, to vše v něm vyvolávalo panickou hrůzu a hledal ochranu po našem boku nebo mezi našima nohama.

Druhá byla fenka Roxana téhož plemene (Tou dobou jsem viděla nezapomenutelné představení Cyrana z Bergeracu – odtud romantické jméno). Přinesli mi ji jako dárek po mém návratu z nemocnice po úspěšné léčbě zápalu mozkových blan. Dožila se ještě batolecího věku mého prvního dítěte.

Když děti povyrostly, přišel do rodiny třetí ovčácký pes, tentokrát Black – belgický ovčák.
A pak už se nám zdálo, že jeden pes je málo. Po čtyřech letech jsme mu pořídili společníka, chodského psa Sida. Jejich počáteční soužití bylo pro malé štěně krušné. Celé čtyři měsíce trvalo, než ho starší parťák vzal na milost. Až později jsme pochopili, jak to od něho bylo moudré a prozíravé a že se zachoval jako ten nejlepší vychovatel. Z těch dvou se pak stala nerozlučná dvojice.

Moje dcera se v Praze na studiích cítila poněkud osamělá, a tak se ujala malého nalezence, křížence. Pouliční směs, něco mezi jezevčíkem, kníračem a pudlem. Když se poprvé ukázali doma, málem mě z toho trefil šlak. Ale malý mazaný ďáblík Erik si brzy získal srdce celé naší lidské i psí smečky. Je mi jasné, že s tím moje dcera tak trochu počítala. Až ho maminka pozná, brzy se oblomí a nevyžene nás. Erik s ní pak na kolejích i přednáškách prožil její studijní léta a je s námi dodnes již v seniorském věku, ale stále vitální a čilý.

A tak jsme měli a i v současné době máme pejsky tři. Co pes, to jiná povaha, jiný příběh. Jedno však měli a mají společné: lásku k člověku, která je převládající psí emocí. „Schopnost psů projevovat lásku je tak pověstná a rozvinutá, že se z ní stal málem další smysl nebo orgán. Mohli bychom ji označit za hyperlásku, kterou psi zahrnují všechny blízké lidi ve svém okolí. …I když se tato zvířata seznámí se všemi našimi slabinami, věrolomností a nevlídností, oddaně nás milují – a většina majitelů jim tento cit oplácí. Také my milujeme psy čím dál více. Pouto mezi námi a jimi je pevnější a pevnější.“ (J.M.Masson: Psi v lásce nikdy nelžou. Praha, Rybka Publishers 1999).

Jak běžel čas, naši kamarádi stárli. Každý pejskař musí počítat s tím, že ho jeho svěřenec jednou opustí. Je to smutné a bolestné a lidé se s tím vyrovnávají po svém. Někdo si dalšího pejska nepořídí proto, že by tak smutné loučení už nechtěl znovu prožít. My patříme k těm, kteří prázdné místo zaplní novým kamarádem. Vzpomínka na toho předešlého zůstává živá, ale zároveň jako by něco z něj přecházelo do nového zvířete. Kontinuita zůstává zachována a už to tolik nebolí.

Našeho milovaného Blacka vystřídal Basty – border kolie. Nezapomenu na onu noc z 5.na 6.prosince, kdy měl přijít na svět a dcera s napětím sledovala na internetu porod v přímém přenosu! To prostě nešlo usnout a když, tak jen na chvilku. Tento pejsek byl hned od počátku předurčen k neuvěřitelným výkonům v novodobých psích sportech a to se děje dodnes. To je ale téma na samostatný článek. Objektem mého zájmu je ale nyní další chodský pes, náhradník flegmatického a dobráckého Sida. Jeho jméno je Grimm. Ráda bych napsala něco o něm a o tom, jak je těžké porozumět psí řeči i duši. Ale to až někdy příště.

 

domácí mazlíčci pes
Hodnocení:
(5 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zdenek Prejza
Krasavci... I my jsme měli psa, jezevčíka. Když umřel (měl 13 let), bylo u nás moc smutno. Byl to náš kamarád, dá se říct člen rodiny. Udělali jsme mu hrobeček v přírodě s výhledem na jeho oblíbená místa. A nestyděl jsem se za slzy i já. O manželce ani nemluvím... Od té doby jsme měli i další hafáky, ale nikdy to "nebylo ono". Prostě náš Daneček byl jen jeden. Omlouvám se všem za svůj výlev emocí, ale prostě jsem se opět vzpomněl...
Ilona Erika Kolář
Celý život jsem se starala o psy a kočky, zachraňovala je, ale teď už máme jen rybičky a budeme mít hada. Po smrti svého posledního psa Asimka už žádného psíka, alespoň prozatím, nechci. Pomáhám toulavým kočkám, podporuji útulky, ale domů zatím nic. Možná časem až si mě nějaké zvířátko samo najde.
Naděžda Špásová
Evo, ještě jsem zapomněla napsat, že vaši psi jsou kouzelní a fotky jsou moc pěkné.
Naděžda Špásová
My pejskaři si vždycky rádi přečteme, že v tom nejsme sami. Mám na mysli lásku k pejskům, to, že o nich často mluvíme, že je milujeme jako členy naší rodiny a za nic na světě bychom je nevyměnili. Tak to aspoň cítím já. *****
Libor Farský
Již se moc těším na pokračování. Mám také s pejsky spoustu zážitků, o některých jsem již psal. Vůbec si už život bez "nejlepšího přítele" neumím představit.
Alena Vávrová
Pejsky mám moc ráda, i když patřím mezi ty, co si již nového nepořídili. Naštěstí v rodině pejsci na pomazleníčko a obdivování jsou. Zrovna před chvilkou jsem se rozplývala nad sousedovic štěnětem russel-teriéra. Má úžasné vybarvení a je temperamentní a přítulný :-) .
Věra Lišková
Pěkný článek i fotky, i psí dort, tak to smekám. Současně máme také tři různé pejsky.
Zuzana Pivcová
Zvířecí články se mi moc líbí. Samozřejmě v nich zazní i smutný tón, ale život ubíhá všem. Přeji Vám i všem psím kamarádům ještě dlouho hlavně veselou notu.
Zdenka Jírová
Hezké povídání o lásce k pejskům. Já měla jen jednou psa - boxera Danilu. Už je to 50 let, ale vzpomínám na něho stále.
Lidmila Nejedlá
Těším se na další články o psích kamarádech.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.