Život se zvířetem ve vyšším věku: Bertík
FOTO: autorka

Život se zvířetem ve vyšším věku: Bertík

11. 2. 2017

Vážení přátelé,

opravdu dlouho jsem zvažovala, zda mám i já "přispět svojí troškou do mlýna." Nakonec jsem se rozhodla a zde vám píši své VYZNÁNÍ.

Po celý svůj život jsem byla obklopena spoustou zvířátek, která mi krom starostí, finančních nákladů a omezování se v cestování, přinášela spoustu radostí. Na prvním místě mezi těmito tvory stáli psi různých čistokrevných plemen, ale i čistokrevní voříšci. Se všemi jsem za ta léta prožila dobré i zlé, ať jen doma na dvoře, nebo na zkouškách, závodech či výstavách. Všichni byli něčím zajímaví, všichni mi moji péči vraceli nesmírnou oddaností, jak to snad jen pes dokáže. Vždy jsem si uvědomovala, že jsou na mně zcela závislí a že já je nesmím nikdy zradit. Jen já jsem se musela rozhodnout, když jejich život přestával být důstojný, a rozloučit se s nimi. Jen já jsem za ně měla zodpovědnost, jen já jsem musela být silná a udělat ten poslední krok.

V mém životě díky přibývajícím létům došlo k velké životní změně, přestěhovala jsem se z vesnice do města. Doslova ze dne na den jsem rozprodala všechna hospodářská zvířata a do Liberce jsem si přivezla pouze zrzavého voříška - BERTÍKA. Pejska, který se dva roky proháněl v prostorách statku, který vždy, když jsem musela odejít, si sedl doma na parapet a naříkal, dokud jsem se mu neztratila z očí (podle sousedů někdy i déle). Kvůli této závislosti na mně jsem měla obavy, jak bude snášet život v malém panelákovém bytě, když odejdu, a hlavně, jak jeho budou snášet sousedé. Obavy byly zbytečné. Bertík jako by pochopil, že i v jeho životě nastala nutná a podstatná změna. NIKDY, což jsem si ověřovala u okolních sousedů, neštěkal, nenaříkal a několikrát, jako i dosud, mne rozespale vítal. Tady jsem doma, tady je moje místo, tady jsem spokojený. Díky velkému množství volného času mohu se tomuto tvorečkovi věnovat daleko intenzivněji nežli na statku. Díky tomu, že hned za domem máme spoustu příležitostí k dlouhým procházkám, jsme často několik hodin v přírodě. Ať u nádherných nedalekých rybníků, v okolních lesích, nebo vyjedeme autobusem na hřeben Ještědu a odtud se  často krkolomnými cestičkami vracíme domů. O tom, že se spolu zúčastňujeme mnoha jiných akcí, jsem již několikrát psala, soutěže voříšků, návštěvy v MŠ, Jedličkově  ústavu a dřívější závody v agility, nás plně zaměstnávají.

Pochopitelně léta mně i Bertíkovi přibývají, oba již nejsme tak akční jako dříve. Oba občas skolí nějaká zdravotní indispozice a hlavně v mém případě nastává problém, co Bertík? Ovšem díky jeho neskutečné poslušnosti a snad i chápavosti tento problém je vyřešen. Bertík totiž ochotně a poslušně jde ven s každým, kdo je na druhé straně vodítka. Dokonce ani neodbíhá, když je puštěn na volno! Já pak za touto dvojicí s dojetím koukám z okna a sleduji, jak se jeho zrzavý ocásek v dáli spokojeně vrtí. Nebyla bych upřímná, kdybych nenapsla, že soužití s ním mi nepůsobí řadu omezení. Ať se jedná o nutné ranní vstávání, několikateré denní venčení, časové omezení při mých společenských aktivitách, neustálé obavy o jeho zdraví (alergie) a v neposlední řadě dosti velké finanční náklady na jeho speciální krmivo a léky.

ALE, na druhé straně, to co mi tento můj malý kamarád dává, zastíní několikanásobně vše výše uvedené. NEJSEM sama, ráno se spolu probouzíme, spolu vítáme nový den. Celý den si s ním můžu povídat, rozumí každému slovu, každé změně intonace, každému povzdechu. Pozorně sleduje vše co doma dělám, kdykoliv potřebuji, když se mi nechce vstávat, přináší mi vše, o co jej požádám. Brýle, mobil, ponožky, pantofle a mnoho a mnoho jiného. Když se sprchuji, sedí a  čeká, až mu řeknu, přinese mi na bedně připravenou osušku, abych nemusela vystoupit ze sprchy mokrá na dlaždice. Večer si vleze vedle mne na druhou válendu, rozvalí se na záda a já jej dlouho a dlouho hladím po bříšku, dokud neusne.

Několikrát za noc do mne dloubne čumákem, já v polospánku nadzvihnu deku, aby se mohl ke mně přitulit. Když je mu horko, flákne sebou na moje nohy a já, abych jej nebudila, mnohokrát vydržím i v nepřirozené poloze dlouhý čas. Ach ty Bertíku, ty moje trápení, ty moje starosti, ty moje velké potěšení. Ty můj motore, který mne stále poháníš dál a dál a nedovolíš, abych, jak jsem již někde řekla, obrostla mechem. Děkuji ti pejsku za to, jaký jsi, děkuji ti za tvoji bezmeznou lásku a slibuji, že až nastane čas, kdy bude nutné se rozloučit navždy, budu silná a připravená. Vždyť i ty máš jenom mne... Bábinka

 

Příspěvek je součásti Tématu týdne o domácích mazlíčcích. Chovali jste nebo chováte doma nějaké zvířátko? Sepište své zkušenosti na portál i60. Vyhrát můžete malý dárek. Téma týdne trvá do 12.2.2017.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

domácí mazlíčci
Hodnocení:
(5 b. / 22 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Dagmar Bartušková
Evo, fandím Tobě i Berťasovi. Jste skvělá dvojka. Dojemné!
Lenka Hudečková
Pro slzy nevidím,co píšu...JSTE skvělá dvojka. :-)
Lenka Hudečková
Evičko, díky za Tvé krásné psaníčko. Ty i Bertík jsme skvělá dvojka. Krásná je i Bertíkova fotka (s věnečkem z kopretin) i ty pod článkem. Moc se na Vás těšíme. Pa a pusu oběma.
Anna Čípová
Evi, moc krásné povídání. Ať ti dělá Bertík radost ještě dlouhá léta.
Jiří Hudeček
Evičko, už jsem psal že, jsi zlatý člověk a pouto mezi tebou a Bertíkem je krásná věc. Určitě se uvidíme všichni u táty až přijedeme a moc se těším.
Zdenka Jírová
Napsala jste"srdeční " článek o svém vztahu s Bertíkem. Jako byste ho psala i za mne, jen s tím rozdílem, že já má dvě kočičky. Mám ale stejné pocity ve vztahu k nim a ony ke mně. Asi by to u ne bylo stejné. kdybych chovala třeba koně nebo kozu. Je to v nás, láska ke zvířatům . Bolí mne, když slyším , že se někde trápí a raduji se, když vidím, jak jsou šťastné u svých páníčků. Moje dcera vedla 10 let psí a později i kočičí útulek, tak o zvířatech vím své. Život lidí, zejména starších, kteří nikdy neměli vztah ke zvířatům a žádné nechovají, považuji za prázdný, Já bych bez mých kočenek nevydržela, z návštěv se vracím již 3. den, aby beze mne dlouho nebyly, i když jev mé nepřítomnosti krmí a obsluhuje druhá dcera.
Eva Krausová
Evi, my, co pejsky máme víme moc dobře, o čem píšete a hlavně co s Bertíkem prožíváte. A tak vás oba zdravíme i s mou fenkou Meginkou.
Lidmila Nejedlá
Jo Bertík, to je borec! Ať užijete spolu ještě hodně zábavy.
Zuzana Pivcová
Bertíček mi přirostl k srdci, i když jsme se viděli jen v Doksech, ale vždycky si vzpomenu, jak jsem ho držela, jako kdyby se mnou jel na koloběžce. Jo, Evičko, není to snadné. My máme tři kočky, neuvěřitelný věk 19, 18 a 14 let. Jak dlouho ještě budeme spolu? Vím, že život nejde nastavit, a beru to pokorně, ale stejně to bude těžké loučení, a jedno za druhým. Přeji vám oběma, abyste ten čas, který spolu ještě máte, prožili co nejradostněji, oboustranně. A díky za vyznání.
Hana Čadová
Moc krásně napsaný článek. Také jsem měla 13 let kokra. Jmenoval se Endy. Když odešel do psího nebe, dlouho se mě stýskalo. Nikdo mě při příchodu domu nevítal. Díky němu jsem poznala hodně lidí - pejskařů Také Endymu jsem sehnala pěkné zaměstnání. Každý večer jsem se těšila na "drb plac". Postupem času pejskařů a pejsků ubývalo. Nyní žádného pejska nechci, je to na 15 let starost! Ale i radost!

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.