Kouzlo časů minulých: Ej, veselá je dědina...
Ilustrační foto: pixabay.com

Kouzlo časů minulých: Ej, veselá je dědina...

27. 2. 2017

Ne, nebojte se. Nebudu vám zpívat slováckou písničku. Chci vám jen přiblížit prostředí, do kterého jsem se ve své životní anabázi dostal po nástupu do JZD.

Jen několik metrů od JZD žili staří manželé, kteří mně za nepatrný úplatek nabídli jako garáž vestavěný průjezd do dvora domu. S radostí jsem přijal a s nimi jsem si později užíval. Nájem za garážování jsem splácel různými pracemi.

Jednou z prací bylo šlapání zelí, které, jako zásoba na zimu, nesmělo chybět. Manželé už trpěli závratí, a tak mne požádali, abych jim zelí po vložení do sudu šlapal. Nezbylo, než souhlasit. Zelí nakrouhali sami, jablka, papriku a další ingredience připravili a v kuchyni už čekal sud. Přišel jsem po práci, abych posloužil. V domácnosti nebyly žádné igelitové sáčky nebo podobná ochrana nohou, a když jsem poukazoval na to, že šlapat zelí holýma nohama je nehygienické, odbyli mne ujištěním, že je tak šlapali celý život a jsou ještě tady. Paní mně vydrhla nohy a já šlapal, oni přidávali. Večer už byl sud plný, a tak jsem na zelí dal dřevěnou poklici a zatížil je kamenem, který měl dobrých třicet kilo.

Někdy koncem zimy jsem vyčetl z novin, že se pořádá v Kroměříži soutěž v kvalitě kysaného zelí a jako první cena bylo devadesátikilové prase. Řekl jsem o tom mým nájemcům víceméně ze srandy, ale oni hned, abych je přihlásil, a málem šli  chystat do sklepa sklenice se zelím do soutěže. Stalo se a světe div se. "Naše" zelí vyhrálo a z JZD přivezli v sobotu vyhrané prase. A tak se pořádala zabíjačka, zelí se uvařilo k pečenému a všem loupalo za ušima. A mně ještě dalších čtrnáct dní. Šperky“, rozuměj tlačenku, jelítka, jitrničky, ovar a škvarky, jsem měl uloženy v ledničce a pak už jsem ještě pomohl s uzením a šperky nahradily klobásy a uzené maso.

A teď z jiného soudku, vlastně košíku, do kterého se sbíraly družstevní jahody. Bylo jich ke sklizni na ploše asi jednoho hektaru a na sběr se najímaly brigádnice buď za mzdu nebo za část sklizených jahod. Sklizeň organizoval zahradník, který byl na poli pečený, vařený a zanedbával své povinnosti v zahradnictví. Rád jsem se u pole zastavoval a sem tam "zobl". Když jsem se tak rozhlížel po řádcích a blíže si všiml brigádnic, došlo mně, proč  zahradník nevynechá žádnou příležitost ke kontrole sklizně. Jistě jste na to přišli i vy. Za pár týdnů jsem se dozvěděl, že se zahradník musí ženit, a při sklizni v následujícím roce stál na souvrati kočárek a v něm vrnělo malé děvčátko, celé zapatlané od jahod.

Historka s vášnivým rybářem, říkali jsme mu Jožin a pracoval s traktorem, se odehrála v době sklizně raných brambor. Brambory se třídily na velké a drobné a ty drobné se prodávaly za symbolickou cenu zaměstnancům. Jožin si jich pořídil pytel a denně tak kilo uvařil a pohodil na stejné místo v řece Moravě.

Ve čtvrtek navečer se mu podařilo ulovit kapitální kousek. Měl přes deset kilo a chválil se jím, kudy chodil. Protože byl "starý mládenec" a neměl tedy rodinu, uložil vykuchaného kapra do lednice v jídelně a v pátek ráno pozval všechny traktoristy včetně opravářů na grilování kapra, které se uskuteční tentýž den po práci. A tak se taky stalo.

Zatímco Jožin konal přípravy na grilování, traktoristé kuli pikle. Když si spočítali, že se sejde víc než dvacet lidí, požádali vedoucího hospodářství a koupili odrostlé dvacetikilové sele, zabili je a připravili ke grilování. Kapra z ledničky v jídelně přenesli do ledničky, kterou jsem měl ve své světničce u mostové váhy, a nahradili jej seletem..

Po třetí hodině měl Jožin už místo ke grilování připravené, dřevo dovezené, dvě "štěňata" piva v chládku pod lípou a na prkně tamtéž pár šišek chleba a koření ke grilování. A tak namířil do lednice pro kapra. Když otevřel lednici, zůstal jako solný sloup. Po chvíli mu to došlo, a tak sele hodil přes rameno a vykračoval ke grilovišti. Mezitím kolegové traktoristé přenesli tamtéž kapra a společně se pustili do grilování. První na řadě byl kapr. Nezbyla z něj ani šupinka a pak zavonělo sele. Obsah "štěňat" se přeléval do nálady shromážděných labužníků a ztichlým večerem se ozývalo několikrát dokola: "Jožin z bažin...."

Tož tam jsem byl a žil.

Kouzlo časů minulých
Hodnocení:
(5 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
Pane Kašíku, čtu ráda Vaše vyprávění, dýchne na mě úsměvný klid. U nás i nyní jsou sběrači jahod, sbírají pro sebe a přitom do pusy a pak za kila zaplatí a odvezou si vlastnoručně nasbírané. Firma nemusí pracně najímat brigádníky, konečný spotřebitel je přímo na záhoně.
Alena Vávrová
Jako vždy, velmi čtivé.
Zuzana Pivcová
Pobavila jsem se, a nejvíc s tím zahradníkem.
Marie Ženatová
Měl jste to moc hezké ve svém mládí, já zase sama vím ze svého zaměstnání co to je přijít do domácnosti po zabijačce, po křtinách nebo po svatbě... Ač jsem vždy všem říkala, že držím dietu a sladké nebo moc mastné nejím - to nikomu v domácnostech nevadilo - byla jsem "jejich host" a musela jsem všeho alespoň ochutnat - v minulosti bylo na vesnicích hodně veselo a někde je také ještě stále - obzvláště v těchto masopustních dnech...
ivana kosťunová
Na vesnici se vždy dobře žilo-pěkné
Marie Magdalena Klosová
Tož to jsou pěkné a voňavé vzpomínky.A taky se sbíhají sliny! Díky mm

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.