Moje práce v seniorském věku
FOTO: archiv autorky

Moje práce v seniorském věku

8. 4. 2020

Autorka tohoto textu již není mezi námi. Podlehla těžké nemoci. Její článek, vydaný v roce 2017, budiž vzpomínkou na tuto milou ženu, kterou jsme poznali na setkáních Íčkařů.

Do důchodu jsem odcházela v 59 letech. Měla jsem na malém městě svůj obchod s bytovým textilem a podnikání mě moc bavilo. Objednávala jsem téměř všechno zboží od českých výrobců, zboží bylo kvalitní, ještě teď ho doma užívám. Z důvodů dobré kvality jsem se nemohla dostat na ceny prodejců levného zboží, kterými se v tu dobu začal trh hemžit. Mrzelo mě a nemohla jsem pochopit, že zákazníci dají přednost prostěradlu za 35Kč, které nemohlo mít dlouhou životnost.

To byl důvod, proč tržby klesly a já pracně vydělávala na nájem a pojištění. Tak jsem se rozhodla, že svého času využiji lépe, když půjdu do důchodu.Toužila jsem chodit do přírody, jezdit na výlety a práce na celý den mi tohle neumožnila. Manžel mé rozhodnutí schválil, a i když on nemohl cestovat, měl radost z výletů se mnou. Založil si sbírku zápalek a já mu z každého místa vozila zápalky jako suvenýr.

Zpočátku jsem si užívala. Lednice, Valtice, Kroměříž...vycházky po okolí, bylo to příjemné. Pak mě oslovil známý, jestli bych nechtěla s ním jezdit na sběr jahod. Peníze by se mně hodily, čas mám, tak proč ne.To byla první má brigáda. Krásná rána pod Pálavou, byla jsem nadšená a slíbila si, že teď už všechny brigády budu hledat jenom na čerstvém vzduchu. Bohužel jsem si za týden zničila kolena, takže jsem od slibu musela ustoupit.

Přesto jsem byla stále akční, bavilo mě vyhledávat brigády, někam občas chodit a něco si přivydělat. A tak šla jedna brigáda za druhou: doplňování zboží v Bille, výpomoc v prodejně obuvi, vkládání pošty do obálek a lepení, výpomoc v prodejně kabelek, prodej na vánočních trzích, prodej v bufetu v kině, sklizeň jablek v sadě, na další už si ani nevzpomínám. Jedna z posledních brigád byl úklid v mateřské školce. Ten byl hodně náročný. Po ukončení jsem prohlásila, že už nemůžu ze zdravotních důvodů nic dělat, maximálně něco podávat.

Večer zazvonil telefon a známá mi volala, jestli bych nechtěla nastoupit do šatny. Odebírat a podávat kabáty, to bych mohla ještě zvládnout. Tak jsem hned druhý den nastoupila do Brna do zábavného parku jako šatnářka. Už tam pracuji 2 roky a jsem spokojená. Do práce chodím jeden den v týdnu, přivydělám si na výlety a je to už určitě má poslední brigáda. Doufám, že si ji ještě dlouho udržím.

 

Hodnocení:
(5 b. / 31 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Ženatová
Také jsem se s paní Evičkou setkala, bylo to velmi milé, budu na ni velmi ráda a s láskou vzpomínat - hlavně na její neutuchající elán.
Alena Tollarová
Vím, že všechno, co jsi dělala, jdi dělala ráda a s celým nasazením. Vzpomínám, jak jsi přišla k nám do kuchyně a řekla jsi, tenhle koberec jsem taky prodávala. A taky jak jsi mě u vás zavedla do prodejny, kde jsi prodávala. Ach jo, proč si to nemůžeme zopakovat?
Danuše Onderková
Evi, vzpomínám a jsem ráda, že jsem tě poznala. Na dobré přátelé se nezapomíná, ti zůstanou vždy v srdíčku. Upřímnou soustrast rodině.
Jan Zelenka
Přidávám se k davu. Paní Evu jsem neznal, ale pokud něco po životě existuje, nechť je jí tam dobře. Od redakce je toto pěkný počin!
Anna Potůčková
Evi, slzy mně stékají po tváři. Byla jsi skvělou kamarádkou, byla jsi veselá, nikoho jsi nezarmoutila. V mém srdci jsi zůstala navždy. A kdo v srdci žije neumírá...….Měla jsem Tě moc ráda a díky Íčku že jsem Tě mohla poznat! Upřímnou soustrast Tvé rodině a Ty odpočívej v pokoji!
Helenka Červenka
Evičko, ty jsi akční, teď sis ještě přibrala brigádičku v íčkařském nebi. Tak jestli tam trháš jahody nebo jablka, jestli uklízíš, dáváš kabáty do šatny nebo doplňuješ zboží do regálu, ať se Ti tam práce daří....a občas koukni sem dolů do íčka
Jitka Mošovská
Tiše, se slzami v očích vzpomínám.
Anna Čípová
Pro slzy špatně vidím na klávesnici. Eva byla moc milá holka z Moravy, se kterou jsem se několikrát setkala, a budu na ní ráda vzpomínat. Celé její rodině vyjadřuji upřímnou soustrast.
Věra Ježková
To je mi moc líto. Byla velice milá. Setkala jsem se s ní v redakci, ráda jsem ji vídala na chatu. Upřímnou soustrast rodině.
Dana Puchalská
Děkuji za opětovné zařazení článku od Evy Balúchové. R. I. P.

Zpět na homepage Zpět na článek