Je jiná doba
ilustrační foto: pixabay.com

Je jiná doba

15. 3. 2017

„Je jiná doba“, říká můj syn.

„Je jiná doba“, říkala jsem kdysi svým rodičům.
Byla jsem stejná, výbojná, hledající a nadšená životem, nechápajíc ve svých osmnácti letech své rodiče, kteří mne, dle mého úsudku, omezovali.

„Snad pustíš tu paní o berlích dovnitř. Co se tlačíš?“ slyším se, jak říkám mladé dívce, která se tlačí do dveří autobusu na zastávce.
„Je jiná doba“, odvětí ta dívka, která dělá, že nevidí postiženou ženu.

Udivuje mne dnešní doba mobilů. Jejich nepostradatelnost. Každý musí mít mobil, bez nich je společensky znemožněný. Mobily používají i řidiči, i když nesmí. Malé děti si hrají s maketami mobilů.

Mladí, kteří se dívají z okna tramvaje nebo autobusu, když nechtějí pustit sednout staršího spoluobčana. Mladí, kteří soustředěně hledí do mobilu, aby nemuseli pustit sednout těhotnou ženu. Vychovávají svoje děti ke stejným způsobům. Když je někdo pustí sednout, posadí svoji malou ratolest a oni sami stojí.

Je jiná doba.

Proč je jiná doba? Je to těmi mobily? Nebo lidmi?

My jsme kdysi, jako děti, automaticky pouštěli starší cestující sednout, přímo jsme viseli očima na dveřích, jestli se tam neobjeví potřebnější.

Dnes musím důrazně požádat školáka, aby se zdvihl ze sedadla, jinak nevstane ani náhodou. A ještě se naštve, že obtěžuji.

 

 

 

Můj příběh
Autor: Redakce
Hodnocení:
(5 b. / 8 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Drahomíra Stínilová
Pravda, že doba je jiná, ale lidé jsou stejní - sobečtí, nebo slušní. Od mládí jsem dojížděla ze Smíchovského nádraží do centra. To se stavělo Metro a tramvaje byly narvané. Jezdila jsem i těhotná, s ohromným břichem. A jen málokdy mě někdo pustil sednout, i když jsem téměř omdlévala.
Zdena Proboštová
Moje řeč, škoda se rozčilovat ...
Zdenka Jírová
Nemyslím, že za to mohou mobily. Vinni jsou rodiče a společnost, která pěstuje kult dětí a mládí. Vychovává je, že mohou všechno, co si usmyslí, ale neučí je k toleranci k ostatním. Děti nemají úctu k autoritám, ani k rodičům či učitelům, jsou jim pro smích , protože jsou " z jiné doby" a nikdo jim to nevymlouvá.
Eva Balúchová
Jasně,že je jiná doba.Čas a vymoženosti běží kupředu.Pokud telefonováním neobtěžují druhé,nevadí mě.A o tom uvolňování místa v dopravních prostředcích už jsem psala nejednou.U nás v Brně prblémy vůbec nemám.To za mého mládí nikoho ani nenapadlo uvolnit místo.Teď vidím,že nastoupí starší a mladí automaticky vyskočí.Myslím,že v tomhle se aspoň u nás hodně změnilo k lepšímu.Takže já bych si na mladé vůbec nestěžovala.
Hana Rypáčková
S tím pouštěním v autobusu - tak v městské, ale v dálkových spojích mají místenky a klidně přijdou v času odjezdu a zvednou ze sedačky i stařenku. Nepochopí, proč si stařenka taky nekoupí místenku přes internet. Často se divím, že se mládež nebaví mezi sebou, ale s mobilem v ruce si SMSkují.. Je jiná doba...
Eva Mužíková
Hlasité telefonování také nechápu, někdy i obtěžuje. Moje vnoučata si v době mého hlídání nedovolí používat tablet, mobil a pod, jako náhražku za jinou činnost. / četba, kreslení, stolní hry a spousta hraček, procházky, venkovní hry/. Jsou s tím " smířené ". nezkoušejí se mne ani zeptat. Že je doba jiná vím, ale zrovna v tomto případě mám svůj názor a jsem ráda, že se vnoučata alespoň v době mé přítomnosti dokaží zabavit jinak..
Lidmila Nejedlá
Lidé v produktivním věku telefonují cestou z práce a dohánějí, co v práci nestihli. Ve vlaku tak pokračují v noteboocích. Studenti se ve vlaku učí z notebooku. Lidé málo odpočívají. V dopravních prostředcích nemám žádný problém, mladí se chovají ke starším uctivě, alespoň ke mně jo.
Jana Šenbergerová
Problém je v tom, že i ta jiná doba je vždy jen o lidech. To oni určují, co a jak je. Několikrát se mi stalo, že mě někdo z hloučku mladých pustil se sednout, a vzápětí se stal terčem posměšků ostatních. Nejsou všichni stejní. Do šedesáti jsem také pouštěla starší nebo evidentně potřebné sednout. Teď si ráda sednu a vždy ocením, že mě někdo pustil. A mobily? Ti dnešní mlaďoši budou také staří a mladí je převálcují úplně jinými novotami, takže nic nového pod sluncem. :-)
Marie Seitlová
Článek pěkně popisuje dnešní dobu. Často jezdím vlakem a i tam slyším různé hlasité telefonování. Myslím, že by si měli uvědomit, že ruší ostatní.
Zuzana Pivcová
Já myslím, že jsou mladí naučeni z domova, že se každý stará jen o sebe, zatímco ostatní lidé ho nezajímají a nebere se na ně ohled, existenčně vadí, otravují. V některých zemích to bylo i dříve. Před více než 40 lety jsem byla na dovolené v Rumunsku. Tam jsme jely v Konstanci přeplněným městským autobusem. Když jsem vstala a pustila s gestem sednout hodně starého dědu, napřed nechápal, co dělám, a pak se mi klaněl až do pasu, protože se mu něco takového v životě nestalo. - Dnes ráno v městském autobuse paní zhruba mého věku hlasitě řešila mobilem své veledůležité rodinné záležitosti bez ohledu na všechny další cestující. Nebo na zastávce stojí matka s dětmi, ona celou dobu doslova žvaní do mobilu s kamarádkou a děti celou dobu jen stojí a čekají. Záhy vezmou za své, že tak to má být.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.