Kdo vás přečte, moje knihy,
kdo vás bude číst,
až se snese na můj kámen
javorový list?
Knihovna se rozesýchá,
mně se nějak špatně dýchá,
nechce se mi jíst.
Kdo vás bude číst?
Kdo vás bude, moje housle,
do svých rukou brát,
až si budu mezi stromy
dny a noci spát?
Struna za strunou vám praská,
jste jak popleněná láska,
odvykly jste hrát.
Škoda nastokrát…
Kdo ti bude, moje milá,
hledět do očí,
až můj záhon rozmarýny
žabka přeskočí?
Až se ze mě stane tráva,
kdo tě bude polaskávat
ve své náručí,
v cizí, bůhví čí?
