Kdo se dožije sta let? Vědci už tuší.
Ilustrační foto: ingimage.com

Kdo se dožije sta let? Vědci už tuší.

24. 3. 2017

V posledních letech roste počet lidí, kteří se dožívají stovky i více roků. Také mezi Čechy přibývá věkových rekordmanů. Proč se někdo dožije tak vysokého věku a někdo ne?

Do různých výzkumů a programů na téma tajemství dlouhověkosti nyní tečou miliony dolarů. Je to vzrušující téma, které zajímá každého. Vědci proto vyrážejí do oblastí, kde žije hodně dlouhověkých lidí, čím dál častěji. Pochopili, že z rozhovorů a zkoumání zdravotního stavu konkrétních lidí zjistí více než přemýšlením v laboratořích. Například na japonském ostrově Okinawa žije mezi každými sty tisíci lidmi čtyřiačtyřicet těch, kterým je sto a více let. Takže i toto místo je nyní častým cílem nájezdů vědců. Závěr je jasný: Století lidé z Okinawy jedí hodně zeleniny, často si dávají ryby, ale stravují se velmi střídmě. Mnozí vlastně trpí mírnou podvýživou. Jsou na skromný životní styl zvyklí celý život. Jsou veselí, optimističtí a málokdo z nich žije osamoceně. Protože jde o oblasti, kde žijí po staletí pohromadě velké rodiny, tito lidé jsou v častém kontaktu s příbuznými. A stejné závěry badatelé přivážejí ze všech rozhovorů s dlouhověkými lidmi, ať už jde o stoleté z Itálie, ze Španělska či z jižní Ameriky, kde je také několik oblastí, v nichž se lidé dožívají vyššího věku než jinde.

V tomto bodě se však vědci dělí do dvou skupin. Jedni se snaží tajemství dlouhověkosti odhalit pomocí vědeckých metod, to znamená, že zkoumají zdravotní stav, genetiku dotyčných lidí. Další si s nimi povídají, sledují, jak žijí a jsou přesvědčeni, že stejně velkou roli jako genetika má psychika, tedy to, jak lidé se svým dosavadním životem naložili. A mají jasno: Dlouhověcí lidé žili zdánlivě obyčejný život. Nehnali se za rekordy, za slávou, za mocí, za penězi.

Albert Rosenfeld, autor rozsáhlé knihy o dlouhověkosti Prolongevity, vedl rozhovory s dvanácti sty stoletými lidmi. A uvádí. „Je jasné, že ačkoli všichni tvrdě pracovali a nacházeli ve své práci uspokojení, tito lidé neměli vysoké ambice. Vykazovali tendenci žít klidný a nezávislý život, většinou s ním byli spokojeni. Pouze mála věcí litovali. Téměř všichni si vážili jednoduchých prožitků a požitků života.“

Když se člověk dožije sta let v dobré kondici, musí počítat s tím, že vzbuzuje zájem. Své o tom ví například stoletý Jan Gomola z Ostravy. „Když se lidé dozvědí, kolik mi je, často se ptají, co jím, jak jsem žil,“ říká. Právě jeho příběh ukazuje, že přes všechna vědecká zkoumání nakonec často sehrají hlavní roli náhody. Narodil se ve velmi chudé rodině na polsko-českém pomezí. V dětství chodil bos i ve sněhu, protože neměli na boty. Pak musel za druhé světové války narukovat do Wehrmachtu a jako voják strávil čtyři roky na ruské frontě. V mrazu umírali jeho kolegové jeden za druhým, on stále žil. „Možná že proto, že jsem byl z dětství na zimu zvyklý, že jsem nebyl zhýčkaný. Vždy, když napadl čerstvý sníh, maminka nás poslala se do něj vyválet, jen tak bosky. Často nás kvůli tomu vzbudila v noci, když sníh napadl,“ směje se. Život mu zachránila řada neuvěřitelných náhod. Má za sebou těžkou práci v dolech. Přesto je ve svých sto letech v kondici, která mu umožňuje prakticky normální život. Chodí na procházky, na nákupy, do společnosti. Má skvělou paměť, dobře se s ním povídá. Jak je to možné? On si myslí, že je to dar od Boha a souhra náhod. Říká: „Nikomu bych nepřál tak těžký život jako byl ten můj. Chvílemi jsem nechápal, že je možné, že pořád žiju.“

Když pomineme skutečnost, že náhody samozřejmě neovlivní nikdo, jeho život je mnoha směrech podobný závěrům, ke kterým vědci čím dál častěji docházejí. Žil střídmě, byl zvyklý mít hlad, manuálně pracoval, vážil si toho, že přežil válku a vybudoval si rodinu. Byl nezdolný optimista a užívá si běžných věcí. „Nechápu, jak si někdo v domově pro seniory stěžuje, že rohlík je včerejší nebo polévka málo teplá. To jsou věci, které opravdu nepochopím,“ podotýká.

Jedno z nejucelenějších shrnutí stylu života stoletých lidí vytvořil lékař Deepak Chopra, který je autorem řady bestsellerů týkajících se stárnutí. „Ti lidé zpravidla nejsou náchylní k obavám, nepodléhají hněvu. Většina z nich prošla těžkými událostmi, nicméně se znovu postavili na nohy. Jsou přizpůsobiví. Současný život mají rádi a snaží se sžít se všemi změnami, které přináší. Reagují na jednoduchá potěšení. Jsou v jídle umírnění, nedrželi žádné diety. Většinou celý život časně vstávali. Za celý život spotřebovali méně léků, než nyní mnozí lidé spotřebují za týden,“ uvádí.

Demografové mají spočítáno, že se stovky let bude dožívat čím dál více lidí. Otázkou však je, zda půjde o přirozené dožívání, jako je u současné generace stoletých nebo udržování při životě pomocí moderní medicíny. Právě proto je zkoumání životního stylu a myšlení lidí, kteří se vysokého věku dožili přirozeně, důležité. Žít ve stech letech za cenu toho, že jsou napojeni na hadičkách a polykají denně dvacet prášků by totiž nikdo z nich nechtěl.

stárnutí
Hodnocení:
(4.6 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Ilona Erika Kolář
Pokud budu tu budu ještě ve sto letech něco platná, tak klidně. Ale když se nebudu moci radovat ze života, ale jen přežívat, jaký pak by to mělo smysl?
Věra Lišková
Asi jsem si sama naběhla na vidle, ale myslela jsem to jinak. Celý život jsem byla celkem štíhlá a až když už vařím jen pro sebe někdy zblajznu vše najednou protože jedna porce jde vařit těžko. Mám ráda třeba palačinky a kila šla nahoru. Masem se nepřejídám.
Eva Krausová
Věruš, jíst skromně málo není věda. Možná by Vám o tom popovídali ti, co jíst skromně musí už jen z finančních důvodů. Zatímco se někdo láduje téměř denně masem, jinému nevadí obyčejná ovesná kaše...
Květoslava HOUDKOVÁ
Dnešní mladí asi nemají z vědců radost - pro ně jsou důchodci tak akorát "na odstřel".
Věra Lišková
S článkem souhlasím. Jenže jak dokázat jíst skromně málo a ještě při tom být spokojený ? Také záleží na životním prostředí a genové výbavě jednotlivce.
Marie Pudichová
Tak už to bývá, když jsme malí, chceme být velcí, když už jsme velcí, chceme být dospělí a tak to jde až zjistíme, že už není kam spěchat. Ale to je život. Každý jednou musí... Někdo dřív, někdo o něco později. Jinak přemýšlí o dlouhověkostí člověk mladý, zdravý, plný vitality, než ten, kdo už má kus života odžitého, podlomené zdraví a nikoho blízkého vedle sebe. Zrovna včera mi řekl pětiletý vnuk, že by si moc přál, aby hodni lidé neumírali, jenom ti zlí. Škoda, že tomu tak není jistě by to byla dobrá a prospěšná motivace k dlouhověkosti.
Libuše Křapová
Při jedné příležitosti jsem slyšela přání - chtěla bych umřít zdravá. Vypadá to k smíchu, ale rozumím tomu. Je mi v podstatě jedno, kdy umřu, ale chtěla bych u toho "být zdravá" :-) Nechci, se o mě jednou říkalo - ono jí to JEŠTĚ myslí, ono jí JEŠTĚ chutná, ona se JEŠTĚ sama nají a v podtextu - ona JEŠTĚ nepotřebuje plíny. Občas v TV ukazují ve zprávách jubilanty, tyhle komentáře mi opravdu moc vadí. Co je komu do toho, že jsem stará, vrásčitá a ještě trefím na WC? :-(
Jana Šenbergerová
Jsem přesvědčená o tom, že každý je tu přesně tak dlouho, jak potřebuje, aby prožil to, co si předsevzal, než se narodil. Mimochodem to vysvětluje, proč někdo umře mladý, někdo starý, někdo nemocný, někdo i přesto, že se snaží žít zdravě, a někdo žije dlouho, i když už by raději nežil. Rozhodně bych netoužila po tom být tu za každou cenu jen proto, že to lékařská věda umožňuje, ale nepochybně jsou i tací, pro které by to význam mělo. Až přijde můj čas, tak prostě půjdu. :-)
Zuzana Pivcová
Bylo by ideální, kdyby člověk žil tak dlouho, dokud ho život baví a žije opravdu rád. To znamená ve vztahu k druhým i k sobě. Blahobyt, ke kterému se vyspělé společnosti snaží směřovat, není zárukou dlouhověkosti, spíš naopak. Dřív byla bída, válka, epidemie, ale v normálním každodenním životě byli lidé klidnější a psychicky odolnější.
ivana kosťunová
Návrat ke kořenům ve spojení s moderní medicínou nám určitě může prodloužit život- ale důležité je také proč ? Proč žít déle ?. Pokud budeme moci vykonávat nějakou práci, činnost, prostě být nějak užiteční, pak to má smysl.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 13. týden

Na Zelený čtvrtek začíná na státních hradech a zámcích turistická sezona. Tak si vyzkoušíme vaše znalosti na téma "České hrady a zámky."

AKTUÁLNÍ ANKETA

Provedli jste nějaké úpravy svého bytu či domu na stáří? (sprchový kout místo vany, bezpečnostní madla, bezbariérové prahy apod.)

Ano, úpravy bytu jsem (jsme provedli)

29%

Ano, ale zatím jen částečně

15%

Nevím, jaké úpravy by to měly být

11%

Ne, ale zvažujeme to

13%

Ne, o žádných úpravách neuvažuji

17%

Ne, protože na to nemám peníze

14%