Přidat život létům
Foto: archiv autora

Přidat život létům

29. 3. 2017

Seniorů je stále víc a stále víc se jich dožívá vyššího věku v relativně dobrém zdravotním stavu. (O lidech ve vysokém věku a těžce nemocných dnes psát nebudu.) Někdy v 80. letech vznikl ve společnosti požadavek či heslo: Nejen přidávat léta k životu, ale také život létům. Čili nejen život prodlužovat (to umí hlavně lékaři), ale také ta léta něčím obohatit. Žít uspokojivý život i v seniorském věku.

Otázka tedy zní zdánlivě jednoduše: jak ten život, ta nově získaná léta využít, jak je žít? Co všechno dělat a jak pro to získat včas potřebné podmínky, tj. dožít se stáří v relativně dobrém zdravotním stavu a nezůstat zcela chudý? 

Dovolím si úvahu: Každý ví, minimálně od svých 40 let, že přijde stáří, takže by měl včas a) šetřit si k důchodu na přilepšení (aby nebyl chudý a mohl si „něco dovolit“), b) zůstat za každou cenu v dobrých vztazích aspoň s příbuznými (aby se o něj měl kdo starat, kdyby to bylo potřeba), c) nespoléhat na doktory, to hlavní si „odpracovat“ sám přiměřeným jídelníčkem, přiměřeným pohybem, jen malým stresem atd. Ne každý může své stáří předem ovlivnit. Nemá odvahu nebo schopnost hodně pracovat, nemá štěstí na partnery, je chronicky nemocný atd. Kdo si však svou budoucnost nepřipravoval, přestože ji mohl ovlivnit např. postupnými úsporami, nevytvářením rodinných konfliktů, pohybovou aktivitou, toho můžu dnes jen litovat, že je dnes chudý nebo osamělý nebo nemocný. Opravdu tu mluvím jen o těch, kteří to ovlivnit mohli a měli.

Nedávno tu byly články o sportování seniorů a právě k tomu chci napsat. Líbil se mi 19. 3. článek Nikdy není pozdě Ilony Kolářové (o plavání) a nejsem případem „urputného sportování“ ani sportovního úrazu (jak o tom psala redakce 14. 3. pod názvem Sportem ku zdraví?). Člověk musí vědět, na co má a na co ne. Musí vědět, jak rychle projet zatáčku.

Jestli chce člověk sportovat ve vyšším věku, měl začít sportovat už v nižším věku. To neplatí snad jen o chůzi a klidném plavání. To můžete dělat kdykoliv, máte-li trochu zdravé končetiny. Ale co ostatní sportovní a pohybové aktivity? Každý orgán v těle, který se neprocvičuje čili přiměřeně nezatěžuje, zakrňuje a degeneruje. Mladí lidé to nechápou, ale staří vědí, že to je pravda. Měli jste operaci ruky nebo nohy? Stačí s ní pár týdnů nic nedělat a za chvíli to už nepůjde. Ale proč byste končili s práškama na bolest, když můžete končetinu masírovat, cvičit s ní, postupně zatěžovat, brát pár opravdu kvalitních a účinných potravinových doplňků (jak je poznat, že?) apod. Ta samá degenerace čeká vaše vnitřní orgány, pokud byste je rozumně nezatěžovali. Čili nepřetěžovat a neriskovat a uchovat základní fyzickou kondici, pak můžete hodně i v seniorském věku.

Dám tu příklad člověka, kterého opravdu velmi dobře znám. Tak dobře, že vím, co o něm mohu prozradit. On si jako svou celoživotní pohybovou aktivitu (kromě občasné jízdy na kole a plavání) zvolil kondiční běh. Zdůvodňuje to takto: 1. pěkně se při něm „promasírují“ všechny orgány, 2. odbourá stres a přivodí si dobrou náladu (ale to až potom, co se naučil běhat, začátečník, ten trpí), 3. posiluje nohy, srdce, plíce (škoda, že ne i ruce), 4. zvyšuje imunitu svého těla (to je přímo existenční výhoda), 5. běh je přirozenou prevencí proti skleróze tepen, srdeční příhodě i mozkovému infarktu (krev a lymfa teče, svaly a cévy pracují atd.). Doktoři mu v životě 3x řekli, že už nebude běhat: poprvé když se jim zdálo, že má „v háji“ menisky v kolenou, podruhé po těžkém úrazu, když nemocnici opouštěl o holi, potřetí když ho hrozně bolela kolena, skoro nevylezl schody a doktor mu poradil, ať se podívá do občanky, že to je artróza a lepší to už nebude. A ono to lepší je (ví, že ne navždy, ale dokázal to překonat).

Chodí běhat, nyní se připravuje na pražský půlmaratón 1. dubna. Poběží v dresu SOS dětských vesniček, aby jim vyběhal nějakou korunu (je na to soutěž). Bude v cíli někde ke konci, ale těší se na ten závod. Na atmosféru i na ten boj svého těla s hlavou. To prý bude krása. Bude přitom fandit hlavě, aby ukřičela to ufňukané tělo, které si zase bude stěžovat, že ho všechno bolí a bude se vzpouzet a protestovat. Ale taky počítá s tím, že mu jako v minulosti dá v posledních kilometrech hlava pokyn a ono zrychlí a začne předbíhat ty mladé holky s krásnýma prdelkama i supící padesátníky a že je bude už daleko před cílem sbírat jak houbičky. Znáte taky ten pocit, když vám tělo funguje, jak má?

Trochu se taky bojí, aby to všechno vyšlo, to víte, v 69 letech. Bude mít startovní číslo 7881, kdybyste ho někde zahlédli. Jo a nezapomeňte, že při tom běhu nemusí vypadat hezky. Důležité je, že jemu bude hezky. - - - Já toho zas napsal tolik?! Tak končím a jdu taky běhat.

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Eva Mužíková
I já vše vsázím na pohybovou aktivitu. Stačí ujít rychlejším tempem denně pár kilometrů a cítím se skvěle.
Zdeněk Sečka
Plně souhlasím. Člověk na stáří by se neměl omezovat v tom, co dělal celý život, a v čem byl dobrý. A tak jen dodávám, že to nemusí být jen sport. Díky.
Zdena Proboštová
Ivo z duše mi hovoříte :-) ******
Ilona Erika Kolář
Ještě když jsem se hodně zúčastňovala různých závodů v přespolním běhu, vždy jsem měla panický strach, aby mě nepředhonily starší závodníci z řad seniorů, kterých tam bylo poměrně dost. To byla moje noční můra, poněvadž se vždy najednou vypustilo celé závodní pole. Pokaždé, když jsem měla krizi a cítila za sebou dupot, trnula jsem, že mě dohání senior. S tímto strachem jsme ovšem my mladší nastupovali do závodu téměř všichni. Na jeden triatlon chodil nějaký pan Málek (75 let), udělali mu sólo kategorii. Já vždy hrůzu, že mě pan Málek ve vodě přeplave a někdy tomu v mých začátcích, než jsem se naučila pořádně plavat, moc nechybělo. A mí škodolibý kamarádi, aby mě vyhecovali při závěrečném běhu, tak křičeli:" Přidej, pan Málek tě dohání."
Jana Šenbergerová
Ráda chodím, ale bez holí, energii dobíjím skrze pohybující se ruce. nerada běhám, mám pocit, že se mi mozek otlouká o lebeční kosti a hlemýždi v mých uších se také brání. :-)
Jarmila Komberec Jakubcová
u nás v Plzni je program pro seniory s názvem "Jedeme dál". Chodíme ve skupinách po cca 20-25 seniorek (zatím nemáme mezi námi muže) s NW holemi a s instruktorkou cca 6-8km 2xtýdně v okolo Boleveckých rybníků, kde jsou krásné cyklostezky mezi rybníky, v lese také cvičíme na venkovních posilovacích strojích. V partě je to skvělé, povídáme si a vždy po 3 měsících máme sportovní den .já už takto "blbnu" přes rok. Je škoda že muži zůstávají doma. Chodíme bez ohledu na počasí, v zimě, mrazu, i za deště.
ivana kosťunová
Velmi moudré a potřebné úvahy. Trochu bych si dovolila polemizovat s tím, že dnešní čtyřicetiletí by měli myslet na zabezpečení v důchodu . Ze své praxe vím, že dnešní čtyřicetiletí se starají o děti, splácejí půjčky a hypotéky, a mají šedesátileté rodiče, kteří už také někteří občas jejich péči také potřebují. V mnoha případech také prožívají existenční nejistotu, zda práci, kterou mají, budou mít i další roky. Za tohoto stavu je velmi těžké vytvářet finanční rezervy, nemají to prostě snadné.
Zuzana Pivcová
Je to článek rozumný i vtipný a hlavně velmi optimistický. Sama na sobě dobře vím, co to je si zalenošit, takže už si jdu zase dost důrazně domluvit: Takhle by to, Pivcová, dál nešlo. Hýbni tou svou línou ......! :-)))

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.