Kam se poděly babičky
ilustrační foto: pixabay.com

Kam se poděly babičky

8. 7. 2017

Dnes bych se chtěla zamyslet nad dnešní babičkou. Kam se poděly babičky v šátku, ustarané, zestárlé a vždy milující babičky. Moje babička byla ta nejhodnější, nejlaskavější, starostlivá a pracovitá osůbka. Vždy pro mě měla laskavé slovo a byla obklopena zvířátky. Pamatuji si ji, jak sedávala na starém gauči a na klíně měla kočku a u nohou psa. Chodívala jsem s ní na trávu pro králíky a také do kostela. Nikdy se nezlobila, ale vždy nás chránila, kdykoli jsme něco jako děti provedly. Když zemřela v 77 letech, tak jsem dlouho chodila za ní na hřbitov a stále si s ní povídala a svěřovala jsem jí své starosti. Vždy se mi ulevilo a měla jsem dojem, že je stále se mnou. Ještě dnes na ni vzpomínám a mám ji stále  v srdci.

Mám pocit, že dnes jsou babičky moc moderní a nemůžou se smířit se stárnutím. Vůbec jim to nezazlívám, vždyť se sama snažím vypadat co nejlépe a mladě. Mám někdy pocit, že naše děti už nikdy neuvidí babičku v šátku, která je opravdová a od přírody zestárlá  a laskavá. Babička od Boženy Němcové už je jenom vzpomínka. Taková byla moje babička. Pro naše děti jsme už moc moderní, ale určitě chápající a stále pomáhající našim dětem i  vnoučatům. Ať nám vydrží dobrá nálada a také trochu soudnosti k našemu věku. Vždyť i stáří je pěkné, a proto ho přijímejme s úsměvem a pokorou .

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zdenka Jírová
Moje babička ještě nosila šátek a jako ta "pravá" babička ! vypadala. Svou vzpomínku jsem na íčko napsala v článku Vzpomínka na babičku. Zemřela před 61 lety, ale vzpomínám na ni stále.
Naděžda Špásová
Jednu babičku jsem viděla jednou v životě a druhá nás vychovávala a nosila šátek. Byla docela od rány. Myslím, že naší vnučce by se taková babička moc nelíbila. Není nic špatného na tom, když o sebe i v pokročilém věku pečujeme. Neděláme to pro nikoho, jen pro sebe. A být v našem věku trochu sobci je jen pro naše dobro.
Hana Fišerová
Měla jsem dvě babičky, šátkovou a kloboukovou. Obě byly v dobách mého dětství a mládí velmi aktivní, z důchodu ještě pracovaly na sezónních brigádách, jezdily na blízké i vzdálené výlety, měly kamarádky ... a samozřejmě mne, mou sestru ,bratrance a sestřenice hlídaly. Když měly čas. Stejně tak i rokenrolovo-hipísácké babičky mých dětí. Já jsem už též babička. Je to bezvadné. Ale víc než na pokrývce hlavy záleží na dobrém obutí. Kvalitní a pohodlná obuv , to je to oč tu běží. Všechny babičky, v šátku, klobouku i ty prostovlasé řešily botky, botky, botky.
ivana kosťunová
Babičky a dědečkové jsou pořád stejní. Na vnějšku nezáleží. Ve svých vnoučatech vidíme pokračování svých dětí, nekriticky je milujeme, a máme na ně čas a trpělivost. Jestli babička skáče na trampolíně nebo sedí v křesle a háčkuje, není až zas tak důležité.
Hana Rypáčková
Hezké Maruško. Není větší odměnou pro babičku vidět, jak šťastně její rodina žije. A pro vnoučata je poznání, že babička není jen jejich, ten bratránek velký jako táta, je taky vnouček.
Marie Ženatová
Moje babička se narodila v roce 1890, zemřela ve svých 82 letech. Celý život si ji pamatuji jen s šátkem na hlavě, pod ním skrývala svoje krásné vlasy - ve stáří byly úplně stříbrné. Byla dlouho vdovou, měla ke svému důchodu 120 korun na výměnku ještě kozu a slepičky. Já jsem byla její nejstarší vnučka a tak jsem si jí nejvíce užila a ona mi byla velikým vzor v mém životě. Její život - řídila se heslem "Modli se a pracuj..." Tehdy se všichni poctivě živili, pracovali a i více modlili, měli svůj život svázaný s Boží přírodou - vycházeli všichni dobře se svými sousedy i ostatními spoluobčany a i sami se sebou - v lidech bylo více lásky a nebylo tolik negativ - jako lež, závist nebo dokonce nenávist... Život měl svůj řád a všichni v něm byli celkem spokojeni... Dnes je mi 71 let, jsem mnohonásobnou laskavou a milující babičkou, která chce svým vnoučatům předávat jen to nejlepší. Snažím se být jim dobrou kamarádkou při jejich hrách i při práci. Vím co je to občas jezdit s vnoučaty na lyžích, na bruslích, plavat s nimi, jezdit na kole, skákat přes švihadlo, cvrnkat s nimi kuličky, hrát slovní fotbal, vyprávět pohádky, fotografovat s nimi, učit je šít, plést, vařit, uklízet a péct s nimi a být jim vždy na blízku v pomoci a s dobrou radou i slovem. Ale když jim ukazuji někdy svoji babičku v šátku, tak jsem potěšena, že mi říkají - ta byla krásná... Ale největším štěstím pro mne je, že všechny moje tři děti žijí v prvních manželstvích modelem - tatínek, maminka a děti - za což v duchu velmi pokorně děkuji Pánu Bohu...
Helena Slachová
Doba v níž žijeme je náročná i na babičky. Mám 3 dospělé děti a 3 vnoučata. Dříve bych už byla v důchodu, přidáno 8 let takže ještě dlouho nebudu. Ženu po čtyřicítce už nikdo nechce zaměstnat, pro zaměstnavatele už je taková žena nerentabilní, proto musíme v konkurenci mladších a dravějších uspět. Jo znám i takové, co zapomněly stárnout a v padesáti vypadají jak diblíci , v culíčku, v mini, ale normální žena i když je babička musí být in, ¨vědět kdo je Anna a Elsa, auto McQueen, obsluhovat mobil, na počítači pouštět, skákat na tramlolíně, chodit s dětmi plavat, nebo jezdit na kole , Ale umění upect dobré buchty nebo vyprávět pohádky nám zůstalo. Hodně cestuji, chodím na kosmetiku, a na univerzitu 3. věku, kde se učím fotografovat a Angličtinu, ale když přijede 5ti letá vnučka a chytí mě kolem krku a říká ty jsi ta nejlepší babička v celim mym životě,je to to nejkrásnější vysvědčení.
Hana Rypáčková
Dnešní babičky jsou spíše takové kamarádky.
Anna Potůčková
Zažila jsem svoji babičku v šátku, se stříbrnými dlouhými vlasy, které jí moje maminka a její dcera splétala do copánku. Byla to zlatá babička, které bylo 85 let, když umřela a mně bylo 6 leta chodila jsem do první třídy. Dnešní babičky se staly mladými babičkami, které chodí ještě do práce a díky příjmům si mohou užívat výletů, a také dnešních technických vymožeností. Také nejsme babička v šátku a pokud můžu tak s vnoučátky si klidně zahraji i míčovou hru. To moje babička byla jen doma, s knihou v ruce a večer co večer se modlila růženec. Je jiná doba, ale možná právě proto bych naši babičku ráda představila svým dcerám, aby viděly, jak tehdy babičky vypadaly. U mně byly zlaté, a láskyplné - nás vnoučátka moc milovala a dávala to najevo !
Dagmar Anderlová
Já nikdy na svoji babičku nikdy nezapomenu milovala jsem ji ...nikdy nenosila šátek ....na tehdejší dobu byla šik :-)milovala moře v Jugoslávii a já pokud se dostanu o dovolené k moři tak si vždy udělám večerní chvilku pro sebe a jdu k moři koukat na hvězdy a přitom zdravím babičku vím ,že se na mě z hvězdičky dívá .....i slzičku uroním a to už je 26 let v nebíčku .... a já jsem dnes už taky šťastná babička 5 vnoučat :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.