Slavná pražská lahůdkářství: Dům potravin
FOTO: archiv autora

Slavná pražská lahůdkářství: Dům potravin

4. 8. 2017

Když je řeč o lahůdkářstvích, nesmíme zapomenout na Dům potravin. V reprezentačním prostředí po válce postavené budovy - původní dům zničil nálet - vznikla vlastně první socialistická prodejna. Zboží, které bylo považováno za buržoazní luxus a pro člověka komunistických idejí zbytná rozmařilost, zde dostalo zelenou.

Pod taktovkou Jiřího Hlávky vznikaly ve zdejší výrobně chlebíčky, které byly svého času poměrně silnou konkurencí pro tři podniky, přeživší z předválečných časů. Dům potravin se stal fenoménem a chlebíčky od Hlávky módou. Jméno Dům potravin bylo od konce padesátých let zmiňováno v souvislosti s dobrotami častěji, než Paukert či Zoufalý. Nepamatuji se, zda to bylo díky cenám, které tam byly nastaveny poměrně vlídně - konzerva Chatky, znamenitého masa z kamčatského kraba, stávala nějak okolo pětikoruny. Rozhodně však svou roli hrála lokace prodejny. Prakticky všechny cesty vedly přes Václavák a koupit pár dobrot pro nečekanou večerní návštěvu bylo u Hlávky ranou jistoty. Zvlášť po roce 1974, kdy začala fungovat síť pražského metra.

Vzpomínám na gruziňák, který tam byl běžně k mání za dobrý peníz, kaviár také, a lahůdkových salátů nespočetně. Dnes lze to, že Dům potravin nepřežil, vnímat jako nešťastné. Význam Václavského náměstí, frekvence kolemjdoucích, už řečená optimální lokace – metro, nádraží s příměstskými linkami, to vše mohlo být zárukou pro jeho další existenci. Tím spíš, že skutečných lahůdek dnes aby jeden pohledal! Obchodní dům Bílá labuť (respektive vlastník, společnost Rephana), který zde od roku provozoval svoji „dceru“, vsadil na hypermarket a světovou síť fastfoodu. Ovšem ukázalo se, že za těmito zástěrkami jsou skryty její jiné aktivity. Z Domu potravin se měl stát hotel a měla nad ním přibýt věžová střešní nástavba. Naštěstí k tomu nedošlo. Chlebíčky či stopku koňaku si tam už nedáme, a všichni ti, kteří by tak učinili, se zřejmě nestanou štamgasty onoho fastfoodu. Tím spíš, když se o návyku na jeho produkty ze zdravotního hlediska dost pochybuje. Možná se pletu, nebo nemám informace, ale pochyby na závadnost lahůdkových salátů, jsem nezaslechl nikdy. Tedy krom občasného váhání nad jejich čerstvostí.

Éra Domu potravin skončila někdy na počátku devadesátých let dvacátého věku. Netrvala dlouho, ani ne čtyřicet let. Ovšem stopa, kterou v povědomí mlsných zanechala společnost i osoba Jiřího Hlávky, ta ještě tak úplně nevychladla. Což je v čase, kdy nemonetární hodnoty mnoho neznamenají, potěšující.  

V souvislosti s vývojem obchodu lahůdkami v porevolučním období je třeba zmínit jednu událost. S odstupem času viděnou jako až ostudnou. V prosinci 2013 byla s velkou pompou otevřena Prodejna lahůdek Julius Meinl na ulici. 28. Října. Ve čtyřech podlažích slibovala až patnáct tisíc druhů zboží - například 400 druhů sýrů, na 250 uzenin. Oddělení ryb potom vedle žraloka, humra, obřích krevet z Indie a ústřic nabídne na druhů sladkovodních i mořských živočichů. Po prvotním nadšení však přišlo rozčarování, hned u prvních regálů za vchodem. Produkty zde byly stejné jako v každém řetězci. Jen o čtvrtinu až třetinu dražší! Nedosti však na tom. Po pár dnech provozu nastala situace, kterou management bez dalšího nezvládl. Během noci došlo k poruše na elektřině, která znamenala výpadek všeho, i lednic. Logické by bývalo bylo prodejnu načas zavřít a pořádně znovu připravit na zákazníky. Ale nestalo se, a „chrám lahůdek“ – promiňte mi expresivní výraz – páchl jako tři rybářské vesnice pod žhavým sluncem. Při vzpomínce na vyvoněné regály v mateřské prodejně na vídeňských Příkopech, nebo pult uzenin berlínského KaDeWe - kde vás vůně desítek a desítek druhů šunek dostane tak, že si koupíte alespoň plátek na utišení Pavlovova reflexu, i když původně jste šli jen pro krém na boty – se labužníkům chtělo až zaplakat.

Všechny hlasy hovořily o brzkém konci. Ten opravdu nastal. Po necelém roce fungování, v říjnu 2014, Dům lahůdek svou neslavnou kariéru ukončil. Netuším s jakými záměry šla společnost do provozování tak rozsáhlé prodejny navíc komoditně velmi ošidné. Navíc v tehdejších podmínkách hodně riskantní, o ne zrovna šťastném místě, kde působila nemluvě. Jestli český trh podcenil sám Julius Meinl nevím, ale zkušení čeští manažeři museli tuto situaci předvídat. Navíc, až šestkrát přepálit odhadované příjmy, to není jen tak! Nemohu si pomoci, ale až příliš se to podobá scénáři o dalším osudu budovy, jaký kdysi nastavili majitelé Domu Potravin a jeho přeměnou na hotel.

 

Milan Ballík pro portál i60

Pražská lahůdkářství
Autor: Redakce
Hodnocení:
(5 b. / 8 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Věra Lišková
Pro toho, kdo bydlel v kraji, který byl v zásobování nedostatkovým zbožím až někde na posledním místě, byla návštěva Domu potravin vítanou příležitostí, jak ochutnat něco nového. Při návštěvě Prahy patřil Dům potravin k mým oblíbeným místům na které se nezapomíná.
Hana Rypáčková
To bylo světýlko v nakupování...

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.