Foto: autorka

Nemocniční turistika

5. 10. 2017

Už se bez ní neobejdu. Do nemocnic cestuji někdy jako pacient, někdy doprovázím své blízké k vyšetření či hospitalizaci nebo jezdím na návštěvy. Vždy si beru fotoaparát a říkám si: „Když už, tak už. Třeba něco zajímavého uvidím.“

V archívu mám fotografie pořízené v nemocničních areálech, z oken nemocničních pokojů či při zastávkách na cestách z nemocnic. Při prohlížení fotografií si vybavím, za jakých okolností vznikly. Jupí, paměť ještě funguje.

Přeji všem hodně zdraví a co nejméně kilometrů v rámci nemocniční turistiky. Pokud máte náladu, mrkněte do galerie. Připravila jsem ukázku, co mě zaujalo.

Můj příběh

Autor: Anna Čípová

Hodnocení:

(5 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Eva Balúchová 7.10.2017 09:52

Obdivuji tě,že i při takové "turistice"vidíš a fotíš zajímavé věci.

Elena Valeriánová 6.10.2017 20:30

Aničko, vidím, že jsme stejně postižené. Poslední dva roky provozuji tuto turistiku intenzivně, ne že bych z toho byla nějak nadšená, ale bohužel je to nutnost. A jak si krátím dlouhou chvíli. Fotím :-) Aničko, tvoje fotky jsou krásné. Pokud je na fotce č. 13 cesta, kterou jezdíš domů, tak ať tě vždy šťastně domů dovede. Souhlasím s Láďou V., že patří do soutěže.

Naděžda Špásová 5.10.2017 19:09

Kromě povinných návštěv lékařů jsem této turistiky naštěstí ušetřena. Obrázky jsou moc zajímavé.

Lidmila Nejedlá 5.10.2017 18:13

Aničko, stáří nám dává zabrat, viď?! Ty ale umíš najít potěchu i v takových situacích, fotografie jsou hezké. Hlavně ať vždy vede cesta domů třeba kolem toho stromu u cesty při západu slunce. Moc se mi líbí.

Ilona Erika Kolář 5.10.2017 17:25

Fotky jsou pěkné, hlavně se mi líbí zimní větvičky. :)

Anna Čípová 5.10.2017 16:27

Ali T., výšková a přízemní červená budova patří do areálu nemocnice. Mezi nemocnicí a sídlištěm vede silnice a teče řeka Dřevnice. Pane Ladislave, to jsou fotografie z archívu, Vaše hodnocení potěšilo. Leni, tak to snad máš vybráno na hodně roků. Moc ti to přeji. Děkuji všem za milá slova i přání, aby cest do nemocnic bylo co nejméně.

Lenka Hudečková 5.10.2017 15:07

Ani já nikomu nepřeji právě tento druh turistiky, ale v životě se to tak někdy sejde, že to prostě jinak nejde... Sama mám za sebou 9 operací, a tedy i pobytů po nemocnicích (Liberec, Motol, Plzeň FN a KV) a doufám, že se do žádné v blízké době nepodívám...

Jana Šenbergerová 5.10.2017 15:06

Aničko, skvělé. Tvé fotky mají úžasnou hloubku, jen do nich vstoupit. Těm nemocnicím se ovšem raději vyhnout.

Alena Tollarová 5.10.2017 13:04

Nemocniční turistiku nepřeji nikomu a samozřejmě ani Tobě, Aničko. Fotka č 5 - to je část nemocnice nebo čeho? Já jsem naštěstí byla v nemocnici jen jednou a když mi otrnulo, v rámci rhb jsem se šourala po nemocničních chodbách. Koukala jsem různě z oken, ale neměla jsem foťák. Jinak bych zvěčnila něco jako šibenici v zahradě protějšího DD. Pět let přemýšlím, co to vlastně bylo.

Věra Ježková 5.10.2017 11:39

Paní Aničko, úžasný nápad. Fotky moc hezké. Přeji vám ovšem co nejméně důvodů k nemocniční turistice a fotky raději z optimističtějších míst.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Vzpomínka na moji babičku

Každý má či měl svou babičku. Někteří mají dvě, já však poznala jen jednu - maminku mé maminky. Tatínek už své rodiče ztratil dříve, než jsem se narodila.

Zdenka Jírová

Jak sbírat houby s dítětem, které bolí nohy a má hlad

Houbaření je zdravý koníček, který dlouhým chozením na čerstvém vzduchu zoceluje tělo a zklidňuje mysl. Ale jen do chvíle, kdy se s vámi na houbařskou výpravu vydá potomek, který hned za prvním smrkem kuncá, že ho bolí nohy a chce se vrátit domů.

Zdeňka Ortová

Nudíte se? Nekupujte mývala, ukliďte garáž!

Tak já se někdy sama sobě divím, co mě občas napadne. To máte takhle pocit, že nemáte do čeho šťouchnout a malér je na světě, páč vás začnou přepadávat myšlénky a to je vždycky nebezpečný!

Jana Pazourová

Zápisník starého muže: Někdo tam je! Zloděj nebo bandita?

Dětství jsem prožíval na vesnici v domku s přilehlou hospodářskou budovou. Na noc mi připadla…

Zdeněk Folvarčný

Můj podzim života

Tak se mi zdá, že podzimy jsou stále hezčí. Barvy jsou úžasné a počasí většinou také. Je to prostě krásné babí léto. Z dětství si pamatuji podzimy velmi pochmurné a nejhůře bylo vždy, když jsem musela s rodiči povinně navštívit hřbitov. Počasí bylo lezavé, prostě velmi nepříjemné.

Hana Šimková