Užít si penzi, anebo raději odkázat byt našim dětem?
Ilustrační foto: ingimage.com

Užít si penzi, anebo raději odkázat byt našim dětem?

12. 10. 2017

Částky, které požadují za nájem a služby soukromí stavitelé penzionů pro seniory, si většina starších nemůže dovolit. Rádi by konec života strávili v přízemním bytě se zahrádkou a zajištěnými lékařskými a sociálními službami, ale nemají na to potřebné peníze. Problém je však ještě jinde.

Čeští penzisté příliš myslí na to, co po nich zůstane dětem a vnukům. Neradi prodávají své majetky, aby si zajistili na stáří zasloužený komfort.

Developeři mluví o byznysu budoucnosti. Řeč je o stavění dalších komplexů pro seniory. Těch, kde má člověk sám nebo v páru pěkné bydlení, a je na něm, zda se stará sám o sebe nebo si připlácí za různé služby, které jsou v areálu k dispozici. Od lékaře, přes paní, která přinese nákup, po uklízečku či sestru, jež pomůže s hygienou. Podle toho, co kdo potřebuje a jak se jeho zdravotní stav vyvíjí. Ideální model běžný v západní Evropě.

Jenže počítejme. Například v Průhonicích se v takovém luxusním objektu za nájem se službami platilo třicet tisíc měsíčně. Nebo se tam dal byteček přímo koupit za dva miliony. Z pohledu průměrného seniora šílené částky. Projekt zkrachoval. Na druhé straně, konkurenci se daří. Podnikatel Jaroslav Plesník, který založil síť zařízení Senior park, staví další a další areály a říká: "Není to byznys na rychlé zbohatnutí, ale kdyby to bylo ztrátové, nedělal bych to."

Čtrnáct, patnáct tisíc za měsíc, které se obvykle v takových areálech platí, je také hodně, přesto je o místa v nich zájem. Na podobný model sází mnoho velkých developerů. Vypadá to, že nabídka podobných zařízení bude brzy velká. Potíž je v tom, kde na ně potenciální klienti mají vzít.

"Mnozí čeští senioři jsou zvyklí, že by po nich mělo dětem a vnukům takzvaně něco zůstat, proto odmítají prodat své byty a za utržené peníze se nastěhovat někam, kde mají odpovídající služby," říká psychiatrička Tamara Tošnerová. "Nejsme zvyklí se na stáří takzvaně připravovat. A vlastním potřebám nadřazují potřeby dětí, vnuků."

Myslete sami na sebe

Jinými slovy: Babička téměř nejí, aby měla na to utáhnout všechny poplatky kolem svého velkého bytu, ale odmítá ho prodat a za nabízené dva miliony si platit péči a bydlení v pěkném penzionu. Trvá na tom, že byt po ní přece musí zůstat vnučce. Co na tom, že vnučka za ní jezdí jednou za rok a vydělává třicet tisíc, zatímco stará dáma už nevyjde do druhého patra a v zimě téměř netopí, aby ušetřila.

"Často se setkávám s tím, že seniorům velmi záleží na tom, aby po nich byty zůstaly vnukům. Kvůli tomu si nechtějí ve stáří dopřát nic lepšího, šetří, ba živoří," uvádí realitní makléřka Petra Novotná.

Přesto mají demografové jasno: Soukromá zařízení pro seniory mají budoucnost, i když jsou náklady na život v nich vysoké. Do penze se blíží generace lidí, která ještě stihla v devadesátých letech začít podnikat a mohou si teď ve vyšším věku dovolit určitý komfort.

"Lidí v důchodovém věku bude výrazně přibývat," míní demograf Tomáš Kučera. "I kdyby utráceli jen jako dnešní senioři, jsou z podnikatelského hlediska zajímavou skupinou, protože v součtu se kupní síla zvýší. Jakýkoli byznys zaměřený na seniory je zajímavý. Vždyť v roce 2060 bude šestkrát více lidí starších osmdesáti pěti let než jich je nyní."

Kdo čeká na místo v domově pro seniory dotovaném státem, má mizivou šanci. Například v Praze pobírá důchod okolo dvě stě sedmdesáti tisíc lidí, ale v domovech pro seniory tam je jen dva tisíce čtyři sta míst. Pro mnohé, kteří se ocitnou bez pomoci třeba ve vyšších patrech bez výtahu, je stěhování do areálů pro starší a nemocné lidi, jedinou šancí, jak dál žít důstojný život.

Těžko říct, jaká bude příští generace penzistů. Zda budou dále myslet jen na to, co po nich dětem a vnukům takzvaně zůstane. Nebo prodají byty a jiné rodinné cennosti a přestěhují se do pěkných areálů s parky, zahradami a péčí, jakou si vyberou. Levné to nikdy nebude. Ale třeba se stane společenskou normou toto: Milé děti, starali jsme se o vás celý život, tak teď se zbytek života budeme starat sami o sebe, ať se máme co nejlépe." V západních zemích takto hodně penzistů uvažuje naprosto běžně.

penze
Autor: Redakce
Hodnocení:
(5 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Dana Tomanová
Děkuji za odpověď, pane Ptáčku:-)) ...jasně, tak to zcela jistě vyřeší i "problém" postarat se o Vás. Dosud platilo: "kdo dědí, ten se stará" :-)
Dana Tomanová
Pane Ptáčku, a Vy si myslíte, že když někdo koupí Vaši nemovitost (vzhledem k současným cenám nemovitostí, které neustále rostou, za nemalou částku), bude stát o to, aby dal původnímu majiteli- seniorovi právo doživotního užívání ? Mezi námi, ani jeden z Vás by neměl soukromí, nehledě na jiné okolnosti s touto "dobře sepsanou smlouvou" spojené. Jen mne napadlo - a kdo se o Vás postará, když budete nemocen, budete potřebovat někam odvézt, nakoupit, vyprat....? To by asi málokdo chtěl, osobně bych toto řešení nikdy nezvolila, zejména ne jako kupující. Tzv. výminky byly dobrá věc, funkční, protože byly v rodině, která se o sebe vzájemně starala a vyhověla si. Dříve to bylo běžné. Tuto možnost však má dnes málokdo, proto se projektanti vracejí k návrhům dvougeneračního bydlení, neboť je jasné, že ty funkční výminky chybí. No, nemyslím, že možnost zpětné hypotéky je až tak od věci, ale opravdu záleží na dobře sepsané smlouvě, která obsáhne nejen průběžné výplaty, ale vyrovnání v případě úmrtí...sama jsem ve věku, kdy začínám zvažovat možnosti pro případ, že budu potřebovat pravidelnou pomoc. Uvědomuji si, že kvalitní a odborná pomoc seniorovi vyžaduje především fyzickou zdatnost, adekvátní prostředí, dostatek volného času a dostatek financí. Když už ten dům budu muset prodat, rozhodně se postarám o to, abych si zajistila adekvátní péči na dožití, protože rozhodně nebudu chtít, aby moje děti skončily v zaměstnání jen pro to, aby se o mne mohly denně starat. A ještě mne napadlo, pane Ptáčku, pokud mi budete chtít odpovědět: dejme tomu jako senior, již v letech (obvykle ne zcela fit), prodáte svoji nemovitost... s doživotním právem užívání/výminku... a jak naložíte s těmi utrženými penězi?
Karel Hyndrák
Konečně to někdo napsal jasně a srozumitelně, bez zbytečného pindání (Libor) 15.10.2017.
Martina Salingerová
Nádherná předvolební masáž, zasáhla i sem. Připomíná to program strany pana Stropnického ml., který chtěl, aby důchodci prodávali své nemovitosti státu, aby si za to mohli každý druhý rok jezdit k moři. Pak ho zřejmě někdo upozornil, že stát vlastní přes 2000 opuštěných nemovitostí a neví, co s nimi. A s vykoupenými dalšími nemovitostmi by věděl? Tak jak vidno - musíme na to jinak, soudruzi - vědecky a fundovaně. Stačí pomalu našeptávat, naleptávat, to by bylo, asi se někdo super movitý nebo dement s majetkem nechytil. Pravda, nemusí pršet (ty časy už jsou přece jen pryč) - jen když kape. Vždyť i ty kapky mohou být různě velké. Když ne stát, tak aspoň developeři. Nevím, kolik seniorů chce dát svůj byt vnukům - nikoli dětem. A dále, z jakého množství si paní autorka dělala závěr, aby se tyto skutečnosti daly statisticky doložit.
Zuzana Pivcová
Tak nevím, když to čtu, jestli nakonec nemám být ráda, že se mě tahle otázka zrovna netýká? :-((
ivana kosťunová
Mirku, být rodina neznamená žít pohromadě- nebo ne-jenom. Ale nechci si tu hrát na moralistu. Jenom že není žádné já a oni, ale my.
Eva Palme
To mě děsí ! V podstatě izolovaný areál pro starce. A bydlení, které z průměrného důchodu není možné platit. Dokud se budu hýbat a bude mi to myslet, tak se ze svého bytečku nehnu ani náhodou.
Mirek Hahn
Nezdá, je to pravda. Odráží to změnu soužití. Dříve žilo několik generací pohromadě nebo blízko sebe. Dnes mladší generace odcházejí žít tam kam se jim zlíbí.
ivana kosťunová
Stále častěji se objevují slovní spojení typu děti a my a mizí slovo rodina. Nezdá se vám ?
Miroslav Hradecký
jestli je to článek developerů je vedlejší. Ale je to zajímavé k zauvažování. Další možnost financování na stáří. Jsme zvyklí šetřit pro děti, ale doba se mění. Pokud mám dítě které mne ignoruje, budu mít sice výčitky, ale zařídím se pro sebe. Mám pěkný barák, chalupu , nějaké parcely, mohu to postupně rozprodat a přilepšit si. Tedy kromě baráku pokud ho utáhneme- musíme někde bydlet. S plánem seznámím děti a pokud to zváží abych to neprodal, ale vypomohou-li mi, nechám to. Jinak pojedu vlastní cestou a nezbude jim nic. Mně nikdo nic nedal, vše jsem musel sám. Maximálně ze mne kluk "tahal" peníze.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.