Nemám rodný dům

Nemám rodný dům

1. 9. 2012

Narodila jsem se v Karlových Varech, ve městě stále milovaném, na počátku měsíce máje. Maminka stačila dojet včas do nemocnice a tam jsem za ranního kuropění spatřila světlo světa.

Dobře to bylo pro maminku, špatně pro mě...

Nemám rodný dům.

Odmítám tu strohou budovu nemocniční za něj považovat. Narodilo se tam tisíce nových lidiček a každý by si mohl dělat nárok. Nemohla jsem tam zanechat ani svůj otisk, svůj kořen. V tom množství narozených, leda tak kořínek. A kdoví, zda po těch letech a v té tlačenici nebyl umačkán.

Vždy jsem záviděla všem velikánům, kteří se chlubili svými rodnými domy. Vedle dveří cedulička, pěkně vyvedená a s popisem, kdože se tu narodil. To se mi moc líbí. Vždy, když je to možné, rodné domy
navštěvuji. Většinou jsou to milé chaloupky s malými okénky a v nich červené muškáty. Dveře bývají nízké, tak se člověk musí trochu sehnout, čímž se nevědomky pokloní té osobě, která se zde narodila.

Z malé chodbičky vedou dveře do kuchyňky, v rohu postel, uprostřed stůl a židle. V dalším koutě pořádný sporák či kachlová kamna s kamnovcem, vedle mycí stůl a krásná kredenc. Na zdech poličky a nad kamny visí pánve, forma na bábovku či zadělávací plechová mísa, chlouba to paní domu. Někdy jsou dveře do sousední světnice rovnou v kuchyni, jinde jsou přes chodbu.

Jsou si podobné jako vejce vejci, tyto staré rodné domy. A mají svoji vůni. Svou atmosféru, své vzpomínky, svou duši. A také jsou plné otisků všech, kteří domem prošli.

Tak má vypadat rodný dům, kde jsou zdravé a silné kořeny. Chtěla bych také takový vysněný rodný dům, se svými vlastními kořeny a s kořeny mých předků.

Jen přejícně závidím... Nemám svůj rodný dům. 

 

Z archivu - náš portál obsahuje cca 2500 čtenářských příspěvků,  nejrůznějších příběhů ze života, vzpomínek, ale i cestovatelských tipů, rad či gastronomických receptů. Připomeňme si vybrané příspěvky, které obohatily tento portál. Patří k nim i tento, který jste si právě přečetli.
Hodnocení:
(5 b. / 1 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Eva Krausová
Jarmilko, ale máme svá rodná města, zem a tedy i své kořeny a kořeny svých předků. A ti, co už tu nejsou, žijí dál skrze nás...
Marie Magdalena Klosová
Nikdy jsem takto neuvažovala o rodném domě.A ani mi nikdy nechyběl.Ale občas nostalgicky zajdu do čtvrti,kde jsem prožila své dětství.A pak,kolik "rodných" domů se stalo v minulých generacích v jednu chvíli i domem smrti pro jednoho z hlavních aktérů.mm
Jana Šenbergerová
Rodný dům také nemám, ale narodila jsem se v hezké porodnici. Mám rodné město a rodnou planetu a také dům svého dětství a mládí. Zatím, dokud tam žije moje sestra. A mám městečko, ve kterém se cítím jako doma i v obyčejném paneláku. Kéž bych tu mohla zůstat až do konce. Myslím, že jsem tu úspěšně zapustila své kořeny. "Mé plody" také zapustily kořeny jinde. Jarmilo, napsala jste to moc hezky a přinutila mě tak k výše uvedenému zamyšlení.
Jiřina Benešová
Po přečtení článku jsem si uvědomila, že já mám svůj rodný dům. Na svět jsem pospíchala, otec nestačil přivézt porodní bábu ze sousední vesnice, natož odvézt matku do porodnice. Náhodou u nás byla teta, sestra mojí matky. Ta mě ve svých dvaceti letech úspěšně přivedla na svět. Když přišla porodní bába, byla jsem už vykoupaná, zabalená - prostě holka jako cumel. V té době - rok 1944 bylo asi bezpečnější rodit doma, nežli v nemocnici. O několik měsíců později zemřela v porodnici v Lounech naše sousedka na horečku omladnic. Zůstaly po ní dvě děti, čtyřletý hoch a ta právě narozená holčička.
Jarmila Komberec Jakubcová
Dnes jen málokdo máme rodný dům, to asi patřilo k jiné generaci.Já mám rodné město Klatovy a i když tam od 15let nežiji, vracím se tam neustále a nostalgicky vzpomínám na dětství.
Zuzana Pivcová
No, Jarmilko, na tenhle příspěvek bych si už, popravdě řečeno, nevzpomněla, zatímco na některé Tvé básničky ano. :-) Nemáš rodný dům, ale máš domov, a v současnosti dokonce i jeden navíc. Tak ať Tě zve ještě hodně dlouho.
Jiří Libánský
Jsem také narozen v továrně na porody. Ale že bych na to vzpomínal s pocitem, že jsem o něco ochuzen, to ne. Víc vzpomínám na místa, kde jsem pak prožíval dětství. Ta sice nejsou nic moc, ale zase takové úžasné rodinné prostředí by mi mohl závidět mnohý.
Věra Sehnalová
Dost domacich porodu nedopada nejlip, at uz pro dite nebo pro matku. Vybavena nemocnice pro pripadne komplikace mi v tomto pripade pripada lepsi nez romanticka chaloupka s kadiboudou na dvore. Mne chaloupka neschazi,kdyz mam cele sve rodne mesto. Krasnou a nezapomenutelnou Kromeriz.
Jitka Chodorová
Já rodný dům mám,jezdím často okolo a vždy se podívám do oken,bydlí tam cizí lidé a přistavěli to dědovi "štok",více v povídání "O babičce,domě a liliích",je mě však také smutno,protože tam nemohu jen tak vstoupit,ale dnes v noci jsem tam někde byla,jak jsem ti psala o tom snu....
Jarmila Peerová
Díky,vím,že takto "postižených " je nás hodně,ale přesto smutek ve mě nějak zůstává...

Zpět na homepage Zpět na článek