Jak Čecho-Švýcar Kolinsky objevil Menzela a Martinů
Klavírní virtuos Robert Kolinsky

Jak Čecho-Švýcar Kolinsky objevil Menzela a Martinů

13. 11. 2017

Každý rok se v listopadu ve švýcarské Basileji koná Hudební festival Bohuslava Martinů. Založil ho 47letý Robert Kolinsky. Narodil se ve Švýcarsku, kam jeho rodiče přišli z Česka. Dnes v Česku našel druhý domov a spoustu přátel. Třeba Jiřího Menzela, o kterém natočil dokumentární film.

Robert Kolinsky, rodák ze Švýcarského Solothurnu, je klavírní virtuos, na klavír začal hrát v šesti letech, vystudoval obor piano na hudební akademii v Basileji a v Praze. Sólově vystupoval s orchestry, které dirigovali Vladimir Ashkenazy nebo Gustavo Dudamel. Hrál také s Josefem Sukem, Veronikou Hagen a dalšími. Švýcarské rádio SRF 2 nahrálo několik jeho koncertů – od Bacha po Henze. Vydal několik CD, například klavírní koncerty Bohuslava Martinů. Vždy ho bavil Bohuslav Martinů, kterého považuje na geniálního skladatele.

„Jeho hudbu si nesete s sebou, dotýká se vás a vnitřně vás inspiruje,“ popisuje, proč začal ve Švýcarsku hledat prostory, kde by se mohl konat „pořádný“ festival věnovaný jenom tomuto umělci. A jelikož Martinů žil v Basileji a v tomto regionu napsal některá ze svých významných děl, místo bylo jasně dané. Nejtěžší bylo sehnat finance, město ani kanton nechtělo festival podpořit. Možná proto, že Robertovi bylo tehdy 25 let a zřejmě málokdo věřil, že se z toho stane jedna z nejtradičnějších akcí klasické hudby města Basileje. A to se opravdu podařilo.

Letos se konal 23. ročník festivalu, který skončil 12. listopadu. Rodiče Roberta Kolinského přišli do Švýcarska v roce 1968 a po Česku se jim velice stýskalo. Otec se angažoval ve švýcarském Sokolu. Jednu dobu byl dokonce náčelníkem a nacvičoval slety.

"Vyrůstal jsem jako cizinec, navíc s pocitem, že svou opravdovou vlast nikdy nepoznám. Duševní rozervanost cítím dodnes, po smrti rodičů, kteří jsou pochování v Praze, se to ještě zhoršilo,“ vypráví o svém dospívání. Velkou úlevu mu přinášejí děti, se kterými hovoří jen česky. A také si koupil byt v Praze, kam tak pětkrát do roka jezdí. S dětmi pak obráží dětská hřiště, kde si užívají, že všichni kolem mluví česky. Děti prý fascinuje, když ostatní hrající si děti hovoří stejně jako jejich tatínek. 

Setkání s Jiřím Menzelem
V roce 2005 se během basilejského Hudebního festivalu Martinů seznámil s Jiřím Menzelem, který tam humorným a působivým způsobem představil svou práci.

„Naše setkání ve mně probudilo spoustu energie k tomu, aby vznikl na téma jeho zážitků film,“ vypráví o tom, co ho inspirovalo k natočení dokumentárního filmu Jiří Menzel - Komedie není legrace. „Menzel je můj nejoblíbenější režisér a mým nejoblíbenějším filmem jsou jeho Báječní muži s klikou,“ dodává. Film měl premiéru v roce 2016 v Solothurnu a získal cenu publika na festivalu v rakouském Freistadtu. Na Menzelovi ho nepřestává fascinovat, jak například film Ostře sledované vlaky, za který dostal Oskara, umí kdekoliv na světě zaujmout diváky, a zařadil se mezi nadčasové kultovní filmy světové kinematografie. „ Z nových českých filmů jsem viděl Kolju a Vratné lahve a nedávno jsem si ve vlaku pustil film od Otakara Vávry Okouzlená a moc se mi líbil. Mám totiž rád „staré“ filmy. A ty české obzvláště.“ Při natáčení dokumentu se setkal také s dalšími slavnými režiséry - Milošem Formanem a Emirem Kusturicou.  

Český humor mu tak trochu připomíná ten švýcarský. „Obecně se dá říci, že švýcarskou výsadou je udělat si legraci sám ze sebe, ze svého regionu. Podívejte se třeba na film „Die Schweizermacher“, patří k nejúspěšnějším švýcarským filmům. Natočil ho Rolf Lyssy, což je švýcarská obdoba Jiřího Menzela,“ doplňuje Robert Kolinsky.  

osobnosti
Hodnocení:
(5 b. / 6 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zorka Horká
Tak to jsou milé zpráva.....děkuji autorce. Nemusí pršet, že :-)
Zuzana Pivcová
Mé sympatie mají všichni, kteří i navzdory emigraci nezapomněli mluvit česky a hlavně svou mateřštinu naučili v cizině i své děti. Tito potomci mají k naší zemi lepší vztah, cítí se tu lépe a mohou se tu i případně pracovně uplatnit. Osobnost pana Kolinského mě překvapila, nic jsem o něm nevěděla. Hudba Bohuslava Martinů je myslím hodně těžká. Jistě je skvělý klavírista. A jeho film o Jiřím Menzelovi byl skutečně ráda viděla, jak ho on pojal.
ivana kosťunová
Jsem vděčná všem krajanům, kteří seznamují cizince s naší kulturou. Doslechla jsem se, že většinou bývají překvapeni vysokou úrovní právě našich filmů a hudby ( kromě té popiny )

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.