Jak jsem jel pro mléko
Foto: archiv autora

Jak jsem jel pro mléko

16. 11. 2017

Bylo to takhle v létě, o prázdninách. Mohlo mně být tak deset, možná jedenáct roků. Jako obvykle jsem hned po snídani vypadnul ven. Vzal si ve sklepě kolo a jezdil bez cíle kolem baráku, Habeší a tak! Po nějaké chvíli jsem tím vedrem dostal žízeň a skočil jsem se domů napít. “ Fančo “, povídá maminka “ když máš venku kolo, dojeď mně do mlíkárny pro mlíko. Tady máš bandasku, peníze a řekni, že chceš litr “. Ochotně jsem kývnul. Mám jezdit jen tak bez cíle, nebo jet do mlíkárny a zpátky. Tak jsem jel.

V mlíkárně mně paní nalila litr mlíka, já jsem na bandasku nandal víčko, při odchodu hlasitě řekl „ Na shledanou “, jak mě to učili naši, vzal kolo a že pojedu domů. Jenže mě zaujalo něco, co tady ještě včera nebylo! Podle trati, na části ulice vedoucí ke šraňkům kolem Ludvíků, byla položená nová šotolina a ta byla politá asfaltem!! V tom ranním slunci se to tak pěkně lesklo. Nevím, co mě to tenkrát napadlo, ale vzal jsem to po týhle silnici!! No, pánové, to bylo tedy něco!! Už když jsem na to vjel, cejtil jsem, že "něco" není v pořádku. Térák mně lítal až za krk, neměl jsem na kole blatníky, od předního kola ten rozteklý asfalt lítal na celý spodek kola, bílá banička na mlíko byla celá flekatá, já to měl i ve vlasech, a to jsem se neviděl ze zadu, kde jsem měl na bílým tričku černou térovou stopu, od toho, jak se zadní kolo otáčelo a cákalo mně to na záda. To nemluvím o nohách, trenkách a plátěnkách! Vzal jsem to kolem Křováčků, to byla hospoda na rohu u šraňek, pak kolem Jägrovy správkárny a kolem lágrů domů. Když jsem se objevil ve dveřích, maminka chvíli jenom koukala a nevěděla, co má říct. "Co si proboha ďál. Kde si jezdil? Čím to seš zamazanej?" To už mě hnala na balkon, kde jsem se musel celý svlíknout. Maminka vzala teplou vodu, petrolej a celého mě vydrhla. Přitom jsem jí vyprávěl, jak k tomu vlastně došlo. Měla opravdu co dělat, aby ten tér ze mě dostala! Plátěnky potom hodila do lavoru a nechala je tam nejméně dva, tři dny máčet a potom je zkusila vyprat ještě v petráku. Stejně už jsem v nich moc parády neudělal. Byly úplně hotový!! Triko, s tím se nedalo dělat už vůbec nic, a tak to se hodilo do popelnice.
Jediný pozitivní na tom všem bylo to, že z vlasů mně to šlo celkem dobře a že mě nemuseli ostříhat dohola a potom hlavně to, že bandaska byla sice zapráskaná od téru, to se umylo, ale mlíko, to mlíko, pro které jsem jel, bylo v úplným pořádku, protože mělo pokličku, která dobře těsnila! Však maminka povídala: “ Eště, že to mlíko sem nemusela vylejt “!

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Libor Farský
Františku, je to tak pěkně vylíčené, že jsem to prožíval s Tebou.
Zdenka Jírová
Také jsem chodila pro mléko s bandaskou, ale jen do Mlékárny v ulici. Pamatuji se, že jednou mi maminka dala do ruky k bandasce 1000korunu. Bylo mi 8 let, tak už jsem to uměla přečíst a divila jsem se, proč mi dává tolik peněz? Dozvěděla jsem se, že byla měnová reforma a peníze už nemají bývalou hodnotu.
Soňa Prachfeldová
To jsou vzpomínky, na které se nezapomene. Takové bandasky byly jistě v každé domácnosti, také jsem chodila pro mléko, byl to takový malý krámeček, vonělo top čerstvými rohlíky a chlebem.
Lidmila Nejedlá
Hezká vzpomínka. Já jezdila na kole přes dvě vesnice k babičce pro smetanu. Polními cestami, pěšinkami, přes les, úvozy. Bylo to jak cyklokros, ale smetanu jsem vždy dovezla v pořádku.
Danuše Onderková
Také si na to tuto dobu vzpomínám, každé ráno jsme museli do "mlíkárny" pro litr mléka do bandasky. To byla lahoda. Dnešní chuť mléka se s tím nedá vůbec srovnávat. Ještě že mám ze zmrzliny dobré známé a dostávám mléko čerstvě nadojené ještě teplé.
Elena Valeriánová
Taky jsme chodily pro mléko, co by malé žabky. Šlo nás tenkrát asi pět, naše cesta byla tenkrát prašná a protože vydatně pár dní pršelo, tak zrovna samé bláto. Šly jsme husím pochodem, když se k nám přidal i náš pes. Já, co by správná (pětiletá) panička jsem mu důrazně nařídila DOMŮ! Pes byl jiného názoru, chtěl s námi. Jak to dopadlo? Pes se naštval a jednu podruhé nás povalil do bláta a hlídal, abychom nemohly vstát. Která se o to pokusila, tak tu povalil znova. Zachránil nad můj otec, když uslyšel náš sborový řev.
Zuzana Pivcová
Čekala jsem, že se právě něco stane s tím mlékem, ale asi jste si to nezasloužil, tak to dobře dopadlo. :-D
Eva Mužíková
Úplně Tě Františku v tom asfaltu vidím a následně nabalené kdeco na zaasfaltovaných pláštích....Já jsem pro mléko nejezdila, měli jsme svoje, ale do pekárny pro krmný chléb pro prasata. Tatínek ušil krásný postroj na našeho kozla, zapřáhl jej před malý žebřináček a já jsem si s kozlem vykračovala. Ach jak mi to ostatní děti záviděly, kolikrát jich za našim zpřežením šel celý houf. Ach jo, vzpomínky.
Naděžda Špásová
Tyhle vzpomínky, Františku, má asi hodně z nás. Až na ten asfalt. Taky jsem chodila s bandaskou pro mlíko a pro pivo. Mlíko mi nevadilo, ale chodit pro pivo jsem nenáviděla. Ale později se mi zalíbilo chodit na pivo. To mi vydrželo dodnes. A to kolo bez blatníků bylo v Obecné škole.
ivana kosťunová
Kolo bez blatníků- to už jsem viděla v jednom filmu, kdybyste nedal fotografii, kde to kolo opravdu nemá blatníky, nevěřila bych. A ta závěrečná matčina věta , ta tomu dává korunu.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.