Tma má velké oči
Ilustrační foto: pixabay.com

Tma má velké oči

15. 12. 2017

Mám divný pocit. Měla bych se zvednout a ubírat se k domovu. Je podzim a dříve se stmívá. Ještě chvilku, ještě pět minut, minutečku a půjdu.  Ještě hraje hudba, někdo si zpívá... Šlápnu pak do pedálů, abych byla co nejdříve z lesa a poženu si to k domovu. Nezdržuj se! Jeď!  V lese jsou už tmavá místa a chlad se vkrádá do kostí. Tak se zvedni a jeď, jeď! Moje podvědomí mě nabádá zvláštním naléhavým pocitem!

Tak  raz, dva, tři a jedu. Pedály mého kola vrzají a zvuk se šíří do lesa. Špatně vidím na cestu, je to možné, že se tak rychle setmělo?  Cestu  znám z okna autobusu a vždycky si říkám : Tady bych nechtěla být  v noci sama. Zrychluji pod kopcem, šlapu na kole ve stoje na šlapkách, abych udržela konstantní rychlost. Krrrrrrrr, pedály se protočily, spadl mi řetěz. Osahávám poslepu ozubené kotouče. No, to je hrůza, řetěz je přetržený. Ve stresu spěchám, řetěz padá ze šlapky a táhnu ho po zemi. Na asfaltové silnici vydává zvláštní šustivý zvuk. Ruší mě to, potřebuji vnímat okolí, být ve střehu, v lese jsou divočáci. Blížím se k soše svatého, svítí tu dvě svíčky, jsou úplně čerstvé, někdo tu musel před chviličkou být. Spěchám na druhou stranu silnice. Uvědomím si, že je ticho, ztratila jsem řetěz, ani nevím, kde a kdy. Otočím se zpět a zdá se mi, že přes světélka svíček přeběhl stín. Někdo mě sleduje a jde za mnou. Spěchám, utíkám, kolo mi překáží, sotva popadám dech, hučí mi v uších. Divný zvuk, jako by běželo stádo koní. Uhýbám ke krajnici, ještě, ještě, ještě...a padám.

Přicházím k sobě. Ležím na břiše, obličej mám zabořený v něčem vlhkém, měkkém, těžko se mi dýchá. Dlouhé bílé triko mám potem přilepené na zádech i na stehnech. Pomalu pootočím hlavu a konečně naberu dávku vzduchu do plic. Otevřu jedno oko a vidím pruh jasného světla. Probírám se, oddechnu si a konečně nahlas řeknu: To byl ale ošklivý sen.

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Olga Štolbová
Tedy Lidu, ty mi dáváš. Kde se takové sny berou? Před spaním si čti veselé pohádky, po těch je probuzení určitě hezčí. *****
Zuzana Pivcová
Říkám si, jestli to byl opravdu sen, cos tu vylíčila, nebo jsi to jen snem nazvala? Je pravda, že si padesát let pamatuji sen, v němž jsem se dusila na dně loďky. Když jsem se v nouzi nejvyšší probudila, ležela jsem pusou zabořená do polštáře, což u mě nebylo obvyklé. Kéž by se z mnoha děsivých snů dalo vždy probudit do rozjasněného rána.
Hana Rypáčková
Čekala jsem, že ležíš v hnoji (něco měkkého).Sen.....A co na to snář?
Naděžda Špásová
Lidmilko, že ty máš ráda horory. Tvoje gradace vyprávění mě vždycky dostane. Ale něco ti řeknu. Taky vždycky, když se stmívá, se koukám na lesy a říkám si, že bych tam v té chvíli být nechtěla. A takové sny, kdy se mi zdá, že mě někdo honí, fakt mívám. Jinak zase za 5*****, pančelko (pro nerozumějící paní učitelko).
Marie Seitlová
Lidmilko, četla jsem to ze zatajeným dechem a trnula hrůzou, kdo to za tebou běžel. A ty jsi zatím ležela v postýlce a spala. Ale nebyl to příjemný sen.
Alena Vávrová
No Lidynko, něco tak sugestivního jsem již dlouho nečetla!
Helenka Vambleki
No já tady úplně trnula hrůzou, ufffff, tak jsem si oddechla

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.