Pes jako dítě. Fenomén této doby
Ilustrační foto: ingimage.com

Pes jako dítě. Fenomén této doby

26. 12. 2017

Mnozí je mají raději než své vnuky. Mnozí si je pořizují místo dětí. Mnozí je milují více než lidi. Je to tak, i když to takto otevřeně každý nepřizná. Ano, řeč je o postavení psů ve společnosti 21. století.

Vánoce to zase potvrzují. Obchody s psími pamlsky, psími hračkami, psím oblečením a dalšími věcmi určenými pro zpříjemnění psích životů hlásily rekordní tržby už o adventu. Jen málo rodin, ve kterých je pes, v posledních letech nekupuje vánoční dárky i pro něj. Jenže pozor, v mnoha rodinách už pes není jen právoplatným členem, ale spíše hlavní osobností.

„Dříve tvořili mladou rodinu žena, muž a dítě. Dnes si mladí lidé, kteří spolu založí domácnost, velmi často pořídí psa a až pak, někdy, za delší dobu i dítě. Typická dnešní mladá rodina je žena, muž a pes,“ říká kynoložka a provozovatelka psí školy Koira Magdalena Šimečková. A také se pak lidé k takovému náhradnímu psímu dítěti jako ke skutečnému dítěti často chovají.

Podobná situace je nyní čím dál častěji vidět i mezi páry vyššího věku, přesněji u takzvaných mladých seniorů. Tedy lidí, kteří mají krátce před penzí nebo do ní právě nastoupili a pořídili si pejska. Děti mají dospělé a tak si chtějí život vyplnit péčí o někoho dalšího. Právě tyto dvě skupiny, mladé páry a lidé na prahu seniorského věku jsou podle veterinářů, kynologů a prodejců zboží pro psy největšími milovníky psů a zhusta se k nim chovají jako by to byli jejich děti či vnoučata.

„Uvědomila jsem si, jak se paní veterinářka nenápadně usmívá, když pozorovala mého muže. Ten dával našemu pejskovi pusu na místo, kam právě dostal injekci. Pak ho vzal do náruče a houpal s ním jako s miminem,“ vypráví pětašedesátiletá Ivana. Jezevčíka si s manželem pořídili, když šli do penze a dotyčný Artuš se stal středobodem jejich života. „Mám pocit, že se manžel tak nemazlil ani s našimi dvěma syny, když byli malí. Je do Artuše úplně zblázněný. Ale já taky. Tolik něhy a lásky jsem od synů nikdy nezažila,“ vypráví.

Všímáte si toho? Srovnává psa se svými dětmi. Podivné? Ale ne, dnes je to běžné. Je to právě jeden z projevů toho, že bereme psy jako děti, jako vnoučata. Tady je další příběh, který dokladuje, že pes a dítě mnohdy rovno jest. „Podívej, Honzíčku, Bertíček je hodnější než ty. Podívej, papá více než ty, nekřičí, nebouchá to stolu. No, měl by jsi se poučit od Bertíčka, to je hodný chlapeček.“ Toto říkala nedávno jistá dáma svému tříletému vnukovi. Srovnávala ho se svým psem. Pes z toho vycházel lépe. Nekřičel, papal, byl hodnější. „Koukala jsem na to jako blázen. Matka bere našeho Honzíka úplně stejně jako psa Bertíka,“ vypráví dcera dotyčné dámy. „Zpočátku mi to přišlo k smíchu, ale pak mě to začalo štvát. Mám psy moc ráda, Bertík je super, ale přece nemůže dávat dítěti za vzor psa, porovnávat je. Mám pocit, že má toho psa raději než vnuka. Nedávno mi dokonce řekla, že by se Honzík měl při návštěvách zklidnit, že Bertík je z něho nervózní. Připadá vám to normální? Mně tedy ne,“ říká Honzíkova matka.

„Z toho, pokud pes nemá v rodině přesně určené místo, mohou vzniknout problémy. Samozřejmě je fajn, když lidi své psy milují, ale pokud pes získá pocit, že je lidem rovnocenný, může se to projevit problémy ve vztahu k dětem, které se v rodině objeví. Ať už jde o případy, kdy lidé mají nejdříve psa a pak si pořídí miminko nebo o rodiny, do kterých nějaké děti docházejí. Pes, který má pocit, že je středobodem domácnosti, si pak o dítěti říká: Copak je to tady za vetřelce?“ vysvětluje Magdalena Šimečková. Zkrátka, bezmezné lásce ke psům podléhá čím dál více lidí a když se v rodině takového člověka vyskytnou jedinci, kteří ji nesdílejí, na malér je zaděláno.

V jedné ostravské rodině nedávno došlo k poněkud trapné situaci. Vnučka telefonovala babičce, že se před Vánoci sejde celá rodina, že má pro ně velké překvapení, ať se tedy i babička dostaví na sobotní oběd. Babička, paní Věra, to popisuje takto: „Byla jsem přesvědčená, že nám chce oznámit, že je těhotná. Je jí pětatřicet, pět let žije s přítelem, kterého všichni máme moc rádi. Nedávno si pořídili třípokojový byt a vzali se. Měli pěknou malou svatbu v Řecku, pak nám to jen oznámili. Moc se mi líbí, jak si umějí život zařídit, jak se mají rádi. Nikdy jsem se jí neptala, jak to plánují s dětmi, přišlo mi to nevhodné, ale přece jen, je jí už pětatřicet, nemá na co čekat. Těšila jsem se tedy na tu radostnou zprávu, která mi přišla logická a nic jiného mě nanapadalo. Jenže oni přišli a nesli cosi v košíku. Byl tam pes. Tedy fenka. Byla navlečená do růžového oblečku, na krku měla třpytivý obojek. A vnučka prohlásila, že to je jejich miminko. Její muž tu pištící věc neustále oslintával a hladil. Pak se tvářili poněkud uraženě, asi proto, že jsem neprojevovala patřičné nadšení, když tu fenu dali k mému obličeji a říkali jí: Sisinko, to je tvoje prababička,“ vypráví Věra.

Podobných situací by asi každý našel ve svém okolí více. Stačí se jen rozhlédnout a je to jasné: Psi už nejsou jen rovnocennými členy domácností, nýbrž jsou v nich členy nejmilovanějšími, nejhýčkanějšími, nejdůležitějšími. Mnozí lidé si do nich promítají své sny a touhy být bezmezně milováni a obdivováni. Protože, přiznejme si to, ty potvory to s námi zkrátka umí. Problém to ale trochu je. Dost dobře ho před časem vystihl biolog Stanislav Komárek, který napsal knihu Chlupatí bližní, ve které se věnuje vztahu lidí k domácím zvířatům. Uvedl: „Je to poslední fáze civilizace, po které už bude následovat jen vyhynutí. Protože druh, který nepečuje o vlastní mláďata, respektive je ani nechce, a místo toho si hýčká jiný druh, dopadne špatně.“

domácí mazlíčci pes
Hodnocení:
(4.8 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Clif Carter
Lidi,nekupujte svým psím miláčkům šunčičku od kosti,víte že je škodlivá,plná eček.Sobě si můžete koupit něco levnějšího.
Libor Farský
Dovoluji si upozornit milovníky psů, že ČT2 vysílala dnes, tj. 26.12.2017 v 9.55 hod. moc hezký dokument BBC „Zázračná planeta: Tajný život psů“. Britský dokument nám pomocí špičkové filmové techniky ukazuje, co všechno naši nejoblíbenější společníci dokážou – od jejich supersmyslů přes mimořádné chování po naprostou oddanost. Nejvíc pozornosti je věnováno přátelskému vztahu psů k nám, lidem. Jakým způsobem nám psi rozumějí, jak nás milují, a jak nám v některých případech zkvalitňují nebo dokonce zachraňují život. Prostřednictvím sledování jedné fenky od narození po dospělost až vlastní mateřství zjistíme, jak se psi mění ze slepých a hluchých drobečků ve vysoce inteligentní zvířata. Snad někteří umíte tu nahrávku na internetu získat.
Helena Hlaďova
Mám psa...a vždycky jsem od dětství po psovi toužila. Taky mám dvě dospělé samostatné dcery. Pro psa jsem se rozhodla v době, kdy bylo jasné že po skončení vysoké školy mladší dcera vylétne do světa stejně jako ta starší.Pes je pro mě hlavně společník a ten co dává řád mému životu. Aby dvakrát týdně nebyl až do večera sám doma,změnila jsem práci. A bylo to i ku prospěchu mému.Pravidelné procházky jsou samozřejmostí, mám ho v bytě. Mimochodem je to plememno co venku být ani nemůže, nelíná a je nejen lovecké, ale i hodně běhavé(bedlington teriér). Zlepšil se mi zdravotní stav, jsem v lepší kondici než o deset i více let mladší, mám jiný pohled na svět. Ano miluji ho, to přiznám bez mučení. Ale taky je mi jasné že to je pořád jen pes. Nesnáším pokud o mě někdo mluví jako o jeho mamince...on má svoji, já jsem ten co se mu věnuje, co se o něj stará, co mu určuje pravidla. Mám kamádku, špičkovou chovatelku, která už odmítá svá štěňata prodávat mladým bezdětným párům, případně těm, co dítě čekají. Spousta totiž nechápe, že pes neni věc co je naprogramovaná a jeho chyby jsou vlastně jejich chybami. Mám dojem že spousta lidí si tak léčí nějaké své mindráky. Dělají ze psů lidi. Nemám potřebu psa oblékat jako panenku, vozit ho v kočárku, ani mu speciálně vychystávat krmení. Na druhou stranu mu věnuji dost času aby byl poslušný a ovladatelný, granule a pamlsky co mu kupuji musí mít určitou kvalitu a pokud mu koupím obleček, tak proto že ostříhaný se lépe udržuje a v mrazu je mu pak zima. A věřte že to nezáleží na tom jestli jsou či nejsou vánoce, ale jak je potřeba. Znám rodiny kde mají psa snad raději než děti, znám takové co dítě nechtějí aby si nepokazily figuru, tak si pořídí něco malého, roztomilého, nevychovaného a hysterického. Domácností, kde vládne pes, znám poměrně dost. Jsem prý na toho svého drsná...ne, jen musí ctít určitá pravidla a to za všech okolností. Psi za to co z nich dělají lidé nemohou. Spíš bych některým lidem zakázala si pořídit jakékoli v zvíře.
Jana Baloušková
Známí herci, zpěváci ..... si často pořizují psa a pak - snad někdy - dítě. O jejich životě vychází spousta článků a mladí lidé to berou jako vzor. Velmi mě zlobí, když se pak o psa nestarají. Vedle mého bytu je 2x týdně československá vlčice, vyje i 10 hodin, pokud pán nedorazí z práce. Mnozí lidé věnují lásku psům, protože ji nemají v rodině. Mluvit a zacházet se psem jako s dítětem není v pořádku. Jsme opravdu psí společnost, jak to pojmenoval před léty Petr Uhl.
Marie Franková
Já s článkem souhlasím. Dnešní doba je kult psa. Vidím dvě rodiny s kočárky a psy, které jdou proti sobě, pozdraví se, do kočárků se navzájem ani nepodívají, ty zůstanou opuštěné a dospělí se věnují předvádění svých psů. A co mě dostalo nejvíc – dcera si pořídila pejska a mluví na něj stylem „maminka ti uvaří masíčko“, počkej až přijde tatínek, tak s tebou půjde ven“ atd. Když mu oznamovala, koukej, kdo přišel, babička! Tak to ze mě vylítlo, že nejsem žádná psova babička. Tak já už mám pokoj. Ale nevím, jak se k tomu staví vnuk (9 let, ve střídavé péči), raději se neptám. Navíc na psa nemají čas, je to border kolie, která potřebuje výběh, zahrada mu nestačí, navíc přeskočí kdejaký plot. Procházky probíhají stylem, že dcera ani nevnímá, co jí říkám, jen hlídá, kde je jaký pes na obzoru, toho svého přivolává, jenže je na něj krátká, pudy jsou silnější. Když u mladých spím, ráno vnuk vlítne za mou do pokoje, za ním pes a hurá ke mně do postele, hned ho mám za zády. Mladí čekají miminko. Když jsem poukázala na to, že pes absolutně neposlouchá, co všechno se může stát, tak začali chodit na cvičák, ale už to taky flákají, nemají na to čas. Mám strach, ale raději mlčím….
Dana Puchalská
Oprava. Místo ho se mi tam vloudilo go. A pes chodí jako loutka. Nějak se mi zbláznila klávesnice.?
Dana Puchalská
Paní Hašková mi mluví ze srdce. Znám takovou paní. Psa nosí v tašce a asi zapoměla že to zvířátko má i nohy. A když ho někdy pustí na zem tak ten pes chodí jako když loutka. A kdyby go někdo chtěl pochválit nebo nedej bože pohladit to by byl tanec. Je mi jich obou líto.
Marie Doušová
Mít psa a věnovat se mu je správné , ale nic se nemá přehánět. Dříve pes hlídal dům , jedl co dům dal a byl na dvoře u boudy šťastný.Dnes je krmíme granulemi pochybné kvality a věříme , že je to pro ně nejlepší. Trochu o tom pochybuji. Mám pejsky ráda , ale nepletu si je s dětmi. Nemám dobrý pocit , když si každý pořizuje psa a má zaměstnání do večera a pes je chudák sám doma celý den. Pojímá mě z toho hrůza . Každé zvíře má své potřeby a pokud je nemůžeme plnit , nemáme právo psa mít doma!
Jitka Hašková
Myslím, že článek je pravdivý. Takové případy skutečně jsou, i když je též mnoho takových, kteří se psy jednají rozumně. Měla jsem kamarádku, která byla bezdětná, byla z toho nešťastná, že jí to tak v životě dopadlo. Když šla do důchodu, pořídila si pejska. Od té doby to s ní nebylo k vydržení. Nedalo se s ní si popovídat, přerušovala hovor a mluvila na psa, na výlet ho nemohla vzít, protože tzv. nevydržel v dopravním prostředku, při tom ho sama znervózňovala, pes by byl klidný, kdyby se chovala k němu jinak. Pejskovi vyvařovala, to byla pořád šunčička, kuřátko atp. a sama jedla suchý chleba. Nakonec zemřela na podvýživu. Ale mám také kamarádky, kterým pes pomáhá nebýt sami, chodit více ven a jsou zdravější. Měla bych ráda psa, ale protože ještě trochu cestuji, nemělo bych ho kam dát. Jsem sama a dávat ho do psího hotelu se mi nechce a je to dosti drahé.
Dana Puchalská
Ano jatka jsou děs běs. Kdo nezažil neuvěří. A pejsek je krásný společník . Ale kdo si plete psa s chodící maškarní figurkou by měl navštívit psychologa. Mladá generace žije podle mně ve světě který jako kdyby okopírovali z lesklých magazínů. A podle toho to taky vypadá. Pes je zkrátka pes a do kategorie náhražka za dítě nepatří. Když se jim pak zadaří mít konečně dítě většinou je ten pes na druhé koleji a občas končí i v útulku. To v lepším případě. A nebo ti zvířátko odloží k příbuzným nebo známým. A pak pes z toho má v hlavě přinejmenším zmatek. Pes není hračka a je to běh na fakt dlouhou trať .

Zpět na homepage Zpět na článek

SERIÁL: Můj chytrý mobil

Studenti učí seniory pomocí videí

Chytrý mobil

Nový díl: Jak využít QR čtečku v mobilu

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.