Kočka jako ďábel? Stává se to
Ilustrační foto: pixabay.com

Kočka jako ďábel? Stává se to

26. 1. 2018

Největší mýty: S kočkou nejsou starosti. Nic nepotřebuje. Je klidná. Nevadí jí být sama doma. Kdo si pořizuje kočku s tímto přesvědčením, může hořce zaplakat. Zkušení chovatelé vědí, že kočky jsou bytosti pozoruhodné a sebevědomé. A s takovými přece klidný život nebývá.

Je to jako v soužití mezi lidmi. Kdo je sebevědomý, samostatný, chytrý a umí si vybojovat to, co chce, zpravidla nebývá ideálním partnerem pro klidné  manželství. Ledaže je ten druhý partner tak trochu rád ušlápnutý a dominance druhého mu vyhovuje. Nebo se soužití změní ve věčný boj. Takové vztahy bývají mezi lidmi a kočkami. Nejčastěji to pociťují lidé, kteří byli zvyklí mít psa a pak si pořídili kočku. Nebo chovají psa i kočku dohromady. Jak krásný viditelný rozdíl, jaká zábava pozorovat, jak jsou rozdílní. Kočičí klady jsou jasné. Kočka nevyžaduje pravidelné venčení, zvládá být sama doma déle než pes, nepotřebuje tolik pozornosti. Tak si to lidé myslí. Kočičí nástrahy jsou také jasné.

Především je třeba si ujasnit, co od kočky očekáváme, a podle toho si ji vybírat. Jestli chceme kočku, která si sama bude vycházet ven, kdy se jí zlíbí, a také se vracet, kdy se jí zlíbí. Jestli zvládneme trnout hrůzou, zda a kdy a v jakém stavu přijde. Nebo od ní vyžadujeme neustálou přítomnost doma, takže ji ven vůbec pouštět nebudeme. Ano, jsou kočky, které vlastně nikdy nebyly venku a celý svůj život tráví v bytech. Prý jim to nevadí, prý jsou k tomu stvořeny. Kdo ví, zda jim to vadí či ne? Ony to nevědí, samozřejmě, že ne, vždyť netuší, že existuje i něco jiného než ten byt a člověk, se kterým žijí.

„Každá kočka je osobnost a jako s takovou je potřeba vést dialog, který je výhodný pro obě strany,“ vysvětluje Klára Vodičková. Je známá z televizního pořadu Kočka není pes, ve kterém radí, co dělat, když nám naše kočka nepřipadá jako mazlíček, ale jako ďábel. Provozuje i poradnu pro majitele koček, zkrátka, tato dáma ví o kočičím chování hodně. „Například každého třetího majitele kočky trápí, že ho kočka nenechá spát. Odpověď je poměrně jednoduchá, za předpokladu, že kočka nemá zdravotní potíže, tak je to většinou přemírou energie. Začne kočka z ničeho nic po bytě běhat jak šílená? Říkám tomu pětiminutový záchvat energie. To je ten moment, kdy má kočka pocit, že energii musí vyběhat,“ vysvětluje jeden z častých problémů v soužití lidí a koček. V televizním pořadu jich řešila mnohem více a jde vlastně o jasnou ukázku toho, že myslet si, že život s kočkou je jedna velká bezstarostná pohoda, je nesmysl. Může být, ale nemusí. Ostatně, úplně stejné je to s životem se psem.

Existuje řada metod, jak s takzvaně problémovými kočkami vycházet. Nezvladatelné noční přívaly energie se dají řešit poměrně snadno, a to tak, že si před krmením a spaním máme s kočkou minimálně dvacet minut intenzivně hrát. Zkrátka ji takzvaně umořit. Ano, kočička opravdu není plyšáček, který bude celý den spinkat na gauči. Pomoc při problémovém chování koček nyní nabízí čím dál více veterinářů. Zdá se, že zájem o kočičí svět se stal stejným trendem jako posedlost životem psů. Je to dobrá zpráva.

Mnozí lidé chtějí svým zvířecím spolubydlícím porozumět, chtějí, aby byli spokojeni. Proto je dobré se před pořízením si kočky dobře prozkoumat, co od ní můžeme čekat. Je dobré to zkoumat, i když už kočku máme a nějak nám to ve vztahu drhne. Největší nesmysl je myslet si, že se nám kočka za něco mstí nebo nám něco dělá naschvál. Budí nás v noci, rve záclony, vyměšuje mimo kočičí záchod a podobně. Hlavní je zapomenout na staré pořekadlo, že kočky jsou falešné. Nejsou. Jsou to prostě kočky a uvažují jinak než lidé. To je to podstatné. Takže, tady jsou některé časté starosti, které kočky lidem dělají:  Chodí vyměšovat mimo místo k tomu určené. Třeba na ně v klidu chodila dva roky, ale najednou se rozhodla, že bude značkovat jinde. Třeba v naší posteli. Kousne. Jen tak. Vracíte se v noci z toalety, ona sedí na poličce a šup, rychlost blesku, skok, jako by se vám do ramene zakousl upír. A pak maže zpátky do tmy. Jako že nic. Ničí. Okusuje polštáře, vysává z nich výplň, polyká ji, pak to vyzvrací. Často se tomu říká stereotypní chování. Prostě kočka začne ožužlávat vlněnou deku, rychle, šíleně, dlouho, až ji rozcupuje na kousky a ty spolyká.

Každé z těchto pro nás nepochopitelných chování má zpravidla své příčiny. Někdy se ukáže, že kočka začala močit na jiná místo jen proto, že si tam pravidelně odkládáme tašku, kterou nosíme do tělocvičny. Ona z ní cítí pot, cizí pachy, tak prostě místo přeznačkuje. Pro ni přirozená věc, my se divíme a nechápeme. I kočky mají obavy a strach jako my lidé. Někdy ho mohou vzbuzovat nové zvuky z chodby nebo něco, co vidí z okna. Třeba naprosto přirozená věc, jako je kočka na ulici či pes v okně naproti. My to nevíme, ona je z toho nervově vyřízená. Ve většině veterinárních ambulancí jsou schopni s problémy poradit nebo doporučit, kdo se přímo na ně specializuje.

Vlastně to v poslední době vypadá, že se o takzvaném problémovém chování u koček mluví stejně často jako u psů. Takže už konečně zapomeňme na řeči o tom, že s kočkou nejsou starosti. Jsou. Ale stejně jako u psů, je to stejná porce starostí i radostí.

domácí mazlíčci kočka
Hodnocení:
(4.9 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Iva Havelková
Bydlí se mnou dvě. První přišla Sisi. Nečekaná a nezvaná.Pritel ji našel nad ránem v chladném podzimním nečase. Malé prosici kotě. Privezl jí domů. Mela jsem kočku 19 let a už jsem nechtěla. Elza nebyla zrovna nejpřítulnější. No, vyhodit kotě do útulku, to jsem nedokázala. A tak jsme začali s výchovou mourinky, z které se vyklubala bengalka. Čert a neutuchající energie. A tak jsme hned po kastraci pořídili z depozita druhou, stejně starou mourinku, která zažila dost nepekne věci. A tahle Madlenka bude věcným kotatkem.Už je s námi 2 roky. Pořád malinko nedůvěřiva, narozdíl od dominantniho dravecka. Ale když se začne mazlit, zapomene na všechno.Obě holky si mě davno omotaly kolem tlapek.Každá je úplně jiná, někdy se honí po bytě jako šílené, občas neco vyvedou, leckdy mě probudi v noci skokem na břicho, ale už bych je nedala. Vim, že moje vnoučata budou mít vztah ke zvířatům, nikdy jim neublíží, a to je pro mě moc důležitá věc.Pořád je na světě hodně utrpení a je třeba se starat o to, aby ho ubývalo. A když prijdu po celem dni domů z práce, čeká mě doma bonus.Dvě nedočkave vousate hlavičky už u dveří. Behem chvíle dokážou zahnat myšlenky na celodenní stres. Nikdy ksrm si, jako psí máma nemyslela, že si mě ochoci kočičí particka. Ale už si nedovedu představit, že bych je neměla.
Lidmila Nejedlá
Měla jsem dvě kočky, jednu od koťátka, ubohého nalezence, a druhou z útulku. Měla jsem je ráda a ony mě. Problém byl v tom, že mi doma na světlém koberci vyšlapaly ušmudlanou pěšinku, když se vracely ze zahrádky. Koupila jsem tedy kobereček z přírodní příze /dost drahý/ a položila tam, kde chodily. Chodily přesně vedle a vyšlapaly tak dvě ušmudlané pěšinky . Na nový kobereček nešláply nikdy. Dožily se 16 a 20 let.
Jarmila Komberec Jakubcová
Souhlasím s názorem, že každá kočka je osobnost a také každá má jinou povahu. Mám kocourka Piškota a kočenku Britunku. Zatím co kocour je velký mazel tak kočenka je individualistka. Zásadně se nechce chovat, jí jen granule nebo kapsičky a kocour je mlsoun, který by nejraději jedl jen syrové hovězí masíčko. Rozhodně není vegetarián. Život s kočičáky je prima, každou chvilku něco provedou, třeba kocour přinese živou myš a pustí jí do obýváku a podobné veselé kousky. V noci spinkají spolu v zimní zahradě, kde mají prolézačky, WC a granulky. Jednu věc oba nesnášejí a to je občasné koupání či kartáčování. Jinak si spolu hrají a nejraději se honí venku na zahradě.
Zdenka Jírová
Nikdy jsem nebyla dlouho bez kočky. Vždy jsme nějakou měli. O chování koček jsem napsala na íčko několik článků. Souhlasím s paní Brunclíkovou.Současně mám dvě kočky - jednu z útulku už 11 let a druhou s PP 4. rok. Tu první jsem si šla vybrat, protože ta předešlá už odešla, jak se mezi kočkaři říká, za duhový most. Vybrala si mě vlastně sama, přišla ke mně a sedla si mi na klín. Bylo rozhodnuto. Nebyla už kotě, naopak - prý ji do útulku dovezli se dvěma koťaty. Jedno zemřelo a druhé si už někdo vzal. Byly jí asi 2 roky, které strávila někde na ulici. Bezmezně mne miluje, stále mne sleduje, vyžaduje pozornost, jakmile se usadím v křesle, mám ji na klíně. Jednou šla probádat společnou chodbu v paneláku, ale nepamatovala si nějak poschodí a nepříčetně ječela u dveří o patro výš, jak chtěla domů. Od té doby nikam nechce ani na tu chodbu. Mám zasklený balkón a ten jim maximálně vyhovuje. Druhou kočku s PP jsem dostala darem od paní, pro kterou byla nemilým dárkem a nechtěla se o ni starat. Kočka byla tehdy 2.letá. Neuměla si hrát, bála se dotyků, dodnes se nechce chovat a mě vzala na milost asi za rok. Teď už jsme kamarádky. Balkón jí také vyhovuje. Spolu s druhou kočkou trochu bojují o "šéfování", ale to si řeší samy a bez velkých problémů. Obě jsou velké individuality. Stále platí heslo : Bydlím u své kočky.
František Pašingr
Kdo je sebevědomý, samostatný, chytrý a umí si vybojovat to, co chce, zpravidla nebývá ideálním partnerem pro klidné manželství. Zajímavé. Musím se zeptat ženy jestli to je se mnou tak strašné. S kočkou jsem vycházel skvěle. Ona si dělala co uznala za vhodné a se mnou komunikovala jen když ode mne něco chtěla. Ven chodila sama, ačkoliv jsme bydleli ve města ve druhém patře. Sousedi jí pak zase pustili až k bytu a tam si zaškrábala na dveře. Lovila potkany a všichni psi v okolí se jí báli.
Daniela Brunclíková
Chovám kočky v podstatě celý život a musím říct,že mě prostě baví.Jsou nevypočitatelné a úžasné.Jedna moje kočička,milovaný nalezenec mě přesvědčila o tom,že tvrzení,že kočka prahne po svobodě je taky mýtus.Našla jsem ji jako absolutně zubožené odrostlé kotě,promrzlé,nastydlé,s průjmem a všemi parazity,na které si vzpomenete.Dala jsem ji do kupy a získala naprosto oddanou kočičí duši,která mě v podstatě nikdy nespustila ze svých překrásných očí a ukázalo se,že si svobody zřejmě užila dost,protože kdykoliv jsem třeba jen otevřela balkon a Edinka ucítila závan ledového vzduchu,pelášila pryč,jak namydlený blesk.Myslím,že kočka ve skutečnosti touží po tom,mít se dobře a být milována.
Zuzana Pivcová
Potvrzuji to, co píše o Čertovi Marcela. Je ve svém chování tak osobitý, že mě každá jeho změna k většímu klidu pomalu zneklidňuje. Takže, jen ať raději vyvádí!
Margita Melegova
Zkousela jste dat kozlik lekarsky. Nasypu trochu drte na koberec a kocicka nam predvadi divadlo nez se unavi.
Marcela Pivcová
Po téměř třinácti létech s kocourem Čertíkem mohu potvrdit, že tento článek je stoprocentně pravdivý. Každá kočka je prostě originál a dokáže majitelům připravovat nečekané situace. Specialitou Čerta je každodenní buzení mezi třetí a pátou hodinou ráno, kdy chce jídlo. Pokud by je nedostal, skočí k poličce, odkud cíleně packou začne vyhazovat věci na zem, dokud jídlo nepřijde. Má-li pocit, že dostal jídla málo, útok na poličku zopakuje. S druhým kocourem Míšou soupeří o prostor v bytě, když chci jejich rvačku ukončit, kousne mě do nohy. Chodí po bytě a hlasitě dává najevo, že byt je především jeho. Přes den hodně spí. Rady: večer zaměstnat, hrát si s ním, vyběhat... se míjejí účinkem - když nemá právě na hraní náladu, nic s ním nehne. Jediné štěstí pro mne je, že jsou kocouři čistotní. Veterinář je odborník na zdravotní stav, ale na Čertovo chování jsem dosud rady nedostala. Snad by pomohla paní Klára, avšak kocourům je asi patnáct a devatenáct roků, takže hledat radu v TV pořadu už v současnosti není reálné.
Margita Melegova
Mame take kocicku z utulku, byla soucast dedictvi, ale toho nechteneho. Rok si drzela od nas odstup, nechali jsme ji cas, aby si zvykla, dnes dava najevo jak moc stoji o nase pohlazeni. Je ticha, nenarocna jen se chce tulit.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.