Ztracenka
Foto: autorka

Ztracenka

10. 2. 2018

Ztracenka je v tom zcela určitě nevinně, ale jisté je, že odstartovala sérii pro mě nepochopitelných příhod spojených právě se ztrácením. Je to přívětivý penzion v ještě přívětivější krajině, který jsem si vybrala pro prodloužení pobytu při setkání i60 na jaře 2016 v Jeseníkách. Leží v ohybu silnice mezi Šumperkem a Rýmařovem. 

Vzpomněla jsem si na Ztracenku právě včera, kdy jsem se vracela z procházky a zjistila, že mám v kapse jen jednu rukavici. Procházku jsem si na to konto prodloužila téměř o polovinu. 

A jelikož tato ztráta není ojedinělá a má zapomnětlivost mě snad už ani nezlobí, spíš přijde k smíchu, pokusím se nastínit vám retrospektivu mých ztrát z poslední doby.

Spěchala jsem v pátek udýchaná domů z procházky k nástupu hlídací vnoučecí služby. Když si po dvou hodinách syn přišel vnoučka vyzvednout, viděla jsem ve výtahu, že malý drží v rukou moji čepici. Udivilo mě, že se mu tak zalíbila, že si ji odnáší, ale bylo mi řečeno, že ji objevil ve výtahu, kde ležela, už když vnoučka přivážel. Mezitím byl venku i manžel a viděl ji taky. Jenže nikdo si pruhovaného kulicha nespojil s mojí hlavou. Tak se vozil ve výtahu nahoru i dolů přes dvě hodiny.  Naštěstí nebyl atraktivní natolik, aby si ho někdo přivlastnil. 

V sobotu jsem šla s vnoučaty bruslit na stadion. Do kapsy v bundě jsem vložila dvoustovku. Před stadionem kapsa zela prázdnotou. Celkem bez naděje na úspěch jsem se vydala po stopách zpět, ale měla jsem štěstí. Proti mně kráčela rozhlížející se slečna a žmoulala v ruce cosi, co mohlo být bankovkou. Když viděla můj pátravý pohled, hned se ke mně hrnula. Málem jsem ji objala a bruslení bylo zachráněno. 

Po zaplacení vstupného mi zbyly dvě dvacetikoruny. Šla jsem dětem do automatu koupit horkou čokoládu za 15,- Kč. První pětikorunu, která zacinkala o dno přihrádky na vrácené mince, jsem si vybrala. Druhou jsem tam zapomněla.

A právě tento sled událostí mě vrátil do vzpomínek na Ztracenku. Moje ztráta největší se totiž odehrála právě na setkání i60 v Loučné. Na přehradu Dlouhé stráně jsem si vezla v každém uchu jednu zlatou náušnici, dárek od manžela k pětapadesátinám. Z přehrady odjíždělo jedno ucho bez ... Komupak asi přinesl ten zlatý kroužek se třemi kamínky radost?

Taky už asi rok hledám plavky. Moje oblíbené fialové plavky s červenými lemy a nápisem Slazenger vždycky vymáchám, usuším a vrátím do koupací tašky. Jednou tam prostě nebyly. A nejsou nikde v bytě. Na to dám krk. Že bych si nevšimla, že je odvál vítr ze šňůry? Nevím.

Nedávno mi během pečení najednou odmítla sloužit do té doby poslušná oranžová chňapka s bílými puntíky a odebrala se nepozorovaně neznámo kam. A právě tady a teď se hodí, abych ocenila přátelství a pospolitost i60, protože když jsem se s trápením s uprchlou svěřila plénu zdejšího chatu, na redakční setkání mi Eva Mužíková do Prahy přivezla vlastnoručně ušitou puntíkovanou chňapku. Té starší neposlušnici to sice trvalo, než se odhodlala k návratu, ale přece jen jí asi byla hanba a také ji možná plechy trochu tlačily, protože při jejich vyndávání  ze šuplíku pod sporákem se nepříliš ochotně, ale přece pustila a celá placatá z plechového sevření se vrátila na svůj háček.

Cestou na náměstí na novoroční ohňostroj jsem vytratila rukavici. Tma černé prstíky schlamstla okamžitě a bez náhrady.

Skříňka č. 106  v šatně aquaparku ve Slaném spolykala fleecovou šálu. Že ji žaludek nebolel ... 

Tak to je zatím všechno, leč nepochybuji, že další ztrátové záludnosti jsou ve střehu a číhají. A jak to máte vy?

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Polednová
Álo, zažila jsem tvou radost z předání tvé zatoulané chňapky, kterou ti Eva M. předala. Kéž by se ti ty ztracené věci občas oklikou vrátily. Hezky článek si napsala.
Anna Čípová
Ali, ten tvůj nadhled je úžasný. Já jednou nechala peněženku s doklady v autobuse. To bylo telefonátů - banka, dopravce, řidič autobusu. Ztrátu jsem zjistila v 7.00 hodin a řidič mi peněženku předal v 16,00 hodin. Ta úleva se nedá ani popsat.
Ilona Erika Kolář
Ze ztrát jsem nešťastná,jsem chronický ztráceč. Odůvodňuji si tím, že toho mám moc.Některé ztráty aliminuji, že kam se dám, umisťuji cedulku Pižlík, čímž se mi podařilo zachránit několik věcí. Naposledy to byl malovaný penálek ze Švýcarska, když jsem byla podepisovat daně. Nějaký pán po mně řekl, že jednoho Pižlíka zná z fc a přišel ho vrátit do pokladny. Teď jsem momentálně nešťastná,že nemohou najít kosmetickou taštičku,ve které jsem měla náhradní bateri do foťáku a bojím se to říct manželovi, protože nechci slyšet kázání.Také postrádám kartičku zmocněnce na poštu pro svého bratra,to vyřídím až se vrátíme z dovolené. A mrzí mě brýle, o kterých jsem přesvědčena, že mi někdo ukradl v práci a tuším kdo.
Eva Mužíková
Na ordinaci gynekologa klepe pacientka, když ten otevře ptá se ho: " Pane doktore, nezapomněla jsem zde kalhotky?? " Po záporné odpovědi si povzdechne a praví: " Tak to asi zůstaly u zubaře ".. starý vtip, já vím, ale také věcný.. Moc hezky jsi Alenko své trampoty popsala. No vida, ztracená chňapka je na světě a jak to oběma sluší...
Helenka Vambleki
Zrzko, nejsi sama! Jen poslední dobou jsem ztratila hned dva prstýnky. Jeden stříbrný a jeden z magnezitu. Co mne asi mrzelo nejvíc byla igelitka s úúúúplně novými riflemi. Vlezla jsem do tramvaje, tu igelitku položila na sedačku a vydala se o dvě sdačky dopředu k označovači lístků. Najednou koukám, že jsem sedla do tramvaje, která bude odbočovat jinam, ale jestli honem vystoupím, ještě můžu přesednout. Šup šup...a v té správné tramvaji jsem zjistila že igelitka pokračuje v první tramvaji. Dotazem na dopravním podniku jsem doufala, že ji někdo dal třeba řidiči...no, nedal. Těch šátků a šál, těch rukavic a deštníků. Ale také jsem občas i našla. Jednou zlatý přívěšek "J", jednou tisícikorunu. Jednou mobil v autobuse, ten jsem řidiči odevzdala. Jednou SPZ a šla jsem ji dát na policii a to mě teda naštvali, protože jsem tam půl hodiny stvrdla a musela vysvětlovat kde, v kolik, ukázát občanku.....no jak kdybych ji někomu z auta schválně sundala :-)
Naděžda Špásová
Álo, fakt bezva a vtipný. Jak říkám, v klubu už je nás docela dost. Já naštěstí moc věcí neztrácím, za to si ale pořád ještě nemůžu zvyknout na to zapomínání. Hm, co jsem to chtěla napsat? Aha už vím. No a lepší už to nebude. Hlavně, že jsme zdraví a že nám chutná. :-)
Marie Doušová
Zatím toho moc neztrácím ,ale nacházím dost často jednu rukavici. Vždy ji dám na viditelné místo a věřím, že ten co ji ztratil ji najde. Jen jednou se mi svezl z tašky můj oblíbený svetr a spadl mi na zastávce autobusu na zem . Zjistila jsem to hned po pár krocích , ale už jsem jen zahlédla jak paní s mým svetrem nastoupila do autobusu a svetr byl nenávratně pryč. No snad ji udělal radost ,sama jsem ho pletla.
Dagmar Bartušková
...kde měly doschnout. Taška s mokrými plavkami není výjimkou, běžně jí zapomínám v nějakém krámu. Šály nepočítám. Rukavice raději nenosim. Mobily, foťák, sakra, toho bylo, že se to nedá spočítat.
Dagmar Bartušková
Holka zlatá, to jsi mě potěšila, že v těch ztrátách nejsem sama. Deštníky už dávno nekupuji, mám jich zapomenutých všude možně, jde měly dischnout
Eva Balúchová
Přemýšlím co jsem v poslední době ztratila...a na nic si nevzpomínám,tak asi paměť. :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.