Únorová kachnička
FOTO: autorka

Únorová kachnička

24. 2. 2018

Téměř vždy chodím na nákupy pěšky jen s batůžkem, mám to 3 km, zpět už teď většinou jezdím autobusem - naše město nám starším, více než 70letým, umožňuje od letoška využívat dopravu po městě zdarma.

Minulý týden mi zavolala dcera, že bychom ráno v sobotu mohly jet do obchodu spolu zase jednou autem, že bych si mohla nakoupit nějaké zásoby. Máme zimu, mrzne - tak jsem to uvítala.

Takže už v 7 hodin ráno jsme před obchodem a po cestě se mne dcera ptá, co je v akci - ona na čtení letáků nemá čas. Tak jí říkám, že je tam kachnička 1 kg za 39 Kč a sýr Niva 10 dkg za 9,90. Ona, že má 2  kachny  v mrazničce, tak snad jen sýr, ale ono se toho vždy při větším nákupu najde víc do košíku. Já přes týden maso nejím a jen právě v neděli na oběd a to většinou u rodiny dcery - takže kachna pro mne taky není.

Parkoviště u obchodu bylo plné, košíky tam na nás ještě zbyly, takže vejdeme a klidně nakupujeme. Dojedeme k pultu s kachnami a vidíme lidi, že mají v košících po víc kusech a v regále už žádné - mohl si každý vzít do 5 kusů. Vtom ke mne přijde jedna známá paní a vytáhne ze svého košíku ze svých mnoha kachen jednu a dává mi ji do mého košíku - já říkám, ale já ji nepotřebuji - dcera na to, když ji máš tak si ji nech... Po chvíli lidé, na které se už nedostalo se mne ptají, kde jsem ji vzala - já na to, že mi ji jedna paní vytáhla ze svého košíku. Jsme u pokladny a tam se mne zase ptá mladý pár s menšími dvěma dětmi kde jsem kachnu vzala, když už nejsou? Já zase odpovídám, že jsem ji nečekaně dostala... Dívám se na ně s jakou chutí se dívají na moji chlazenou kachničku, nejraději bych ji vytáhla ze svého košíku a dala jim ji - jenže dcera - jen si ji jednou nechej.

Dojedu domů, vybalím věci a ihned se dávám do práce - nemám mražák, musím kachnu upéct a dát hotovou do malé  ledničky... Otevřu šuplík, chci vzít nůžky na drůbež - uvědomuji si, že je nemám - dala jsem je už dávno do rodiny syna, protože jsem je nepotřebovala. Velký nůž chci naostřit - nemám čím, také jsem už brusku věnovala, používám jen většinou menší ostrý nůž. No tak větší kachnu musím "rozpitvat tupým" nožem a při této činnosti velmi moc a moc lituji, že jsem kachnu nedala těm mladým manželům... Při tom si vzpomínám, že jen jednou v mládí jsme si koupili s manželem husu a zjistili, že ji nemáme v čem udělat - tak jsem ještě rychle běžela tehdy do Kovomatu pro vysoké plechy - ovšem ty už jsem také darovala. Vysokou hliníkovou remosku jsem už také dávno vyřadila, mám nyní "zdravou", ale není hluboká... Takže nakonec jsem to vymyslela tak, že jsem kachnu naporcovala a dala na chvíli do tlakového hrnce a pak teprve dopekla - dcera mi totiž řekla, že vždy kačeny peče nejdříve 3 hodiny na menší proud a pak 2 hodiny na silný - tak dlouho jsem to dělat nechtěla.

A tak jak občas za mnou někdo přišel z rodiny - tak dostal na ochutnání a i já sama jsem také hodně ochutnala - ale říkám si, kdyby byla kachna někdy v akci třeba za 20 Kč, tak už ji nikdy nekoupím.

Totiž když vařím oběd při setkání větší rodiny tak to je hlavně pečené nebo uzené maso, svíčková někdy i řízky - na to jsem velmi dobře zařízená, ale na veliké kosti drůbeže skutečně nemám nádobí.

Protože pocházím z početné vesnické rodiny, kdy vždy na svátky, poutě, narozeniny se zabíjela drůbež, tak dobře vím co je to škubat peří, čistit drůbež a připravovat ve velikém množství -  jsem moc ráda, že už to teď nemusím dělat.

A když jsem vyprávěla na procházce známé, že jsem neměla čím nabrousit veliký nůž, tak mi řekla - to já ho klidně naostřím o schody nebo o dno vhodného hrnce.

Vy ostatní jste na tom asi líp nebo také ne?

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Ženatová
Díky moc za Vaše milá a zajímavá slova
Hana Rypáčková
Slyšela jsem o návalu kachním v řetězci a divím se. Naproti v Babišovce mají čtvrtky kachny ( stehna) za 51 kg volně.Podpořit řetězec nebo Babiše?
Jana Šenbergerová
Kachnu bych si klidně odpustila. Sama jsem ji pekla snad jedinkrát v životě a jedla jen několikrát. V naší kuchyni se pořád ještě najde všechno, co bych mohla potřebovat. Co nemám, to nepotřebuji. Hezky jste to napsala. Také jsem dlouho ostřila nože o schody. I když mám ocílku, raději používám kamenný brousek.
Drahomíra Stínilová
Když peču kachnu, tak jedině čerstvou, chlazenou. Dám ji večer před do hlubokého, kameninového pekáče a zaleju mlékem. Ráno mléko vyleju, kachnu pořádně omyju , posolim, pokmínuju, trochu vody pod a peču nejdřív pod pokličkou, asi tak dvacet minut, aby pustila tuk a změkla a pak asi hodinku. Hlídám a pak baštím. Je křehounká, vláčná a šťavnatá. Slyšela jsem to v nějaké reportáži z vesnice, kde se takhle pečou husy v každé chalupě. Kachnu mám raděj než maso. Vesměs žlučník nekřičí.
Elena Valeriánová
Mám ráda pěkné nádobí a kuchyň mám dostatečně vybavenou. Upéct kachnu by nebyl žádný problém. Jednu mám ještě v mrazáku, ale nebyla za levný peníz. Jít se rvát o cokoli do supermarketu není mým koníčkem. Ale kachnu peču vždy těch pět hodin. Vzpomínám si na mé kuchařské začátky. Na vánoce jsem chtěla upéct krocana, byl asi 4 kilový a já měla sice pekáč, ale neměla ho čím přiklopit. Na první pokus docela nepoživatelné sousto. Ale to bylo, kdeže ty loňské sněhy jsou.
Zuzana Pivcová
Kdysi jsem tady vyprávěla, jak jsem od jedné známé dostala kachnu z těch, které její tatínek choval na rybníčku, a jak to bylo s jejím pečením, kdy moje sestra nakonec prohlásila, že to nebyla kachna, ale snad starej Husák. Maruško, na vaření i pečení jsem, co se týče nádobí, vybavena minimálně. :-D
Věra Ježková
Kachnu jsem ještě nikdy nepekla, nebyl důvod. Určitě by mě odradila dlouhá doba pečení. Papiňák byl dobrý nápad. Kachnu si dám někdy s přítelem v naší oblíbené čínské restauraci – „křupavou a křehkou“. Mňam.
Naděžda Špásová
Maruško, koupi kachny jsem měla taky v plánu, ale jezdíme nakupovat až kolem desáté, takže už nebylo nic. Zeptala jsem se prodavače u masa, jestli budou druhý den kachny. Povyprávěl mi, jak to tam ráno vypadalo, že se senioři málem porvali a že to bude úplně stejný. A zeptal se mě, jestli mi to za to stojí. Tak jsem mu poděkovala, řekla, že tedy opravdu nestojí a odkráčela jsem. V podstatě kachnu nemusíme, takže je to vyřešené. Ve vybavení kuchyně jsem na tom asi opravdu líp. Mám několik velkých nožů, nůžky na drůbež, moc šikovný brousek a několik pekáčů. Tedy kromě spousty jiných potřeb a udělátek. Napsala jsi to moc hezky, já bych tu kachnu taky nikomu nedala, dcerka měla pravdu. Hlavně, že jste si pochutnali :-)
Margita Melegova
Milounky clanek a pravdivy, take nemuzu koupit kachnu a jist ji tri dny nebo se pojistit navstevou, delat pulku se nevyplati, spotreba elektriny je stejna jak kdyz bych pekla celou. Driv se varilo a peklo ve velkych nadobach a ted cim mensi tim lip, stejne neodhadnu a zustane i na druhy den.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.