Prudiči z MHD
ilustrační foto: pixabay.com

Prudiči z MHD

9. 4. 2018

Občanský průkaz vlastním hodně dlouho a jsem už fakt dospělá holka. Dorostla jsem do seniorského věku. Když mě před šesti lety poprvé dívenka v autobuse pustila sednout, obezřetně jsem se ohlédla, zda za mnou nestojí někdo potřebný. Nestál. Místo bylo opravdu nabízeno mně. Poděkovala jsem a usedla. Byl to divný pocit. Zvykla jsem si a kdykoli ráda nabízené místo přijmu.

V průběhu života jsem se párkrát setkala s lidmi pokročilého věku, kteří v MHD prudili, jako kdyby si potřebovali něco dokázat. A nešlo jen o tvrdošíjné odmítání uvolněného místa. 

Příklad první: Poloprázdný autobus. Nastoupí starší muž a hrne se k již obsazenému sedadlu pro invalidy a začne vykřikovat na celý autobus, jak je ta mládež nevychovaná a zabírá taková místa. Děvče sedí se sklopenou hlavou a nebrání se. Muž slovní atak stupňuje. Zastávka autobusu "U nemocnice" a děvče, těhotné děvče s námahou vystupuje. Ten nerudný člověk jí najednou chce pomáhat ze schůdků. Děvče rázně odmítne a upozorní ho na uvolněné sedadlo. Dveře se zavírají a muž si sedá na sedadlo. Na jiné sedadlo, než je to pro invalidy.

Příklad druhý: Plný autobus. Nastupuje babička. Je krásná, upravená, klobouček a rukavičky. Taková dáma jako z první republiky. Přijímá uvolněné sedadlo. Jede několik zastávek a vystupuje. Vystupuji i já. Špatně odhadnu délku kroku a malinko jí sjedu po patě. Omluvím se. Stařenka, ta kouzelná stařenka, se otočí a hrubým hlasem zahlaholí "Dávej pozor krááávo."

Příklad třetí: Je dopravní špička. Do našeho spoje, který je plný k prasknutí, přistupuje letitý pán. Nespokojí se s místem u dveří a mermomocí se za doprovodu nevybíravých a hrubých slov dere do autobusu. Z nitra autobusu se ozve výrazný mužský hlas. "Uklidni se, staříku." Muž zbystří a světe div se, uklidní se. Už se nikam necpe, nehuláká a je z něj tichý cestující.

A za sebe zmíním všudypřítomné a dlouhé telefonní hovory v autobusech, které se ozývají ze všech stran. Hlasité a nekončící telefonní hovory o ničem, o soukromí, o pracovních problémech. Nemám to ráda. Někdy mě napadá se ozvat a stát se protivnou babou, prudičkou z MHD.

Můj příběh
Autor: Redakce
Hodnocení:
(5 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Věra Ježková
Dosud se podivím, když mě někdo pustí sednout. A leknu – to vypadám tak zdrchaně? Prudiči v MHD jsou samozřejmě nepříjemní. Nejvíc mi vadí nahlas telefonující. Aby všichni žasli, jak jsou důležití. Mám ale i opačnou zkušenost. Nastoupila jsem s přítelem, šedovlasým pánem s holí, do plné tramvaje prostředními dveřmi. Vpravo od nich, na místě pro invalidy, seděla dívka a četla si. Přítel se postavil nad ni, já vedle něj. Když se k ničemu neměla, požádala jsem ji, zda by pustila pána sednout. Otráveně se na mne podívala a pravila, že tam místo pro invalidy není. Zvedla se teprve, když jsem ji ujistila, že je. To, že jsem dodala, že i kdyby nebylo, by ho měla pustit, jí bylo úplně jedno. / Ivano, dobrý.
ivana kosťunová
V každém z nás je kousek prudiče. Záleží na počasí zdravotním stavu a momentálním psychickém rozpoložení. Opět jsem se pobavila.
Jana Šenbergerová
Také už se ráda posadím, když mě někdo pustí, ale zatím jsem schopná i postát. Článek se mi líbí. Ten první odstavec bych mohla napsat i já, byla jsem na tom podobně.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.