Podzim života s novou láskou
Ilustrační foto: pixabay.com

Podzim života s novou láskou

10. 1. 2012

Čtyřicet let společného života skončilo jako mávnutím proutku. Manžel přišel jednoho dne z práce s tím, že se cítí unavený, což ale bylo docela často, a tak jsem se ani nedivila, že si jde odpočinout do své pracovny. Jenže když jsem jej asi po hodině volala na kávu, neozval se. Už nikdy, dostal infarkt.

Bylo to strašné, šok a zármutek mě dostal mimo realitu, najednou jsme neměla chuť vůbec na nic, vyjít ven z bytu, dojít si nakoupit, vidět se s přáteli, podniknout dohodnuté cesty, ale dokonce ani navštívit svá vnoučata, až se to stydím napsat. Vždycky jsem byla já ta opečovávaná, náchylná květinka a říkala svému muži, počkej Ty mě utrápíš, už brzy mi na hrobě zatančíš a on se jen smál a stejně si čas od času do hospody vyrazil a nezavolal, a až se mu chtělo přijít, přišel. Jinak byl ale stálý a věrný partner a starostlivý otec. Praktické věci zařídil a co bylo potřeba opravil, byl můj důvěrník, spolehlivý tlumič mých občas bláznivých nápadů, moudrý kamarád se smyslem pro humor.  Co dál? To se mi nemělo stát, říkala jsem si.

Rodina mě podržela, přítelkyně se často ozývaly, téměř jakoby se o mě střídaly, ačkoliv měla každá svých starostí a povinností dost. A uplynul rok, potom druhý a já se pomalu naučila zase najít občas něco pěkného v mém zšedlém životě. Když  jsem se ocitla na abiturientském srazu po letech a potkala Marka z Béčka, mou starou lásku ze třeťáku, dokonce jsem  si šla na toaletu přepudrovat nos jako zamlada. To by se mi Venca smál. Snad by se nezlobil. Marek ke mně totiž během večera přihlásil, povídali jsme si do rána a když jsme zjistili, že máme za sebou podobné trápení,  vzali jsme to jako znamení a smluvili si další schůzku. RANDE v pětašedesáti!

Ráno jsem hodně přemýšlela, jak se z toho vymluvit. Ale moje maminka říkala, co se má stát, stane se, a moje já říkalo, Venca by ti to přál a nakonec, o nic nejde. A tak si spolu občas vyjdem, první setkání o samotě se vydařilo a jestli se to tak dá říct, nezapomněli jsme, jak moc jsme si tehdy rozuměli a zas tak moc se nezměnili. A to je na ty čtyři křížky, co máme na krku asi skutečně vzácný dar. A tak jej v míře přiměřené našemu věku užíváme.

Chci předat dál to štěstí, které mě potkalo a víru ostatním ženám a mužům, kteří v seniorském věku přijdou o partnera, že vždy ještě může NĚCO přijít.

Alena Bártová

 

Z archivu - náš portál obsahuje cca 2500 čtenářských příspěvků,  nejrůznějších příběhů ze života, vzpomínek, ale i cestovatelských tipů, rad či gastronomických receptů. Připomeňme si vybrané příspěvky, které obohatily tento portál. Patří k nim i tento, který jste si právě přečetli.

Můj příběh
Autor: Redakce
Hodnocení:
(4.9 b. / 7 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Magdalena Klosová
Není to tak dávno,co jsem se s vámi všemi podělila o svůj "Nejkrásnější podzim".Prožila jsem s novým partnerem neopakovatelné chvíle,zamilovaná až po uši.Skoro jsem tomu nemohla uvěřit.Je to možné!!!Jsme pořád spolu.mm
Michaela Přibová
Hezký příběh. Snad vám to vydrželo.
Hana Rypáčková
Také přeji hezké chvíle s dávnou láskou- spolužákem.Jak tak koukám v naší třídě, také se staré lásky obnovují a je to hezké...
ivana kosťunová
Moc vám fandím, já nevím, proč si někteří myslí, že je nepatřičné navazovat ve vyšším věku partnerské vztahy.
Jarmila Peerová
Moc hezký příběh ze života,držím Vám paní Aleno palce,aby jste si to krásné,staronové přátelství dlouho užívali... člověk se nemá vzdávat naděje...
Dana Kolářová
Děkuji za předané štěstí a víru.
Jarmila Komberec Jakubcová
Můj příběh je skoro stejný (jako přes kopírák) s paní Zdenou J. I mně nakonec zbyly 2 kočenky a jsem šťastná a pokojná. Mám přátele, kamarádky a krásná vnoučata. A kočenky letos už mám 3. Na chatě jsme našly zatoulané koťátko a tak dostalo nový domov a jméno Bambulka.
Elena Valeriánová
Příběh že života. Je potřeba chytit šanci za pačesy a proč by měl být člověk sám, když našel spřízněnou duši? !
Marie Seitlová
Pěkně napsaný článek, přeji šťastné chvíle.
Jana Šenbergerová
Moc hezký článek. Škoda, že jej komentovalo tak málo čtenářů, což možná odradilo paní Bártovou od dalšího psaní. Bylo by hezké, kdyby dala o sobě vědět. Každý příběh nás může obohatit. I když jsem na tom byla jako ona, když manžel po čtyřiceti letech společného života zemřel, byla jsem jeho dlouhou , těžkou nemocí na to připravená. Neměla jsem v úmyslu hledat další vztah, bylo mi dobře. Když se ale naskytl, ani chvíli jsem nezaváhala a ani na okamžik toho nelituji.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.