FOTO: autor

Žižkov po kolonizaci venkovany

13. 6. 2018

Takhle to tu teď vypadá, kolem našeho činžáku. Odpadky přímo na chodníku, jiné odhazované z oken bytů, směrem k popelnicím, dole na dvorku. To původní Pražané opravdu neuměli…

Ti mně odpovídající pohoršení čtenáři patří ke slušným Nepražanům.

Můj příběh

Autor: Miloš Nekvasil

Hodnocení:

(5 b. / 5 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jitka Hašková 13.6.2018 14:55

Bohužel toto se děje v mnoha částech Prahy. Žižkov v tom není sám. Kousek dál od domu, kde bydlím (Praha - Smíchov poblíž Strahovského stadionu) jsou popelnice , přestože jsou často vyvážené, tak lidé vyhazují věci kolem nich, často to jsou lidé, kteří tady nebydlí, přijedou autem a nám to sem naházejí.

ivana kosťunová 13.6.2018 14:15

Naprosto vás chápu.

Jana Kollinová 13.6.2018 13:38

Chápu, že jste nazlobený a věřím tomu, že původní obyvatelé Žižkova by něco podobného neudělali. Jste žižkovským patriotem, ale obávám se, že v dnešní době bojujete proti větrným mlýnům. Mnoho lidí kašle z vysoka na nepořádek ve svém okolí.

Libor Farský 13.6.2018 13:37

Nebydlíte náhodou v lokalitě "nepřizpůsobivých", z nichž většina již jsou nejméně druhou generací rození Pražané a nikdy na vesnici nežili, ani by neuměli kočovat? A vy jste Žižkovák odjakživa?

Zpět na homepage Zpět na článek

Vzpomínka na moji babičku

Každý má či měl svou babičku. Někteří mají dvě, já však poznala jen jednu - maminku mé maminky. Tatínek už své rodiče ztratil dříve, než jsem se narodila.

Zdenka Jírová

Jak sbírat houby s dítětem, které bolí nohy a má hlad

Houbaření je zdravý koníček, který dlouhým chozením na čerstvém vzduchu zoceluje tělo a zklidňuje mysl. Ale jen do chvíle, kdy se s vámi na houbařskou výpravu vydá potomek, který hned za prvním smrkem kuncá, že ho bolí nohy a chce se vrátit domů.

Zdeňka Ortová

Nudíte se? Nekupujte mývala, ukliďte garáž!

Tak já se někdy sama sobě divím, co mě občas napadne. To máte takhle pocit, že nemáte do čeho šťouchnout a malér je na světě, páč vás začnou přepadávat myšlénky a to je vždycky nebezpečný!

Jana Pazourová

Zápisník starého muže: Někdo tam je! Zloděj nebo bandita?

Dětství jsem prožíval na vesnici v domku s přilehlou hospodářskou budovou. Na noc mi připadla…

Zdeněk Folvarčný

Můj podzim života

Tak se mi zdá, že podzimy jsou stále hezčí. Barvy jsou úžasné a počasí většinou také. Je to prostě krásné babí léto. Z dětství si pamatuji podzimy velmi pochmurné a nejhůře bylo vždy, když jsem musela s rodiči povinně navštívit hřbitov. Počasí bylo lezavé, prostě velmi nepříjemné.

Hana Šimková