Velitelka. Generálka. Ředitelka zeměkoule. Diktátorka. Tak se mnohdy říká ženám, které rodinám vládnou pevnou rukou. Někdy si tuto pozici vybudují už v roli matek, někdy až v roli babiček. Jedná se o zvláštní živočišný druh, který má pocit, že se svět má točit podle toho, jak ony pískají.
„Tvoje máma je skvělá, o vše se stará, pořád kmitá, je taková akční,“ říkají sousedé čtyřicetiletému Karlovi. Karel přikyvuje a myslí si své. Ve skutečnosti je jeho máma hlavní zdrojem konfliktů v rodině. Vypráví o ní takto: „Ona to vlastně myslí dobře, ale je zvyklá velet. Takže diriguje mě, tátu, bráchu, mou ženu, bráchovu ženu. Pokoj dává jen vnukům, protože ti její řeči pouštějí hned druhým uchem ven. Diktuje mi, kde přesně mám na zahradě parkovat. Když stojím deset centimetrů dopředu, volá na mě z okna, že parkuju špatně. Když jsme do baráku koupili růžové muškáty, řekla, že takovou pitomost svět ještě neviděl, že muškáty musí být zásadně červené. Tátu sekýruje celý život, a co jsou v penzi, je to k nesnesení. On se tváří, že o nic nejde, stále sedí v dílně a něco tam kutí. Ona na něj klidně křičí z okna: Co tam děláš, jsi už tam dvě hodiny, okamžitě vylez a dělej něco užitečného. Sousedé to slyší a jí vůbec nedochází, jak je to pro tátu ponižující.“
Psychologové podobné modely chování nepovažují za výjimečné.
„Stává se, že když muž zestárne, onemocní, zkrátka ztratí sílu, žena přebírá jeho pozici. Mnohé ženy vyššího věku jsou vitální, zdravé, silnější a najednou mají potřebu dávat to partnerovi najevo. Často se to děje v párech, ve kterých měl muž dříve dominantní pozici. Teď ji přebírá žena a užívá si to,“ říká psychiatrička Tamara Tošnerová, která se specializuje na problémy lidí vyššího věku.
Někdy se jedná o případy, které hraničí s týráním. Například v jednom ostravském činžáku si lidé delší dobu všímali, že soused nevychází z bytu. Slyšeli, že mu manželka nadává. Všimli si, že žena například na dva, tři dny odjíždí a muž z bytu nevychází. Vyšlo najevo, že když dotyčný začal mít problémy s chůzí, manželka mu odmítla pomáhat vstávat z postele a nechávala ho v ní ležet. Uvařila mu polévku, postavila mu ji s talířem na noční stolek a odjela na dva dny na chatu ke kamarádce. Muž tak jedl dva dny studenou polévku a s vypětím všech sil došel na toaletu a zase zpátky do postele. Když to sousedky zjistily, řekly ženě, že to oznámí její dceři. Odpověděla, že prostě péči o muže nezvládá, že ji jeho bezmoc rozčiluje a zároveň mu ji přeje. „Aspoň je teď na mně závislý a já mu můžu vrátit to, že na mě celý život kašlal a měl ženské. Aspoň si uvědomí, jak na tom je špatně, že mi musí být vděčný za to, co pro něj dělám,“ řekla.
Velmi smutný případ, jistě. Ale není výjimečný.
„Týraní seniorů má různé formy, velmi často se ho dopouštějí právě rodinní příslušníci a není výjimkou, že jde o ženy. Ovšem o mnoha případech se nemluví, senioři se bojí svou situaci řešit, takže ve skutečnosti může být počet obětí několikanásobně vyšší,“ uvedl Miloslav Kufa ze společnosti Senior Safe, která se zabývá bezpečností dříve narozených.
Samozřejmě, že ne vždy jde o tak vyhrocené případy. Mnohdy v rodinách ženy velí nenápadně, ve víře, že pro své muže a rodinu dělají to nejlepší. Jestliže žena nutí jíst svého muže zásadně brokolici a odmítá mu udělat smažený sýr, jistě nejde o týrání. Na druhou stranu, proč by měl být někdo povinen jíst v penzi zásadně brokolici jen proto, že tak rozhodla jeho žena? Rozhodla tak proto, že je přesvědčena, že tímto pro muže činí dobře, stará se o to, aby jedl zdravě. Ale co když on o to nestojí? Nemá právo dát si k jídlu, co chce?
„Nedávno jsem se vrátil z restaurace, chodím s kamarády na kulečník. Řekl jsem manželce, že nemám hlad, že jsem si dal smažený sýr. Udělala hysterickou scénu, že zatímco má pro mě nějaké velmi kvalitní zdravé jídlo, já si ničím zdraví smažákem. Ona je hodná, chce pro mě vše dobré, ale skutečnost, že mě na stará kolena manželka peskuje jak malé děcko kvůli tomu, co si dám v hospodě, je značně ponižující,“ vypráví sedmdesátiletý Oldřich z Ostravy.
Ať už jde o smažák nebo o barvu muškátů, často jde o sondování toho, co partner či rodina ještě snese. Typická žena velitelka totiž zpravidla svůj tlak stupňuje. Když ji nikdo nezastaví, diriguje své okolí víc a víc. A nejhorší na tom je, že to dělá, protože je přesvědčená, že dělá dobře.
Hana Charvátová
