Nekonečná polévka
Ilustrační foto: pixabay.com

Nekonečná polévka

5. 7. 2018

Můj muž miluje polévky. Hlavně ty vydatné, přesnídávkové.

V předvečer mého nástupu na třítýdenní pobyt v nemocnici jsem mu uvařila hrnec bramboračky. Jen co ji dojedl, stal se na pár dní dědečkem na plný úvazek. Své dva syny bez ženské pomoci nehlídal ani zamlada, ale vnoučata odmítnout nedokázal. S podmínkou, že budou po sobě umývat hrnky a všechno uklízet, protože on není babička.

Historky o způsobu jejich soužití mi urychlovaly hojení po druhé totální endoprotéze… Součástí jejich programu byla i návštěva u mě v nemocnici. Přinesli mi spoustu červeného ovoce, aby mi po operaci doplnili železo… Když jsem pak tchýni líčila, jak se pohádali o moji teplou večeři, a jak vyškrabovali knäckebrotem česnekovou pomazánku od snídaně, myslím, že jsem jí prodloužila život o pár let. Tak od srdce smát jsem ji snad nikdy neslyšela..

Klobásky na grilu, toasty a oblíbený fastfood. To byla jistota. Ale vrcholem dědova jídelníčku pro děti byla opět polévka. Ve spíži našel plechovku červených fazolí. Vysypal je do prázdného hrnce od bramboračky, přidal bílé fazole v tomatové omáčce a plechovku cizrny. Zalil to vodou a dochutil ostrým kořením. Na internetu se dozvěděl o možnosti zahustit polévku nastrouhaným bramborem. Další den přidal do ujedeného hrnce dvě hotové polévky ve skle. Čočkovou a gulášovou. A třetí den dršťkovou. Přidal koření, kečup a sušený česnek. Čerstvý se mu prý loupat nechtělo. Teď však byla polévka příliš hustá. A protože si ve své starostlivosti o můj krevní obraz vygoogloval, že nejúčinnější je „makové mléko“, zalil podle receptu mletý mák vodou, kterou pak naředil i svoji originální, železem obohacenou polévku. Jenže v těch letních vedrech ji děti odmítly. A já po návratu z nemocnice taky.

S výčitkami svědomí jsem tajně vylila zbytek chlapské polévky do záchodu, opřela berle o linku a uvařila čerstvou. Tentokrát pórkový krém s uzeným lososem…

Hezké vztahy ve zdraví i v nemoci vám přeje

Glosa Hany Švejnohové
Hodnocení:
(5 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Helenka Vambleki
Vím, znám, takového kuchaře mám doma :-). Je moc hustá? Přidá kečup. Je moc řídká? Klepne tam vejce. Je málo vitamínová? Dá tam špenát. Je málo masitá? Nakrájí se tam párek. A každý den je jiná :-)
Zuzana Pivcová
Až na ten závěrečný mák bych to snad brala všechno, protože jsem hrozně polévková! A tohle byl přece typický německý Eintopf!
Ladislav Vesecký
Vynikající příběh. Je vidět, že si děda uměl poradit.
Lubomír Müller
Roztomile pichlavé, Hanko...Já bych si tuhle nastavovanou, chlapsky originální polévku klidně dal, pokud už by tedy nebyla věkem sešlá. Muži jsou většinou ve vaření nešikovní, to přiznávám. Tedy většina mužů, pak je tu menšina neskonalých kuchařů profesionálů, kteří dokáží to, na co by si ženy kuchařky nikdy netroufly, a pak jsou tu muži kuchaři, žongléři a žertéři, čarodějové bez magických schopností, zato s neustálou touhou vymyslet pohádkovou krmi. Většinou ji sní pak sami. Nikde však není psáno, že vařit doma je ryze ženský úděl. Ženy si většinou své muže v kulinářské nevědomosti vychovávají, protože podstrojováním na talíři si je chtějí udržet. A muži to znají už od maminek a babiček, které je od ploten odhánějí, neb to považují za svou hanbu, kdyby mužům neuvařily. Já bych například do svatebního slibu novomanželů zavedl paragraf, že manželství nemůže být uzavřeno, pokud muž neumí vařit a žena neumí navrtat hmoždinku do zdi....
Eva Mužíková
No vida, pak že si pánové neporadí. Pobavila jste mne též.
Dana Puchalská
Pobavila jsem se. Děda byl koumes.
Vladislava Dejmková
Oceňuji, jak si děda poradil. Prostě po svém, ale hlavně že vůbec nějak. Dneska nikdo nehladoví, spíš naopak. A navíc to bylo hezky podáno!
ivana kosťunová
Právě si taky prodlužuji život hlasitým smíchem.
Blanka Macháčková
Jako bych byla u nás doma. Opravdu ten úsměv (někdy skutečný hlasitý smích) nám prodlužuje život.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.