Foto: autorka (Muzeum trabantů)

Jedna NDR, a různé zásobování. Co mi utkvělo v paměti - část třetí

3. 7. 2018

Můj příběh

Autor: Zuzana Pivcová

Hodnocení:

(5 b. / 8 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Marcela Pivcová 4.7.2018 16:22

Z tehdejší NDR jsem si někdy přivezla pár hezkých a levnějších věcí, jaké u nás v té době nebyly, třeba boty, prádlo, froté ručníky, vlnu na pletení, kosmetiku i něco od jídla, ale v některém období byl i běžného zboží nedostatek. A před přejezdem hranic mi párkrát moc dobře nebylo.

Marie Doušová 4.7.2018 09:18

Také vzpomínám na zájezdy ,kde se v NDR nakupovalo zboží, které u nás nebylo. Hlavně dětské botičky ,bundičky a na Vánoce oříšky. čokoládu ,kakao atd.....

Věra Ježková 3.7.2018 20:58

Matně si vzpomínám, že v Endérákově s bohatými sousedy čile obchodovali. Od kolegy z východního Berlína jsem např. dostala toffifee – a čuměla.

Alena Vávrová 3.7.2018 17:17

Jj, také jsem si zavzpomínala, třeba jak jsem si v Halle v butiku just koupila vytouženou nejdražší mikinu v životě...prodavačka ani nevěřila, že na ní mám...a moje německá kamarádka si hvízdla, když mě v ní uviděla...

Zorka Horká 3.7.2018 13:19

Taky jsem zavzpomínala. Nejen na to co uvátí diskutéři níže. I na mandle, rozinky a sultánky. I na dětské oblečení a boty. Díky za připomenutí. :-)

Marie Ženatová 3.7.2018 12:32

Díky moc za zajímavý článek. Ráda jsem si také zavzpomínala...

Eva Mužíková 3.7.2018 10:59

Ráda jsem si přečetla.

Mirek Hahn 3.7.2018 10:22

NDR, výkladní skříň socialismu :-) ...aneb Kružítkov.

Blanka Macháčková 3.7.2018 10:18

Na butiky s oblečením a obchody s lahůdkami pamatuji. Občas jsme si něco přivezli. Jen ty hranice nás zbytečně stresovaly.

Dana Puchalská 3.7.2018 09:36

Ano. Bylo to zajímavé. Moje matka jezdila do NDR pro různé zboží co tu nebylo. Nejraději vozidla právě to koření a pak rýži ve varných sáčcích. A pak někdy v r. 1969 záclony. To byla šťastná jako blecha. Ale mně nejvíc chutnal ty bílé klobásy protože tady jsme je neznali.

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Vůně léta: O letním snění

Horký téměř letní den, slunce se kutálí po nebi a paprsky objímá zem.

Dana Kolářová

Volha a já

„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha. Pracovala, a tady máte, jak jsem to tehdy vnímala, a jak to vidím dnes.

Zuzana Zajícová

Přízrak v nočních ulicích, aneb přílišná hygiena škodí

Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer zachumlaná v měkoučkém županu v křesle ve společnosti slečny Marplové. Idylka.

Iveta Markusová

Velká voda v Bohumíně aneb Jak se stát Robinsonem

Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro jistotu z chodníku telefonuji. Sekretářka zvedá telefon a na můj dotaz, zda je na radnici starosta a zda mohu přijít, tlumočí tento dotaz na patřičná místa.

Hana Práglová