Dnes už jen k zasmání - kterak jsem cvičil na Strahově
Foto: archiv autora

Dnes už jen k zasmání - kterak jsem cvičil na Strahově

10. 8. 2018

V roce 1960 jsem coby mladší žák ZŠ v Ostravě absolvoval všechna možná spartakiádní vystoupení, která vyvrcholila tím posledním a nejočekávanějším - na Strahově. Dodnes mě mrazí při vzpomínce na ten hrůzný pocit, že zrovna já nenajdu tu svou značku mezi stovkami těch ostatních, ale vše se zvládlo nakonec ke všeobecné spokojenosti. A pak jsem si mohl užívat se svým tatínkem, který navštívil spartakiádu jako divák, a se svým bratrem Lumírem našeho hlavního města plnými doušky. A že těch hezkých zážitků (Hrad, Vyšehrad, Národní muzeum, ZOO aj.) bylo!

Až na jeden. Snad mi bude čtenářem odpuštěno, že se o něj podělím i zde, skoro půlstoletí poté. V rámci našeho poznávání matičky Prahy nás vzal tatínek také na Výstaviště v Holešovicích (tehdy Park kultury a oddechu Julia Fučíka). Vzpomínám si na parné sluneční odpoledne, na bohatou nabídku zábavných atrakcí a velké množství lákavých stánků s občerstvením, zejména pak na barevné limonády v plastových sáčcích s brčkem a na velké plastové kelímky s lahodným mraženým krémem. Tehdy jsem se rozhodně nedržel dobré maminčiny rady " vždy všeho s mírou" a spořádal jsem střídavě oněch pochoutek "limo" a "ledo" za to odpoledne několik. A pak se to stalo ...

Před branami "Juldy Fuldy" začaly v mé bříšní krajině ony známé křeče (každý z nás je v životě zřejmě zažil), které si vyžadují vždy velice rychlý přesun do těch nejintimnějších míst. Ještě dnes si vybavuji, jak blahý pocit mě ovládl při pohledu na nedalekou, v tuto chvíli určitě nejkrásnější pražskou budovu, která stála na pokraji Stromovky - veřejný záchodek. Tehdy jsem musel překonat svůj osobní rekord ve sprintu na 100 metrů... jenomže po předchozím blahém pocitu následoval, v mém krátkém životě určitě ten nejhroznější - obojí dveře do WC páni, ale WC dámy byly beznadějně uzamčeny (nejen soudruzi z NDR, ale i ti pražští trestuhodně zaspali).

Těch několik málo minut, které poté následovaly, bych nejraději navždy vymazal ze své paměti. Pro mladého, dospívajícího hocha v pubertě strašlivý trapas! Kolem plno veselých lidiček, široko daleko žádné husté ani řídké křoví, v němž by zoufalec mohl nalézt kratičký azyl. Nezbývalo mu, než se jen symbolicky vrhnout do středu dlouhého záhonu s krásně barevnými kvítky a stát se "tím nejmenším na celém světě"! Na nic už nebyl čas, jen rychle spustit kraťasy, trenýrky a zarytě hledě do vyprahlé země ani nezpozorovat, kolik z těch mnoha kolemjdoucích svůj pohled od onoho nešťastníka taktně odvrátilo a naopak, kolik z nich si nenechalo ujít tu vzácnou příležitost sledovat ono bizarní divadlo (dnes realitní show), které jim nedobrovolně předvedl jeden z tisíců spartakiádních cvičenců (na fotografii ten menší z bratrů) - bohužel tentokráte nikoliv na tehdejším největším stadiónu světa.

 

Můj příběh
Autor: Jiří Bárta
Hodnocení:
(4.3 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Lidmila Nejedlá
Tybrďo! Ale nakonec jste to vyřešil dobře. Kam jinam?
Zdenka Jírová
Úsměvný článek, myslím, že něco s podobnou tématikou by mohl napsat snad každý z nás.
Zuzana Pivcová
Moc hezké a úsměvné vyprávění, i když do smíchu Vám asi tehdy opravdu nebylo.
Věra Ježková
Proto nám to tam tak krásně kvetlo! Zdraví jedna z Holešovic. :-)
Dana Puchalská
Pobavila jsem se. Jo takový záhon ala záchod v JULDĚ-FULDĚ je perfektní zážitek. A ani ta maceška by to určitě nezachránila.
ivana kosťunová
Omlouvám se, těch hvězdiček mělo být 5 - ten mobil !!!
ivana kosťunová
Nezajistit v takové době dostatek veřejných záchodků , to bylo trestuhodné. Ani mě to nerozesmálo, i teď po tolika letech s vámi cítím . Rozesměje mě pouze představa, že tam asi nebyl toaletní papír, ani lopuch, takže jste musel na závěr použít macešku /hodně se jimi tehdy osazoval), nebo snad karafiát ?
Jitka Caklová
Moc hezky napsáno, co všechno se může přihodit. Řekla bych dobrá zkušenost pro, tehdy, budoucího pedagoga.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.