Tykání v rodině. Samozřejmost nebo ne?
Ilustrační foto: ingimage.com

Tykání v rodině. Samozřejmost nebo ne?

19. 8. 2018

Starší generace byla zvyklá všem vykat, mnohdy dokonce i rodičům. Dnes se mnohem běžnější stává tykání, oslovování křestním jménem. Někomu se neformální komunikace líbí, někomu připadá nezdvořilá.

Podobná situace se nedávno řešila v jedné pražské rodině. Její členové se sešli, protože vnučka přišla představit mladíka, se kterým půl roku chodí a plánují společné bydlení.

„Přišel, představil se, jevil se fajn. Ale pak nás všechny oslovoval křestními jmény. Potenciálnímu tchánovi říkal Hozno, mně řekl Aničko. Připadalo mi to směšné a divné, ale pak mi došlo, že mladí se takto oslovují nyní běžně i v práci. Vykal nám, to ano, ale zároveň hned řekl, že mu máme tykat. Což mi také přišlo divné. Proč mám tykat muži, kterému je přes třicet a vidím ho poprvé v životě?“ zamýšlí se téměř osmdesátiletá Anna, babička dívky, která muže přivedla.

V další rodině došlo k roztržce kvůli tomu, že rodiče vykají svému zeti a sami mu nenabídli tykání. Dcera jim vyčetla, že ho nemají rádi, že mu tím dávají najevo, že nepatří do rodiny. Oni to vůbec takto nebrali a divili se, že to mladí vnímají negativně.

A do třetice. V další rodině se stala věc opačná. Tchán a tchyně nabídli zeti tykání, ale on jim dál vyká. Naštvali se a berou to jako nezdvořilost. Jednou o tom začali mluvit a jeho to doslova vyděsilo. Řekl, že to naopak bere jako výraz úcty k nim, že mu připadá nevhodné, aby tchyni tykal. Takže ona mu tyká, on jí vyká. On to považuje za správné, jí to vadí. „Dává mi tím najevo asi to, že jsem stará, že má ke mně odstup, že nepatří do rodiny,“ podotýká dotyčná.

Zkrátka, tykání a vykání může udělat pořádný zmatek a to nejen v rodinách, ale i v práci. V mnoha zaměstnáních je běžné neformální oslovování křestními jmény i tykání.  

„Starší generace často usiluje o dodržování konzervativních hodnot a pravidel, mladší generace si často myslí, že pravidla společenského chování jsou staromilskou zbytečností. Ovšem tento názor zpravidla zastávají lidé, kteří pravidla etikety nepotřebují znát kvůli své profesi nebo postavení ve společnosti. Na druhé straně přibývá mladých lidí, kteří se naopak o pravidla etikety zajímají, hlásí se na přednášky a kurzy na toto téma,“ říká Ladislav Špaček, který na téma etiketa napsal řadu knih a na toto téma přednáší. Podle něj si lidé, kteří chtějí být ve společnosti úspěšní velmi dobře uvědomují, že je pro ně výhodné, aby na okolí působili příjemně, uměli se chovat, stolovat, konverzovat. A podobné by to mělo být i v rodinách. Stejně jako v byznysu či jiných oblastech pracovní činnosti totiž i v rodinných vztazích platí jasně daná pravidla etikety. Podle nich je odmítnutí nabídnutého tykání od rodinného příslušníka jednoznačně neslušným krokem.

„Je to nezdvořilé. Nabídku tykání od společensky významnějších osob, a to je i tchyně, neodmítáme,“ podotýká Ladislav Špaček.

Takže, byť tchyně může být někomu hodně nesympatická, jestliže zeti či snaše nabídne tykání, je to z její strany jednoznačně vstřícný krok a ten je třeba přijmout. Kdo ho nepřijme, nejenže tchyni naštve, ale navíc o sobě dá signál, že se neumí chovat. I když to třeba myslel, jako projev úcty vůči ní. Stejně tak v rodině není projevem neznalosti etikety, když starší člověk automaticky tyká mladšímu. Tedy když například otec tyká příteli své dcery, zatímco on mu vyká.

Složitější je to v pracovních vztazích, tam musí tykání vždy nabídnout nadřízený. Což je poněkud zapeklité v případech, kdy podřízená je starší dáma a nadřízený mladík. „Do naší firmy nastoupil nový šéf, mladík kolem třiceti. Je sympatický, schopný, mám ho ráda. Po roce si už se všemi tyká kromě mě. Jsem nejstarší a trochu mi vadí, že mi to tím dává najevo. Už jsem mu několikrát chtěla nabídnout tykání, protože současný stav je trochu trapný, ale vím, že to má udělat jako první šéf, tak čekám. A on zřejmě neví nebo nemá odvahu nebo mu připadám jako stará bába, které se prostě netyká a čeká až odejdu do penze. I když si myslím, že pracovně si rozumíme, často mě chválí, píše mi prémie, protože často zaskakuju za mladé kolegyně, když jim onemocní děti,“ vypráví pětašedesátiletá Jana, která pracuje ve velkoskladu barev a laků. Dodává, že asi počká na firemní vánoční večírek a tam mladému vedoucímu vše řekne a nabídne mu tykání. Což ovšem odborníci na etiketu také nepovažují za ideální stav.

Tykání by mělo být nabízeno jasně, v klidu a ne v podnapilém stavu za všeobecného bujarého veselí, jak se často stává. Ono pak hodně lidí zná situaci, kdy si sice s někým potykali, ale další den v práci si tím vlastně vůbec nejsou jistí a dochází k trapným situacím jako je třeba tato: „Dobrý den.“ „Ahoj, však si tykáme, Kláro, ne?“ „Jasně, ale já jsem Karolína.“ „Aha, pardon, zdravím, Karolíno.“

rodina
Hodnocení:
(5 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Dana Puchalská
Já než začnu týkat, tak dlouho rozvažuju. Doma mně učili že líp se řekne.... Ty vole než Vy vole. A vždy požádám toho staršího a to nejen v rodině
Eva Mužíková
Tykání v rodině považuji za samozřejmost, zrovna tak mezi dobrými přáteli. Jinak tykání dlouho zvažuji.
Zdenka Jírová
V rodině si samozřejmě tykáme, ale jinak si tykám jen s důvěrnými přáteli. Nevím, proč bych si měla tykat s cizím a navíc třeba mnohem mladším člověkem jen proto, že je to v Americe obvyklé.
Růžena Kuželková
U nás v rodině se tykalo,ale mám 12-ti letého vnuka a ten mi odmalička vyká,když mu byly asi 4roky,tak jsem si s ním sedla a ptala se ho proč mi vyká,když druhé babičce a všem ostatním dospělým tyká.Sedl si "podréčil"si hlavu a nic.Tak se ho ptám znovu a on "přemýšlím",tak až dopřemýšlíš tak se ozvi.Pak z něj vypadlo - babi,vy jste nejstarší v rodině(kdybych neseděla,tak to se mnou "sekne"),začala jsem se smát nebylo co dodat,má pravdu,tak u toho zůstalo a nijak to neřešíme,spíš lidé okolo je jim to divné,pro mě přirozené,nebudu ho tlačit do něčeho co nechce,je to milý,poslušný kluk a to je nejdůležitější.Pokud si ti někdo přečte,napište svůj názor,děkuji.
Marie Doušová
V rodině si samozřejmě tykáme , ale setkala jsem se s dívkou ,kde si doma vykali a bylo to takové divné,neosobní a odtažité. Nevím ,ale dívka měla divný vztah k rodičům ,připadalo mi , že se jim nikdy s ničím nesvěřila a byla dost osamocená.Nakonec dopadla jako svobodná matka a rodina ji zavrhla. Dnes má svoji rodinu a tam si všichni tykají a mají se rádi. Rodiče ji nikdy neodpustili a také se sní nestýkají, protože tykání v rodině prý ztrácí úctu k rodičům.
Jaroslav Kolín
Zajímavý problém. U nás v rodině si všichni tykáme (a tykali jsme i našim předkům, pokud ještě byli naživu). Své děti a praděti oslovujeme křestními jmény, ale ony nás (předchozí generace) "funkcí" (tati, mami, dědo, babi, pradědečka jsme zredukovali na dědu). Tak nějak se to vyvinulo a nestěžujeme si. Analogie s angličtinou je složitější, oslovování křestním jménem se pokládá za důvěrné a nemělo by být automatické. Já jsem vždycky počkal, až mě tak začal oslovovat můj zahraniční kolega. Tykání v práci by mělo být věcí dohody a nemělo by být násilně vyžadováno.
Danuše Onderková
Tykání sice dávám přednost, ale pokud mi člověk není sympatický, zůstávám raději u vykání. Rovněž nepřekonám tykat staršímu člověku přestože mi tykání nabídl, ke kterému chovám úctu (bylo 22), ale líbí se mi oslovování jménem. Angličané to mají jednoduché, pro tykání i vykání mají stejné zájmeno "you"
Danka Rotyková
V rodině to mám obdobně, tam záleží určitě na tom, zda dotyčného dobře poznám. A pokud jej vídám max. 1 x za rok, těžko ho mohu blíže poznat.
Danka Rotyková
Také jsem pro oslovování jménem a vykání. Je to takové přátelské a současně nevtíravé. Byla jsem ráda, že jsem mohla i ve svém zaměstnání tenhle způsob oslovování používat. Pokud jsem se za těch 25 let s někým více sblížila, došlo na tykání. Nikdy jsem nelitovala.
Věra Ježková
Oslovení jménem a vykání se mi líbí. K tykání lze přejít. Celkově se mi líbí odstupňované vyjadřování vztahů mezi lidmi prostřednictvím oslovení. Zatímco se mi nelíbí tykání šmahem, které má angličtina.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.