Zatímco dříve si šedesátiletá žena plánovala, co bude dělat v penzi, nyní šedesátnice přemýšlí o tom, zda nezačít žít nový život, sama nebo s novým partnerem.
Jenže pozor, psychologové čím dál častěji mluví o tom, že zaznamenávají takzvané neuvážené rozvody. A ty se týkají především lidí vyššího věku. Rozvod přestal být ostudou, selháním a mnozí k němu přistupují jako k naprosto normální události. Typický příklad?
Žena si řekne: manžel jen kouká do počítače, nikam se mnou nechodí, je s ním nuda, rozvedu se a začnu žít jinak. Přitom nejde o manželství, které je v krizi. Partneři se nijak zvlášť nehádají, v podstatě jednomu na druhém stále záleží. Jde o typické dlouholeté manželství, ze kterého se vytratila vášeň, ale dostal se do něj klid, stereotyp. Tedy manželství vlastně normální, takové, které by mnozí, kteří v životě neměli štěstí na partnery, třeba i záviděli. Jenže v čím dál více lidech nyní hlodá otázka: Co kdybychom zkusili změnu, ve zbytku života ještě něco prožili?
Psychologové Patricia Love a Steven Stosny, kteří jsou autory řady bestselerů a mimo jiné i knihy Jak beze slov zlepšit své manželství, sestavili seznam situací, podle kterých by lidé mohli poznat, zda se z jejich manželství vytrácí život. Přemýšlet nad nimi, ale zároveň si uvědomit, zda vlastně nejde o situace, které k manželství patří. A předejít tím poněkud zbrklým rozhodnutím. Protože vtip je v tom, že zbrklá rozhodnutí týkající se ukončení vztahu nyní častěji dělají lidé zralí, v letech, než mladí. Mladá manželství totiž mají hypotéky, děti, starosti, tudíž mnohdy dojdou k závěru, že by jim rozvod přidělal starosti ještě větší. Ale takový šedesátiletý pár v dobré kondici si čím dál častěji říká: Závazky žádné, děti pryč z domu, doma nuda, tak to pojďme změnit, ale každý po svém.
Tak tady je několik situací, které podle dvojice amerických psychologů, hodně napoví, jak na tom náš vztah je.
Zanedbávání romantiky. Romantické chvíle bývají hlavním důvodem, proč spolu pár chce být. Jsou jasným důkazem, že druhému na nás záleží, že nás má rád, že ho přitahujeme. Jakmile začnou romantické chvilky ustupovat do pozadí, společně s nimi odchází i zájem. Jinými slovy: Kdyby muž, který celé dny prosedí u počítače, najednou navrhl ženě, jestli nechce jet na víkend na hory nebo do lázní, protože dlouho nikde nebyli, dotyčná by byla tak šokována, že by myšlenky na rozchod leknutím odplynuly. Aspoň na čas, dokud muž zase neprosedí další měsíc u notebooku.
Pasivní odpočinek. Na sledování televize není nic špatného, ale stane-li se jediným zdrojem radosti, posiluje se odstup mezi partnery. Jinými slovy: U nekonečného seriálu, na který žena každý večer zaujatě kouká, má muž čas přemýšlet nad tím, zda by neměl závěrečnou část života prožít jinak, s jinou ženou, která se třeba každý večer na televizi nedívá.
Zanedbávání těla. Nikdy se nemůžeme cítit skvěle, budeme li opomíjet své tělo, uvádějí psychologové. Jinými slovy: Muž v teplácích a žena ve vytahaném triku se sice doma cítí pohodlně, ale zapomínají, že ten druhý se na ně dívá. A možná se mu přitom hlavou honí vzpomínky na to, jak ten druhý vypadal kdysi. Možná se přitom někomu hlavou honí i úvahy, jak doma vypadá soused, sousedka, kamarád, kamarádka, paní, kterou potkává v obchodě, pán, se kterým jezdí v autobuse….
Zanedbávání rodiny a přátel. Příbuzní a přátelé mají ve vztahu nezastupitelnou roli. Mnohdy byli na vaší svatbě, mnohdy jsou součástí historie vašeho vztahu. Staří kamarádi a příbuzní připomínají, kdo jsme a jaké máme závazky, připomíná dvojice psychologů.
Jinými slovy, příjemné posezení s přáteli může přinést vzpomínání, zasmání se nad starými prožitky a příběhy. Stmeluje. Stmeluje i pár, který je právě znuděný nebo rozhádaný. Mnohdy po takovém posezení přijde na mysl něco ve smyslu: Nebylo by škoda tohle všechno zahodit, vždyť jsme spolu tolik prožili, tolik dobrého i zlého, patříme prostě k sobě….
Problém je v tom, že současná doba nabízí přemíru možností. Stačí si pustit televizi nebo internet a mnozí lidé získají pocit, že všichni kolem nich jsou úspěšní, veselí, schopní změn, vypadající na méně let, než jim je, zamilovaní... Iluze dokonalosti, mládí a krásy svádí k tomu udělat se svými životy něco k lepšímu.
Může to být motivační, ale také zhoubné. Protože mnoho lidí, kteří ve vyšším věku udělali radikální krok a rozešli se s partnerem či partnerkou, po čase říkají: No je to dobré, ale ono to vlastně předtím zase až tak špatné nebylo.
Hana Charvátová pro portál i60
