Čtyři chyby, kterých se dopouštíme na pohybovém ústrojí
Ilustrační foto: pixabay.com

Čtyři chyby, kterých se dopouštíme na pohybovém ústrojí

26. 8. 2018

Bolesti pohybového ústrojí, především pak zad může způsobit nejen nemoci, ale i náš životní styl, který se dříve nebo později projevuje na našem zdravotním stavu. V mládí často, nevěnujeme tolik pozornosti tomu, jestli správně stojíme, chodíme, sedíme či spíme.

O to více můžeme být překvapeni v pozdějším věku, kdy se všechny naše hříchy z mládí připomenou – třeba právě bolestí pohybového aparátu. Nejzrádnější je, že často ani netušíme, že něco děláme špatně. Přináším 4 časté chyby, které nevědomky „pácháme“ na našem pohybovém ústrojí.

1. Špatný postoj
„Nehrb se!“, „Zastrč to břicho a vypni hrudník!“ To jsou patrně nesmrtelné věty, které jsme jako malí slýchávali snad všichni. Ovšem ne každý si tyto rady bral k srdci. „Problémem většiny lidí, kteří s bolestmi přichází, je to, že vlastně ani neznají správné držení těla. V současnosti je hlavním problémem jednostranné zatěžování a vadné držení těla“, říká primářka Michaela Tomanová. Ústřední roli při adaptaci celého pohybového aparátu na danou situaci hraje páteř.

Vadným držením těla lidé přetěžují určitou skupinu svalů a naopak dostatečně nevyužívají jinou. To vede k přetěžování kloubů i k předčasné artróze.  Vhodným cvičením a dbáním na správný postoj i pohybové návyky toto riziko výrazně eliminujeme. A stát správně se může naučit každý: „Vzpřímená krční páteř, relaxovaná ramena, ruce volně podél těla, korekce pánve a správné dýchání – to jsou základní věci, na které bychom si měli dávat pozor,“ dodává MUDr. Tomanová.

2. Nezdravé sezení
Říkáte si, co je asi tak možné zkazit na takovém jednoduchém úkonu? „Je toho dost. Záleží navíc na tom, co při sezení děláte a na čem sedíte. Při práci na počítači, která je pro sedavé zaměstnání snad nejcharakterističtější, bychom měli mít široce rozkročené dolní končetiny, stehna by měla směřovat pod mírným úhlem dolů,“ukazuje primářka Tomanová. Častým jevem je při práci na počítači bolest šíje. Tomu můžeme zabránit tak, že budeme myslet na uvolněná ramena a dýchání – dokonce i to má vliv ne tento typ bolesti. Dáváme pozor, abychom šíjové svaly nepřetěžovali přílišným předkláněním hlavy, náš pohled by měl směřovat přímo. Při činnostech, kdy se musíme naklánět nad pracovní desku (jídlo, psaní rukou,…) dbáme na to, abychom se nakláněli s rovnou páteří. Zádům ulevíme rovněž oporou o lokty, což současně brání v hrbení. Velmi vhodnou pomůckou jsou rovněž stoly, které mají nakloněnou pracovní desku.

3. Neprotahujeme se
Nejen páteři ulevíme, když si budeme během pracovního dne (ať už za počítačem nebo u výrobního pásu) dělat krátké přestávky na protažení. „Můžete provádět libovolné cviky ve stoje i přímo na židli. Velmi relaxačně působí protažení zad se záklonem a propnutými paženi, které pohybem opisují tvar symbolu nekonečna - ∞, který se přenáší na celé tělo, dále úklony do stran či rotace krku různými směry. Pohyby by měly být pomalé a plynulé, vyvarujme se trhavých pohybů,“ říká MUDr. Michaela Tomanová.  

4. Nevhodná postel
Málokdo by vinil z bolesti těla postel. Pokud se však probouzíte rozlámání, v noci se převalujete a odpočatost se nedostavuje, je na čase vzít si na mušku matraci. „Její kvalita je totiž přímo uměrná kvalitě vašeho spánku, potažmo vaší páteři. Vhodná matrace v kombinaci s kvalitním roštem dokonale rozloží hmotnost vašeho těla, kopíruje jeho tvar a páteři poskytne dostatečnou podporu“, menuje benefity dobré matrace Tomanová. Každý má však individuální nároky v závislosti na zdravotním stavu, ale i hmotnosti, proto nelze říct, že jedna univerzální matrace je vhodná pro všechny. Správně byste si ji měli při koupi nejdříve vyzkoušet a několik minut na ní ležet, vyzkoušet si polohy, ve kterých spíte. Měli byste cítit oporu, naopak pokud se „propadáte“, matrace je příliš měkká. Obecně ortopedové doporučují spíše tvrdší matrace (na stupnici tvrdosti matrací od 1-5 je to 3 a výše).

Než tedy poběžíte k lékaři, zkuste se nejdříve zamyslet nad tím, zda si od nepříjemných bolestí zad nemůžete pomoci sami – mnohdy jsou ta nejjednodušší řešení také ta nejlepší.

zdraví
Autor: Redakce
Hodnocení:
(4.6 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Věra Ježková
Ano, teď už je dost pozdě něco zachraňovat. Já jsem si asi ve 40 letech pořídila nošením těžkých tašek v ruce „oštěpařský loket“. Naštěstí mi ještě pomohla rehabilitace. Od té doby je vláčím na rameni. Cviky na páteř bohužel dělám, jenom když se ozve. A už ve škole jsem chodila na nápravák.
Danka Rotyková
Opravdu zajímavé čtení pro všechny. Já osobně mám vrozenou vadu kyčlí, která mě dohnala až ve 32 letech, kdy už bylo na nápravu pozdě. Proto od té doby nelyžuji, nebruslím, neběhám atd ..., ale bez občasného cvičení bych už nechodila. Ale i tak jsem lajdák, mohla bych pro sebe dělat určitě daleko víc.
Zuzana Pivcová
Když jsem jako náruživá čtenářka hltala v dětství knihy pomalu za pochodu a klečela u toho na židli nakřivo s jednou nohou pod sebou, říkala mi maminka, že si na ni jednou vzpomenu. Bohužel měla velkou pravdu. A nejhorší je podle mě nedobrá postel.
Jitka Caklová
Článek nemá chybu. Cvičit jsem se správně naučila v lázních ve svých padesáti letech. Od operací páteře (3x) mě sice cvičení neuchránilo, ale stalo se nenahraditelným po operacích. Jako dítě jsem chodila na nápravný tělocvik, od dětství celý produktivní život jsem vykonávala fyzicky náročnou práci. Co jsem si, z mladistvé nerozvážnosti prací poškodila, to mi neurochirurgové opravili a dnes se svým tělem zvládnu, co jsem nezvládla ani ve třiceti či ve čtyřiceti letech. Cvičím pro radost a ne z povinnosti.
Dana Puchalská
Ano, teď už to asi nedoženu. Nápravný tělocvik jsem jako dítě absolvovala. Hlavně jsme chodili plavat.A to bylo na tom to nejlepší. A myslím si že autorka zapoměla napsat také to,že si na bolesti v pozdním věku někdy "zaděláváme" i nošením a taháním těžkých břemen.
Jitka Hašková
Ve stáří už to nedoženeme. Když mě v mládí neposlali na cvičení se skoliozou páteře, tak teď už ji nesrovnám. Začala jsem s tím po čtyřicítce, když jsem se to dozvěděla, že bych s tím měla cvičit, ale už bylo pozdě.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 18. týden

Tento týden budou otázky v kvízu na téma "Psi". Protože je mezi vámi, čtenáři, mnoho pejskařů, jistě si s otázkami snadno poradíte...