Jsoucno

22. 10. 2018

V nekonečné prázdnotě dřímalo nekonečně malé JSOUCNO. Podobalo se drobnému semínku a stejně jako ono bylo plné nehybné energie.
A protože ani NIC netrvá věčně, jednoho dne se probralo z dřímoty. Nadechlo se prázdnoty a začalo se rozpínat do všech stran, až tu prázdnotu docela vyplnilo.
Jeho energie se začala přelévat z místa na místo a vytvářela tak prostor. Vzápětí na to vznikl čas. Jsoucno se převalovalo v prostoru a čase a velmi brzy se začalo ukrutně nudit.
A to byla ta pravá chvíle pro myšlenku. Jakmile vznikla, proletěla jím jako střela a dotírala tak dlouho, až si JSOUCNO uvědomilo svou obrovskou potřebu využít své energie k tvoření.
A díky tomu jsme tu i my, abychom mohli svými myšlenkami formovat svět, jehož jsme součástí.

Můj příběh

Autor: Jana Šenbergerová

Hodnocení:

(5.1 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jana Šenbergerová 25.10.2018 13:31

Děkuji za další komentáře. Potěšilo mě, že v tom nejsem sama.

Dana Kolářová 25.10.2018 08:34

Ano!

Ilona Erika Kolář 24.10.2018 11:55

Souhlasím.

Eva Mužíková 23.10.2018 20:56

Opravdu zvláštní, zajímavé, obdivuji Tě.

Zdenka Jírová 23.10.2018 00:11

Velmi zajímavá úvaha.

Elena Valeriánová 22.10.2018 16:18

Jani, já žasnu. Jsme tu a tak nějak to muselo být.

Jana Kollinová 22.10.2018 15:48

Je to sugestivní ojedinělé vyjádření a srovnání s jinými ztrácí jedinečnost autorčiných pocitů. Tak to vnímám já a můj klobouček dolů před paní Janou v této poezii, úvaze, ztotožněním s něčím co cítí a nikdo z nás to neuchopí tak jako autorka. Příspěvek se svým sdělením vymyká běžným příspěvkům.

Alena Vávrová 22.10.2018 15:36

Popsala jsi to, Jani, velmi krásně, krátce a výstižně. Díky.

Mirek Hahn 22.10.2018 15:12

Haramein je trochu moc divoký i na mne :-) Jeho spirituální zaměření vidím úplně v pohodě... ale osobně se snažím si pro sebe dobře vyvážit oblast esoterickou a oblast racionální (konkrétně postuláty, které posouvají fyziku od částicové stavby ke kvantovému uspořádání). Ty dvě oblasti nevnímám jako rozpor, spíš jako různé pohledy "na život, vesmír a vůbec...."

Jana Šenbergerová 22.10.2018 14:31

Mirku, nevím, jestli by se takové zrovna jemu líbilo. Inspiroval mě spíše Nassim Haramein, jehož odvážným teoriím kupodivu docela rozumím, i když jeho výpočty jsou mimo mé schopnosti a chápání. Cítím se být poutníkem ve vesmíru, který popisuje on. Děkuji za všechny diskuzní příspěvky. Potěšily mě. :-)

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Vzpomínka na moji babičku

Každý má či měl svou babičku. Někteří mají dvě, já však poznala jen jednu - maminku mé maminky. Tatínek už své rodiče ztratil dříve, než jsem se narodila.

Zdenka Jírová

Historie záhrobní aneb Hrůzyplný příběh jednoho hrobu

Byl jednou jeden hrob. Byl na moc pěkném místě až nahoře na kopci na starém předměstském hřbitově. V hrobě byla prababička Filomena, babička Marie a dědeček Josef. Tedy jejich urny. No a časem tam k nim přibyla i maminka, teta a nakonec tatínek. A na světě zbyly jen dvě děti. Sestra a já.

Zuzana Zajícová