Moje cesta do Anglie - vítejte v Suffolku
FOTO: autorka

Moje cesta do Anglie - vítejte v Suffolku

31. 10. 2018

Další den našeho pobytu v Anglii nás čekal opět krok do neznáma. Zabalili jsme si naše minikufříky, rozloučili se s Londýnem a zahájili přesun do hrabství Suffolk k našim přátelům. Ve skutečnosti jsme toho moc nenachodili. Dlouho jsme se vezli metrem po dosud neobjevených trasách, dvakrát přestupovali, trošku bloudili, když nás metro „vysadilo“ trochu dříve, než jsme čekali, ale nakonec jsme se vyhoupli na povrch ve stanici Red Bridge, která leží na samém okraji Londýna. Dál jsme pokračovali autem.

Hrabství Suffolk leží na východě Anglie při pobřeží Severního moře. Podle toho, co se dá najít na Google, proslavila toto hrabství asi nejvíce ovce Suffolk. Jde o ovce s černou hlavou a krátkou vlnou, které se chovají hlavně pro maso. Jsou oblíbené i u nás. Suffolk je oblast převážně nížinatá, místy trochu zvlněná, plná polí, luk a různých remízků. Během cesty po dálnici jsme toho však moc neviděli, dálnice byla většinou lemována vyššími břehy. A navíc já osobně jsem měla během cesty úplně jiné myšlenky. Seděla jsem vedle řidiče a celou cestu jsem si zvykala na to, že jedeme vlevo. A stále přepočítávala míle na značkách na kilometry.

Naši přátelé žijí ve vesnici jménem Woolpit, která leží asi 10 km od většího města Bury St. Edmunds. Jméno Woolpit prýve staré angličtině znamená něco jako „past na vlky“. Woolpit má dlouhou historii, vznikl pravděpodobně již v 10. století. Váže se k němu stará pověst o tzv. Zelených dětech z Woolpitu. Podle této pověsti přišly do vsi dvě děti, které měly zelenou pleť, živily se pouze syrovými fazolemi a mluvily naprosto neznámým jazykem. Ostatně dvě děti, jeden vlk a kostel jsou i ve znaku města.

 

dsc-0405m.jpg

Znak obce Woolpit

 

Woolpit má v současné době asi 2000 obyvatel, jeden starobylý kostel, jeden obchod s potravinami a pekařství, tři hospody a dokonce i dva lékaře. Hned po obědě jsme si vypravili na krátkou pěší prohlídku. A kde jinde začít než uprostřed. Na malém náměstí či návsi je soustředěno skoro všechno, co jsem vyjmenovala. V budově radnice je dokonce místní muzeum (osobně jsem si ho nazvala nejmenším muzeem na světě). Je to prakticky jedna velká místnost, kde je nashromážděna řada věcí souvisejících s životem lidí v tomto místě v dobách minulých.

 

dsc-0403m.jpg

Místní muzeum ve Woolpitu

 

A právě v tomto muzeu jsem však poprvé zažila něco, co se v dalších dnech mnohokrát opakovalo na jiných místech pouze v mírných obměnách. V muzeu nám byla k dispozici usměvavá seniorka, která ochotně odpovídala na všechny naše dotazy. A závěrem nás nasměrovala k návštěvní knize, protože tak „vzácná“ návštěva z daleké ciziny se samozřejmě musela zapsat. Dozvěděli jsme se od svých přátel, že tato služba v muzeu je organizována jako charitativní činnost a střídají se zde senioři, kteří mají zájem ji vykonávat.

 

dsc-0420m.jpg

Centrum obce Woolpit se studnou (dnes již nefunguje)

 

Ještě tentýž den se zcela jiné charitativní činnosti osobně zúčastnil i můj muž. Byl pozván na ruční natahování věžních hodin v sousední vsi. Hodiny se natahují pravidelně jednou týdně. K tomu, aby se závaží dostalo až nahoru, je třeba 600 krát otočit klikou. Naštěstí se při usilovním točení klikou střídali tři senioři a poté zašli obnovít síly jedním pivečkem do místní hospůdky.

 

dsc-0414-2.jpg

Woolpit - jeden z domků s doškovou střechou (byl na prodej)

 

Další zajímavostí v tomto místě jsou domy s doškovými střechami. Kupodivu doškové střechy nejsou jen na historických budovách. Mohli jsme dokonce pozorovat pokládku nové doškové střechy na čerstvě zrekonstruovaný dům. Ve výčtu věcí stojících za povšimnutí samozřejmě nemohu zapomenou na místní kostel Sv. Marie, který stojí trochu stranou od centra. Uvnitř jsme obdivovali nádherný dřevěný strop, samozřejmě opět provázeni místním seniorem, který dohlíží na dění v kostele mezi bohoslužbami.

  

dsc-0413.jpg

Woolpit - místní kostel sv. Marie obklopený hřbitovem se starými náhrobky

 

Nedaleko od Woolpitu leží Lavenham, který je znám hlavně svými hrázděnými domy v centru obce. Domy jsou anglicky malé, často dost křivé a většina z nich je natřena svěží barvou. Kupodivu nejde o vylidněný skanzen, řada těchto domů pocházejících ze středověku je stále používaná. Nejčastěji jsou v nich obchody, v jednom z nich je i vyhledávaný (a prý pořádně drahý) hotel.

 

dsc-0444.jpg

Lavenham - pohled na hlavní třídu s hrázděnými domy (a kupodivu velkým provozem aut)

 

 

dsc-0443a.jpg

 Lavenham - jeden z hrázděných domů

 

 

dsc-0456.jpg

Lavenham - zvláště křivý domeček

 

 

dsc-0458.jpg

Lavenham - je polovina září a všude plno květin

 

Z Lavenhamu jsme se přesunuli do již několikrát zmiňovaného Bury St Edmunds. Jde o historické tržní město se strategickou polohou v hrabství Suffolk. Vzniklo jako první plánované město Anglie po odchodu Římanů. Centrum si uchovalo normanský půdorys ulic s pravoúhlou strukturou. Na úplném počátku bylo město benediktinským klášterem, který byl založen pro uchování ostatků Edmunda, posledního anglosaského krále východní Anglie. Odtud pochází také jeho delší název, zkráceně se tomuto městu říká Bury. V současnosti je Bury hlavně známé ruinami kostela starého opatství, nádhernou katedrálou původně z 11. století a rozkvetlými parky, které vše obklopují. Za povšimnutí stojí i hotel Angel porostlý břečťanem, který je známý z Kroniky Pickwickova klubu. Pro současné obyvatele je zase důležité, že zde sídlí známý pivovar Green King a také cukrovar, produkující cukr pod značkou Silver Spoon.

 

dsc-0464m.jpg

Bury - zbytky starého kostela v opatství

 

dsc-0473-3.jpg

Bury - jedno z mnoha krásných zákoutí parku

 

 

dsc-0477-4.jpg

Bury - hotel Angel

 

 

dsc-0470.jpg

Bury - katedrála

 

dsc-0482m.jpg

Bury - katedrála, hlavní loď

 

dsc-0490m.jpg

Bury - strop v katedrále

 

Po dnu plném neobvyklých zážitků jsme večer strávili společně s přáteli v jedné z vesnických hospůdek na neobvyklé akci. Šlo o pravidelné setkání místních příznivců staré anglické hudby a historických hudebních nástrojů. Poprvé jsem viděla na vlastní oči niněru a nyní mám dokonce představu o tom, jak se na ní hraje a jak zní. Obdivovala jsem i jedinou ženu mezi muži. Vybalila si a smontovala dudy, trochu jiné než klasické skotské. A samozřejmě na ně obdivuhodně zahrála. Zaujal mě i zvláštní bubínek se zajímavou paličkou, či hra na ukulele. Zpočátku jsme netušili, co se přesně bude dít. Potom postupně každý z přítomných buď něco zahrál, zazpíval či zarecitoval. Tak, jak na něj přišla řada. Když jsme pochopili, že přijde řada i na nás, hodili jsme si pomyslnou korunou a můj muž zapěl Okolo Hradce (ostatně jakou jinou, když jsme z Hradce Králové). Já jsem se vykoupila tím, že jsem stručně přeložila její obsah do angličtiny. Líbilo se to. Asi jsme byli zajímavým zpestřením jejich hudebního večera.

 

dsc-0496-3.jpg

Z hudebního setkání - první muž zleva drží na klíně niněru

 

dsc-0497-3.jpg

Z hudebního sestkání - irský bubínek

 

dsc-0494-3.jpg

 

Nejen voňavou tečkou za zajímavým zážitkem byla samozřejmě vydatná večeře.

A co nás čeká zítra? Pojedeme se podívat na pobřeží Severního moře. Ale více o tom až příště.

cestování
Hodnocení:
(5 b. / 7 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
Perfektně zpracované vaše zážitky, fotky se mi líbí, obdivuji starou architekturu, moc hezky líčíte Vaše zážitky.
Vladislava Dejmková
Děkuji za ohlasy, jsem ráda, že si to někdo přečte a ještě se mu to líbí.
Libor Farský
Opět velmi zajímavě podané.
Dana Puchalská
Děkuju za další díl moc hezkého cestopisu. A fotografie jsou opět perfektní.
Jitka Hašková
Tam je krásně. Kdysi jsem byla v Lavenhamu na jednodenním výletě z Cambridge.
Zuzana Pivcová
Anglický venkov jsem zažila jen jednou, a to s někdejším krátkodobým přítelem, který mě z Londýna vzal na své venkovské sídlo v Coningsby, Lincolnské hrabství. Byla tam mimo jiné letecká základna, kde jednou týdně předváděli historické letouny, včetně válečného Hurricane. Byli jsme i v hostinci. Ale takhle hezky a podrobně už bych o tom po letech vyprávět nedokázala. Děkuji.
Alena Vávrová
Pro mne moc hezké a zajímavé čtení i fotky. Děkuji a těším se na pokračování ;-).

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.