Kamarád z dětství
Ilustrační foto: pixabay.com

Kamarád z dětství

2. 3. 2019

V práci jsem měla na starosti zajišťování účasti naší firmy na tuzemských i zahraničních veletrzích a na místě pak dohled nad výstavbou stánku.

V roce 1995 jsme stavěli stánek v Mnichově. Montéři  tehdy při práci hodně používali tzv. tavné pistole. U nás byly tehdy k dostání jen takové menší typy, které byly při celodenním použití při montáži velice poruchové.  Němečtí montéři u sousedního stánku měli  pistole velké, bytelné; byla s nimi o hodně jednodušší práce a hlavně dokázaly být v provozu celý den. Slíbila jsem „svým“ montérům, že do nejbližší výstavy tyto lepší nástroje také obstarám.

Od německých montérů jsem zjistila název firmy, která nástroje vyráběla  a kontakt do Hamburku, kde firma sídlila.

Ihned po návratu z montáže jsem volala do Hamburku. Ochotná paní vyslechla moje přání a sdělila mi, že pro střední Evropu mají pobočku ve Vídni.

Volala jsem do Vídně. Ochotná paní si také poslechla, co potřebuji a ….sdělila mi, že pobočku pro Českou republiku  mají v Olomouci.

Volala jsem do Olomouce. Další ochotná paní mě vyslechla a… sdělila mi, že pro Čechy mají pobočku v Praze. To bylo fajn, Praha byla nejblíž k sídlu naší firmy.

Volala jsem do Prahy. Trochu s obavou, jestli je to konečně to pravé místo, kde nástroj seženu. Měla jsem štěstí, bylo. Protože jsem si už začala trochu  připadat jako v té pohádce O kohoutkovi a slepičce…

Příslušný technik slíbil, že do naší firmy přijede a nástroje předvede. V domluvený den opravdu přijel, dojednali jsme obchodní záležitosti. Technik se pak trochu rozpovídal, že to u nás v okolí trochu zná, že  v nedaleké obci chodil kdysi do školky a do první třídy, než se s rodiči odstěhovali do Prahy. To mě zaujalo, protože do stejné obce chodil do školy i můj manžel. Zeptala jsem se tedy technika, jestli si pamatuje některé spolužáky a kamarády. Jmenoval jich několik a mezi nimi i manžela! Doma jsem  to manželovi hned vyprávěla a ten si na dávného kamaráda také vzpomněl.

Tak jsem vlastně nevědomky a bez jakéhokoliv úmyslu našla manželova kamaráda z dětství, s kterým se neviděli téměř 40 let. Přes Mnichov, Hamburk, Vídeň, Olomouc a Prahu. Než manžel zemřel, ještě se několikrát sešli.

Svět opravdu není velký.

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jan Zelenka
Taky reaguji trochu pozdě, ale je to pěkný příběh. Takové náhody se někdy stávají.
Oldřich Čepelka
Čtu opožděně, ale takový střípek ze života se mi líbí. Pište dál, prosím.
Elena Valeriánová
Hezká vzpomínka.
Zdenka Soukupová
Paní Zdenko, asi jste byla pánova dětská láska. I já se občas cítím, jako paní Zuzana, že nepoznám někoho, kdo se ke mně hlásí. Párkrát jsem zkusila reagovat otázkou: "Promiňte, my se známe"?, a k tomu úsměv. Funguje to, doporučuji.
Zuzana Pivcová
Ke mně se čas od času někdo přihlásí, pochopitelně starší žena, zdraví mě Zuzko, ale já nevím, kdo to je. Je mi to hrozně hloupé. Ona mě pozná a já ji ne. To je, jako bych já zůstala stejná a ona se tak změnila. Jenže, myslím, že u mě vzhledem k zaměstnáním, různým stážím atd. , kdy jsem poznala opravdu velké množství lidí, mi asi zčásti vypadnou z paměti.
Soňa Prachfeldová
Svět je opravdu plný náhod a nebo se tak mělo stát a je to tak příjemné setkání. Mám radost když po dlouhé době potkám známého či či známou, někdy je mi trapně když si nemohu vzpomenout jak se jmenuje ,ale když se dáme do řeči a potom odcházím, mám z toho dobrý pocit na duši.
Zdenka Jírová
Mně se stala nedávno podobná věc - na ulici mne oslovil pán , pozdravil a hned se ptal, jestli mi něco říká Krupská ulice ? Přiznala ,jsem, že ano / bydlela jsem tam 12 let, celé mé dětství /. On, že si mne pamatuje, že jsme si společně s partou dalších dětí tam kdysi hrály. Udal i číslo domu, bylo to nedaleko nás. Jel mi autobus, neměla jsem moc času, ale celou cestu jsem se divila, že si mne 60 let pamatoval. Já jeho ne.
Eva Mužíková
Také tvrdím, že svět je malý a Váš příběh je toho důkazem.
Marie Novotná
Obdobně jsem našla spolužáka : na fb-přes Austrálii..
Zuzana Pivcová
Moc hezky jste to vylíčila. Někdy jsou to překvapivá setkání. Když si třeba představíte, že na dovolené v Albánii při fakultativním výletu si sedla v autobuse po přistoupení lidí z druhého hotelu vedle mě na prázdné místo paní, ze které se vyklubala má dávná spoužačka ze střední školy, která nechodila na třídní srazy...

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.