Je zajímavé, že staré stromy se probouzejí ze zimního spánku později. Mladé stromy se už mírně zelenají, ale staré si dávají na čas. Nepospíchají, vědí, že jejich čas přijde. Zatím vzpínají své pařáty k obloze a vypadajé trochu strašidelně. Jejich větve jsou hodně pokroucené a ne zrovna moc pohledné.
Jsou prostě staré, ale je z nich cítit, že se nevzdávají a za těmi mladými nechtějí moc pokulhávat.
Mladý strom to má jednoduché. Míza do něho proudí rychleji, zatímco míza starých je moc vysušená, stromy jsou velké, větve mají pokroucené a jejich obnova trvá déle.
Oblékání jim prostě trvá. Strojí se pomalu, ale pečlivě, a nakonec nás překvapí svým novým, zeleným oblečením. Nejsou úplně podle módy, jejich barva, ani tvar lístků se nemění.
Stromy jsou stále staré, ale jsou krásné a víme, že tím, že hodně pamatují, jsou i moudré a hodné obdivu a lásky.
A tyto staré stromy, pokud jim to člověk nepokazí, umírají hrdě a vestoje.
