Kronikář musí umět dvanáctero řemesel
FOTO: archiv Marie Zdeňkové

Kronikář musí umět dvanáctero řemesel

9. 4. 2019

V České republice je dlouhodobou tradicí zpracovávání obecních kronik. Bohužel , zákon z roku 2006 jaksi pozapomněl na osobu samotného kronikáře.

Obecní kronika, dříve rovněž pamětní kniha obce, je letopisecké dílo zachycující zprávy o důležitých a pamětihodných událostech v obci pro informaci i poučení budoucím generacím.

Pamětní zápisy a knihy vedlo mnoho měst a městeček již před více staletími. Pokynem z roku 1835 bylo přímo uloženo, aby v každém městě a obci s právem trhu v českých zemích byla zavedena kronika. Po vzniku Československa uložil v roce 1920 obcím založit a vést kroniku přímo zákon č. 80. Dokonalý zákon, signovaný T. G. Masarykem a Antonínem Švehlou (také Tusarem a Habrmanem), který byl stručný, a přesto v něm bylo zachyceno vše podstatné.

V roce 2006 byl nahrazen zákonem č. 132, který, bohužel, vůbec neřeší osobu kronikáře, zato se věnuje metodice vedení kroniky. Tedy, že „Kronika je vedena jako ručně psaná kniha s číslovanými listy nebo v elektronické podobě s následným tiskem číslovaných listů po uzavření každého kalendářního roku na trvanlivém papíře určeném pro dokumenty, které se zajistí vazbou“. Kým je vedena, už zákon nezajímá. I proto se spousta kronikářů potýká s problémy, ale to je na dlouhé povídání.

Vraťme se ke kronikářství. Obecně a stručně řečeno je to nedoceněná, ale velmi krásná věda, a člověk, který tuto práci, možná i toto poslání, vykonává, by měl umět dvanáctero řemesel. Pokusím se trošku přiblížit široké veřejnosti, co tím myslím. Proč věda? Jednak v sobě obsahuje nutnost alespoň částečné znalosti pomocných věd historických, orientaci v metodice, tzn. čím a na co psát, jak psát, zda chronologicky nebo tematicky, jak si organizovat práci, aby se v ní člověk doslova neutopil. Samozřejmě jsou velké rozdíly mezi mapováním historie a současnosti v malé obci a ve městě nebo městské části, která se rovná okresním městům.

A proč dvanáctero řemesel? Povinnou součástí obecních kronik jsou přílohy. Velmi široký pojem. Od jednotlivých nosičů dat, přes fotoalba, výstřižkové a dokumentární přílohy po trojrozměrné předměty. Takže, co vše by měl kronikář umět a znát, tedy jakých řemesel se dotýká? Měl by být archivář, badatel, spisovatel, písmomalíř, korektor, fotograf, malíř, grafik, kurátor (výstavy), učitel = přednášející, průvodce (při komentovaných vycházkách po regionu), konzultant (pro studenty zpracovávající seminární nebo diplomové práce), redaktor (články do médií), trochu i detektiv (při pátrání a identifikaci po neexistujících objektech či osobnostech spjatých s historií), propagátor (při prezentacích svého regionu), průzkumník (často míst, kam léta nikdo nevkročil) a je mnoho dalších dovedností, které by měl ovládat. A především, neměl by hledět na čas a osobní volno, protože kronikářem je 24 hodin denně a 365 dní v roce.

Přesto je to krásná činnost. Obohacuje člověka o setkání s lidmi, které by jinak nepoznal, o místa, kam by jinak nepřišel, o historii, kterou by jinak neobjevil.

 

Marie Zdeňková
(26 let kronikářka Městské části Praha 15 – 35 tisíc obyvatel a Kronikářka roku 2014 - od Sdružení Kronikářů Čech, Moravy a Slezska za překročení rámce náležitostí při tvorbě ročního kronikářského zápisu, a to hlavně rozsahem a kvalitou zápisu lokálních dějin pro budoucnost)

 

 

 

 

 

Autor: Redakce
Hodnocení:
(5 b. / 6 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Libor Farský
Velmi zajímavé.

Zpět na homepage Zpět na článek