Volary
Foto: autorka

Volary

10. 5. 2019

Letos jsem se rozhodla potřetí navštívit městečko Volary ležící v podhůří Šumavy. Vždy se ubytuji v hotelu Bobík, kde je i velmi slušný balneoprovoz, který využívá při svých procedurách výtažky z konopí. Dokonce v hotelu se vaří místní pivo s přidaným konopným extraktem. Ale moje cesta nebyla motivována jen  wellnessem, hlavně jsem se přijela poklonit památce převážně žen židovského původu, které zahynuly na tzv. "Pochodu smrti".

Na konci války byly z mnoha měst vypraveny tyto pochody. Nacisté přesunovali vězně z koncentračních táborů proto, aby nepadli do rukou postupujícím Spojencům. Jeden z nejkrutějších a nejdelších pochodů byl ze Svatavy do Volar. Mezi 15.dubnem a 5. květnem 1945. Během 260 km dlouhé cesty zemřelo asi 500 lidí, převážně mladých žen.

Na cestu měly 300 gramů chleba, tři brambory a kávu. Brambory byly shnilé, chleba plesnivý, pokud byl vůbec. Když pršelo, tak si z louží nabíraly vodu Ženy vážily v průměru okolo 38 kg, což je skoro za hranicí existence. Měly ale vůli přežít a dočkat se konce války. Lidé ve  vesnicích se ženám snažili pomoci. Místní riskovali pokusy donést účastnicím pochodu trochu jídla.

Do Volar došlo něco málo přes 300 vězenkyň. Zhruba polovina z nich byla dovezena na povozech. Dozorci odtud následující den vypravili další pochod "Došli k Cudrovicím". Tam se přihodilo to, čeho se esesáci obávali. Došlo k náletu. Shodou okolností nebyla zasažena žádná z vězenkyň. Nálet ale zabil jednu z dozorkyň, dvě další těžce zranil. To esesáky rozčílilo, na místě ze vzteku postříleli 22 vězeňkyň.

Pochod smrti ze Helmbrechtsu přes Svatavu do Volar navazoval na dlouhý transport z koncentračního tábora Grünberg (polsky Zielona Góra), kde se nacházely zejména německy hovořící ženy židovského původu  z oblasti Katovic. Koncem ledna bylo vyhnáno asi 1200 žen, na místo určení 6. března jich dorazilo něco málo přes 600. Trasa byla dlouhá 400 km. Vězenkyně cestou umíraly vyčerpáním, hladem, zimou, na nemoci nebo byly zastřeleny při pokusu o útěk - trest smrti hrozil i těm, kteří vězňům chtěli dát cestou potravu. Chování dozorců bylo nelidské. Nacisté se řídili rozkazem H.Himmlera, že žádný Žid se nesmí dostat do rukou Spojenců.

Památník ve Volarech připomíná smrt bezmála stovky žen na samém konci války. Tzv. "Pochody smrti" z koncentračních táborů v roce 1945 měly za účel zabránit možnému osvobození vězňů vojáky spojeneckých armád a mnoho jich vedlo přes naše protektorátní území. Socha znázorňující torzo ženy je dílem sochaře V. Paříka. Shlíží z malého pahorku a je z roku 1974. V roce 1989 přibyl v horní části pietního místa obelisk s biblickým textem.

Uvědomila jsem si také, že je zapotřebí neustále citlivě vysvětlovat  lidem z historického pohledu nedávnou dobu, aby bolest a utrpení žen z transportu smrti, ale i všech obětí II.světové války, nebyla zapomenuta. Jak nám připomíná nápis na pomníku na volarském hřbitovu: "Je Vám to lhostejné, vy všichni, kteří jdete kolem? Pohleďte a vizte, má-li někdo takovou bolest, jaká byla způsobena mně." 

Volary byly osvobozeny dne 5. května 1945 americkou armádou. Chtěla jsem tímto příspěvkem připomenout utrpení lidí v průběhu II. světové války a zároveň vyjádřit poděkování našim osvoboditelům, a to jak příslušníkům Rudé armády, tak Spojeneckých vojsk západní fronty.

 

Použitá literatura: Rachel Kuttnerová, Expozice Pochod smrti, Volarské muzeum

Můj příběh
Hodnocení:
(4.8 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zuzana Pivcová
Jsem moc ráda, že se tu shodou okolností po mém příspěvku o popravených vltavotýnských mladých odbojářkách objevuje tento Jarmilčin článek, pojatý zase z jiného pohledu, ale memento!!
ivana kosťunová
Těžko uvěřit, že ti, kteří toto iniciovali, byli také lidé.
Jarmila Komberec Jakubcová
V hotelu Bobík jsem se sešla se Soničkou P. a Pepou. Společně jsme pak zdolali Boubín, ale o tom asi Soni sama napíše a přidá nějaké foto.
Soňa Prachfeldová
Díky Jarmilko za Tvůj článek.
Dagmar Bartušková
Jarmilo, díky za připomenutí.
Zdenka Jírová
Je dobré připomínat naši nelehkou historii.
Eva Mužíková
Dík Jarmilo.
Ilona Erika Kolář
Do Volar jezdíme plavat, mají tam teď nově zrekonstruovanou halu.
Jana Šenbergerová
Díky, Jarmilo. Kéž by se už nikdy nic podobného neopakovalo.
Dana Puchalská
Volary jsou hezké, občas jimi projíždíme. A článek je opravdu zajímavý. Nevěděla jsem, že tam nějaký památník je. Byla to opravdu h n u s n á doba.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 13. týden

Na Zelený čtvrtek začíná na státních hradech a zámcích turistická sezona. Tak si vyzkoušíme vaše znalosti na téma "České hrady a zámky."

AKTUÁLNÍ ANKETA

Provedli jste nějaké úpravy svého bytu či domu na stáří? (sprchový kout místo vany, bezpečnostní madla, bezbariérové prahy apod.)

Ano, úpravy bytu jsem (jsme provedli)

29%

Ano, ale zatím jen částečně

15%

Nevím, jaké úpravy by to měly být

11%

Ne, ale zvažujeme to

13%

Ne, o žádných úpravách neuvažuji

17%

Ne, protože na to nemám peníze

15%