Podkrkonoší: Koťata a houby
Ilustrační foto: pixabay.com

Podkrkonoší: Koťata a houby

12. 5. 2019

Do Hostinného jsem nejezdil jenom do školy, ale i podnikat jinak, než prodávat lahve od limonád. Chalupa v Debrném stála kousek od lesa, který nám dával dřevo na topení, ale i dost dobré houbařské zázemí. Dost často se houbaření věnuji.

Už nevím, který soused mě obdaroval dvěma koťaty. Popadnu košík a nožík, vyrážím do kopce k lesu, a ouha, v polovině cesty k lesu si všimnu, že mne sledují obě koťata.

„Kšák, jděte domů“ se na ně rozkřiknu a mávnu na podporu svých slov rukou. Leč marně se snažím, už na kraji lesa, již se vzdávám marného snažení, že je obrátím na zpáteční cestu.

Trpí tím houbaření, stále se obracím za těmi nezbedy. Bez únavy mne sledují a navzájem se honí a hrají si, jen koťata to tak umí.Ale strach, že se ztratí, dal přednost před hledáním hub. Stejně jsem věděl, kde nasbírám. Nakonec se mnou doputují v pohodě až domů, kde je babička nakrmila.

Ještě párkrát se scénář s putováním koťat opakoval, až do té doby, než jsem při návratu k domovu sedl na lavičku, kterou děda zbudoval na kraji lesa. Koťata nikde, nedorazila za mnou, jako před tím. Strachy jsem se rozklepal, bylo mně ouzko, marně jsem se vracel, volal. Bylo mně do pláče, vracím se opožděně do chalupy, kde jsem emocím popustil ventil. Až babi mne utěšovala. Druhý den jsem marně běhal po lese, kočičky nenašel.

O prázdninách v druhé polovině července jsem se V Hostinném domluvil s prodávající staršího věku o dodávkách hub k prodeji. Zhruba před  55ti lety, tedy v mých třinácti letech.

Babča sedávala v podloubí na náměstí před vchodem do potravin a prodávala produkty ze zahrádky a to, co dal les. Dopoledne jsem šel na houby, odpoledne sedl na kolo a fofrem do města. Pamatuji, jak první takto získané penízky jsem hned utratil v té samoobsluze potravin za párky.

Večer je babička prohřála k večeři a děda, spokojeně chroupaje dobře uvařené párečky, pochvalně pokýval hlavou nad mnou pronesenou zprávou.

„Dědo, hub už jsme přejedený, tak jsem posbíral párky!“

Můj příběh
Autor: Petr Toman
Hodnocení:
(5 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
Moc hezké, jen ta koťátka kdyby se vrátila.
Lidmila Nejedlá
Chudinky kočičky, kam se poděly???
Dana Puchalská
Jako malá holka jsem měla kocoura Minďáka. Byl jako hlídací pes. Každý den čekal v předsíni, kdy už přijdu za školy domů. A když jsme byli se školou na horách, tak prý první 3 dny tak kňoural, že naši nevěděli co s ním. A když jsem po týdnu přijela domů, tak se mnou nejdřív ani "nepromluvil", ale pak to bylo krásný. Seděl mi na klíně a já ho musela asi za trest hladit a hladit. Bylo to hezké.
Hana Rypáčková
Milé vzpomínání..
Libor Farský
To je zajímavé - u mne tomu bylo stejně jako u Evy Mužíkové ...
Eva Mužíková
Hezké vyprávění, díky za něj. Můj kocour mne také provázel na dlouhých procházkách do okolních lesů. Na cestě tam, přede mnou pejsek, za mnou kocour. Na zpáteční cestě obráceně.
Jitka Hašková
Hezký příběh.
Zuzana Pivcová
Vybavilo se mi, jak jsem byla kdysi po sezóně v Tunisu v takřka opuštěném hotelu a starala se tam (bohužel jen dočasně) o dvě koťata. Ta mě doprovázela přes hotelovou zahradu až na pláž, kde na mě čekala, až se vykoupu. Podobně u bazénu. Díky za milé vyprávění.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.