Na návštěvě u mého psího kamaráda
FOTO: autorka

Na návštěvě u mého psího kamaráda

22. 5. 2019

Vídáme se málo. Méně, než bychom oba asi chtěli. Ale navzdory tomu jsem pokaždé bouřlivě vítána, až se příbuzní diví, jak to, že si mne ten pes tak pamatuje a nechá si ode mne všechno líbit, když jiným to nedovolí ? Lehce, rozumím totiž asi od dětství řeči zvířat (aby ne, když jsem to „zvířecí znamení“). Svým dětem a teď i vnoučatům obvykle překládám, co nám zvířata sdělují. A proto taky nemám ráda od dětství ani cirkusy a docela nerada chodím i do ZOO. Děsím se, co bych se dozvěděla. A taky si mne pamatuje ten můj psí kámoš určitě proto, že mu pokaždé spletu jeho plandavé uši na hlavě do uzlu, ukradnu mu jeho hračky, poschovávám mu je, kde se dá, a on je pak musí hledat a snášet si je za hlasitého pobrukování a nadávání zas na svou hromádku.

Zvířata miluji odjakživa, nejvíce koně a psy. Možná, že jsem v minulém životě byla koněm.  :-)) Pamatuji se, že když jsem byla malá, tak tříletá, šly jsme s maminkou kolem pole, kde nějaký člověk oral s pluhem a koněm. Fascinována tím nádherným zvířetem jsem opustila maminku a kráčela po mezi vedle koně, možná jsem i kývala hlavou jako on, až to oráč nervově asi nevydržel a na toho koně mě posadil. Co mi kůň tenkrát povídal, to už si nepamatuju. Snad jen, že není Šemík. Ale tak jsem já, sotva tříletá,  O R A L A, zatímco maminka běhala po mezi a lamentovala, že spadnu!  Kdo tohle dnes může z městských dětí říct ? Jenom lituju, že nás tehdy někdo nevyfotil – veliký pole lán, na něm Přemysl oráč se svým obřím koněm, který veze na hřbetě malou holčičku, a za námi jako kulisa České středohoří! To by byla přece nádherná fotka!

Ale k mému psímu kámošovi. Po uvítání upaloval jako obvykle okamžitě dovnitř bytu, protože věděl, co nastane. Zas mu budu chtít ukrást jeho hračky! Všechny si nashromáždil pod stůl a pro jistotu si na ně lehl.

Když jsme se bavili a já mu nevěnovala pozornost, uložil se nám pod nohy a nudil se. Starý, obtloustlý psí stařík po operaci. Nesnáším, když se někdo nudí. A tak naše zábava začala jako vždy: když vstal a položil mi packu do klína, ať si s ním jdu hrát, nejdřív jsem mu svázala jeho uši do ranečku na hlavě. Zavyl nadšením, že hra začíná, a odběhl si přenést své míčky do jiného úkrytu – a sice na postel, kde je opět zalehl a skučel očekáváním. Protože se nedal odvalit a já si přece jen netroufla krást mu je násilím – vždyť je to jeho majetek - naházela jsem na něj polštáře a zatímco se v nich motal a nadával, vylovila jsem mu jeho špinavé, uslintané míčky jeden po druhém zpod polštářů . Pak jsem letěla po bytě, obtloustlý stařík zběsile štěkal a pronásledoval mne, zatímco já házela míčky na všechny strany a do všech místností. To bylo rodeo ! Po podlaze mu klouzaly tlapky, a tak, když vytáčel rychle zatáčky, málem se vždycky natáhl. Než našel všechny míčky, sousedi si asi užili, protože při tom vyváděl jak zjednaný. Zajímavé je, že našel všechny do jednoho, možná, že se tajně naučil nejen rozumět lidské řeči, ale i počítat!

Ožil a choval se zas, jako by byl štěně.  Pro jistotu pak všechny míčky opět nanosil pod stůl, protože věděl, že tam za ním nepolezu. A pak mi za odměnu přinesl ukázat všechny své hračky, aby se pochlubil, co všechno ve svém vlastnictví má. Postavil se, položil mi důvěrně packu na koleno a deset centimetrů od mého obličeje mručel a něco mi sděloval. Asi vyprávěl, co naposled prožil, jak ho uspali a operovali. Já kývala s pochopením, hladila ho po hlavě a na oplátku jsem mu řekla o své operaci. Pak ukázal packou na misku s piškoty a opět zamručel. Pochopila jsem, že mi sděluje, že teď mu dávají mrkev, aby zhubl. Tu má sice moc rád, ale když mu dám aspoň jeden ten piškůtek….samozřejmě jsem dala piškůtky dva a odměnou mi byl vděčný děkovný pohled.

Když jsme se před domem loučili, zahleděli jsme si dlouze do očí a slíbili si, že tentokrát určitě přijedu brzo a zas to spolu roztočíme…:-))

Můj příběh
Hodnocení:
(4.9 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Alena Vávrová
Tak tento psí pohled mi byl tak dobře a dlouho (skoro 15 let) známý, měla jsem zlatou kokřičku. Díky!
Marcela Pivcová
Zvířata si mnohé dlouho pamatují - psi i kočky. Když jsme se se Zuzkou vždycky téměř po roce objevily na chalupě, psi našeho kamaráda nás ihned bouřlivě vítali. Naše kočky si zase okamžitě připomněly své prázdninové návyky. Tentokrát se bude s námi a kocourem Čertem vítat už jen jeden pes.
Hana Šimková
To je nádherný článek.
Zdenka Jírová
Zvířecí parketa je moje. Od dětství jsem milovala zvířata - u babičky králíky, které jsem "ochočovala", koťata, jen husí jsem se bála, protože vždy syčely, když jsem musela kolem nich jít. Měla jsem i psa a vždy nějakou kočku. Myslím, že zvířecí řeči také rozumím. Teď zvláště té kočičí,do nedávna jsem měla dvě kočičky, ta starší mi vloni odešla po 15 letech do kočičího nebe, tak mám jen jednu, ale zato velikou a krásnou ragdolku Mejdy. Ta mi dokáže i vynadat, když se někde déle zdržím.
Jitka Hašková
To nemá chybu. Miluji psy a koně. Doma jsme měli jenom jednou psa a je to pro mně nezapomenutelný zážitek. Také jsem si hned po vysoké škole dopřála dovolenou s jízdou na koni. Moc se mi to líbilo, ale k pravidelnému ježdění jsem se nedostala.
Anna Potůčková
Moc krásný a srdcem psaný článek. Je to přesně tak, že kdo má rád zvířátka má také rád lidi !
Libor Farský
Haf, haf, moc hezké ...
Marie Doušová
Moc hezky napsané, plné citu. Mám také krásné zážitky s naší Roxynkou,která má také takový loudivý pohled a člověk neodolá a nějaká ta mlska se najde. Věřím , že pes vycítí ,kdo to s ním myslí dobře a má ho rád.
Hana Rypáčková
Tak moc bych potřebovala rozumět psí řeči. Myslím, že když vypoví tělo není tak zlé, jako když vypoví mozek. Moc mi u mého starého psa chybí lumpačení a dovádění. Rád se tulí, i si štěkne, ale je bez té jiskry v zakalených očí. Hezké čtení...
Jana Kollinová
Jak já Vám rozumím. Kdo by odolal těm očím velkým jako mlýnská kola a plným lásky, něhy, oddanosti a důvěry.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.