Toužebně očekávané, poetické, ale nevypočitatelné. Nemá zrovna jednoduchý život! Čeká se od něho mnoho. Má být dlouhé, slunečné a hlavně láskyplné. Co bláhových lidských plánů musí vyslechnout. Kolika setkáním musí asistovat. Kolika rozchodům musí přihlížet. Lásku Léto znalo, chodívala kolem, někdy protivná, někdy sebejistá a zářící, někdy marnivá. Bláhoví lidé. I Léto a Láska mají svoje nálady.
Léto ještě nepřevzalo vládu, a přece poslední jarní dny zářily sluncem. Země sálá horkem, sluneční paprsky se jako ohnivé šípy zabodávají do těla. Odkládám knihu a pomalu vcházím do vody. Slunce svítí, voda mě hladí a laská, rybník je obtočen zelení a květinami jako krásnou šálou, ptáci zpívají. Pozoruji vážky nad hladinou i krásně vybarveného ledňáčka, poslouchám vlnky narážející na kameny.
Přivírám oči a snažím se si představit Léto. Jak moc náladové bude, čím nás překvapí či vyvede z míry?!
...horké...slunce pálí, vzduch se tetelí, pole voní, oči se klíží a kniha padá do klína...
...deštivé...vrtkavé sluníčko se ukryje za temné mraky, krajina ztěžkne deštěm, ale kniha hřeje...
...rozevláté...vánek čechrá vlasy, převrací listy knihy, láká k procházce po pláži...
...bouřlivé...obzor černá, hrom bije, blesky křižují nebe, ke krbu knihu vybíráme...
...romantické...letní móda, letní lásky, večerní táboráky, poezii léta kniha umocní...
...květinové...sluneční paprsky rozvírají květy a my otvíráme knihy...
…babí…slunce se vlídně usmívá, vlákna pavoučků poletují, dny se krátí, v šeru večera knihy zavíráme…
Ale to už bude pomalu podzim za dveřmi a tak daleko si vůbec nepřeji dohlédnout.
A co věrný druh Léta - Slunce? Bude si s námi i mraky hrát na schovávanou nebo spíše teplými paprsky probouzet dobrou náladu? Netušíme, a tak nezbývá než se připravit. Na letní dlouhé dny a teplé večery se těšíme všichni! Jistě, každý z jiného důvodu, ale těšíme se! Na prázdniny, na dovolenou, čtenáři na více knížek a času na čtení, na přírodu, vonící dozrávajícími klasy. Snad knihy vylepší nálady kdekoli, kdykoli a komukoli.
Z polosnění mě vyruší vyskakující ryby vysoko nad hladinu rybníka. Voda se tříští na diamantové kapičky, co se blýsknou ve slunci, než dopadnou zpět do vody, a já si přeji, aby to nikdy neskončilo. Přesto vycházím na břeh, trochu prochladlá, ale zlatá osuška rychle prohřeje celé tělo. S pocitem blaženosti otvírám knihu.
Léto budiž pochváleno.
