ilustrační foto: pixabay.com

Několik řádků o Holandsku. I. část – úvod

15. 7. 2019

Můj příběh

Autor: Redakce

Hodnocení:

(5.1 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Dana Puchalská 15.7.2019 15:42

Měla jsem v Holandsku příbuznou. Důvěrně jsme jí říkali "Lakomka". Ach jo. Její máma za ní jezdila každý rok aspoň 2x. A před každým odjezdem to pokaždé vypadalo, že tam asi zůstane natrvalo. Nebo že v celém Holandsku mají právě hladomor a všechny obchody jsou vyrabované, ne-li zavřené.

Naděžda Špásová 15.7.2019 14:20

Tak do Holandska bych určitě nejela, i když je to tam asi hezké. Nemám ráda lakomce a škudlily. O Holanďanech jsem slyšela, že jsou hodně tolerantní, co se týče různých lidských odlišností.

Zpět na homepage Zpět na článek

Irena (67 let): Ze snachy se po svatbě stala semetrika, ale syn to nevidí

Když se syn ženil, byla jsem šťastná. Bylo mu už šestatřicet, předtím pořád budoval firmu a já se bála, že se nedočkám vnoučat. Jeho vyvolená se ke mně chovala moc hezky, chodily jsme spolu do kaváren, pořád seděla u nás a já si lebedila, jak dobře si kluk vybral. Svatba idylu změnila.

Irena Stejskalová