Některé aktivity seniorů bývají nebezpečné, míní jejich příbuzní
Ilustrační foto: ingimage.com

Některé aktivity seniorů bývají nebezpečné, míní jejich příbuzní

19. 7. 2019

Děda se zbláznil, chce si zkusit tandemový seskok. Babička jede s kamarádkou k moři, pořád jí to rozmlouváme. Máma jezdí na kole, i když jí už bude osmdesát a nechce přestat.

Je to zbytečné riskování. Ve vyšším věku by už člověk neměl dělat nic nebezpečného. Tak uvažují mnozí lidé, kteří mají ve své blízkosti nějakého akčního seniora.

Seď doma. Choď ven jen v nutných případech. Když spadneš a něco se ti stane, odskáčeme to my. Budeme se o tebe muset starat a jak to máme udělat, když pracujeme? Tak nám nepřidělávej starosti a uvědom si svůj věk.

Tyto věty často slyší dvaaosmdesátiletý Jaroslav z Prahy. Je bývalý učitel tělocviku a pohyb býval vždy součástí jeho života. Potíž je v tom, že má představu, že i nadále součástí jeho života bude. Má sice různé zdravotní problémy, ale stále je schopen samostatné chůze. Občas si vyrazí na výlet do přírody, nedávno se vypravil vlakem za kamarádem na Moravu. Když se to dozvěděla jeho dcera, vynadala mu, že zbytečně riskuje. „Říkala, že by se mi cestou vlakem mohlo něco stát, že bych mohl někde upadnout. No mohl. Stejně tak ale může při vystupování z vlaku upadnout ona, však už jí bude šedesát. Když jsem jí to řekl, ukrutně se naštvala. Že šedesátka je prý ještě dobrý věk, ale po osmdesátce už prý má člověk na sebe dávat pozor. To v jejím pojetí znamená sedět doma, nehýbat a  čučet na televizi. Já raději umřu na procházce v lese než před seriálem,“ vypráví Jaroslav.

Lidé mladého a středního věku na jedné straně obdivují seniory, kteří žijí takzvaně aktivní život. Rádi si čtou o těch, kteří cestují, pracují, vzdělávají se, vypadají dobře. Je to pro ně jakýmsi povzbuzením, nadějí, že stáří nepřináší jen nepříjemnosti, ale že si ho člověk může velmi dobře užít.

Ale pozor, když se aktivní senior vyskytuje v jejich blízkosti. To je jiná. To často svou aktivitou a chutí do života rodině komplikuje život.

„Máma pořád někam jezdí a my o ní nemáme přehled. Pořád něco vymýšlí. Teď si v pětasedmdesáti vzpomněla, že pojede s kamarádkou do Řecka. Koupily si na poslední chvíli zájezd, ani pomalu nevíme od jaké cestovky a kam přesně. Říká, že není malá, aby se nás musela ptát na svolení. Náš názor ale je, že by ve svém věku už k moři jezdit neměla. Co bychom si počali, kdyby se jí tam něco stalo,“ říká pětapadesátiletá Monika o své matce.

Její slova obsahují větu, která v této souvislosti zní často. A sice: Co bychom si počali, kdyby se něco stalo. Mnohé rodiny si totiž uvědomují, že aktivní senior je rizikem, že se jim život zkomplikuje. Co když si děda při seskoku padákem zlomí nohu? Co když babička při turistickém výletu uklouzne? A jak se jí bude vystupovat z vlaku, když jí schody dělají problém? Určitě jí bude u moře horko, mdlo, ještě dostane infarkt a jsme všichni v háji.

„Doměnka, že riskování nepatří ke stáří, je součástí běžného stereotypu. Hlavně klid. Přitom bychom měli spíše respektovat důstojnost riskování. Na jedné akci jsme pro inspiraci ostatním lidem vyššího věku promítali právě video o tandemových skocích. Někoho láká adrenalin celý život a nepřestane ho lákat ani ve vysokém věku. Někomu je naopak nevolno na pouťových atrakcích už od dětství a vydrží mu to celý život,“ uvádí psychiatrička Tamara Tošnerová, která se této problematice věnovala ve své knize Jak si vychutnat seniorská léta.

Zmiňuje i fakt, že lidé velmi často dávají seniorům dárky, které jim ve skutečnosti vůbec neudělají radost. Podléhají totiž stereotypům. A tak pán, který sní o tom, že se jednou projede v obrněném transportéru nebo sjede řeku na raftu, dostane knížku. Paní, která touží jet k moři, dostane deku a knihu o bylinkách.

Aktivní senior je totiž často obdivován a vyzdvihován jen tehdy, když není příbuzný či blízký. Ti příbuzní a blízcí senioři naopak velmi často slyší věty: Neblázni, přece nepojedeš tak daleko v tvém věku. Vzpomeň si, jak ti bylo loni v létě špatně, když bylo horko. Ne, v žádném případě už nemůžeš jezdit na kole, to už v tvém věku nejde. My se o tebe bojíme, děláš nám starosti, jsi nezodpovědný, zbytečně riskuješ.

Na jedné straně je to pochopitelné. Úraz člena rodiny zpravidla pořádně zamotá životy mnoha jejich příslušníků. Nedávno to pocítila jedna rodina z Ostravska. Třiasedmdesátiletý Václav si zlomil nohu  a ruku při lyžování. Je vdovec, žije sám. Dostal nechodící sádru. Po propuštění do domácího ošetřování nastal problém. Nemohl si dojít na nákup, nezvládal základní sebeobsluhu, hygienu. Jeho syn, snacha i vnučka se museli střídat v péči o něj, jezdili za ním přes celé město každý den. „Byli jsme úplně vyřízení. Manžel pracuje na směny, já jsem v obchodě do šesti do večera, dcera také. Po večerech jsme za dědou jezdili, manžel i v čase, kdy by se měl vyspat po noční. Byli jsme utahaní, děda byl protivný, my kvůli jeho zranění museli zrušit plánovanou dovolenou. A to vše jen proto, že riskuje, že si ve svém věku není schopen připustit, že lyžování už je nad jeho síly,“ tvrdí Václavova dcera.

On si ale trvá na svém, že až se zotaví, lyžovat bude dál. „Není to riskování. Nejezdím jako v mládí. Jsem opatrný, ta nehoda byla náhoda, vyhýbal jsem se jinému lyžaři. Lyžovat nepřestanu, udržuje mě to v kondici. Kdybych se přestal hýbat a chodit mezi lidmi, je to můj konec,“ říká.

Každopádně je dobré vědět, že akční penzisté jsou rodinnými příslušníky obdivováni a podporováni akorát tak v psychologických příručkách nebo ve filmech. Realita je taková, že v rodinách senioři  spíše častěji slyší větu: Neriskuj, to se už ve tvém věku nehodí.

rodina stárnutí
Hodnocení:
(5.1 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Antonín Nebuželský
Tak nám to děti vrací. Co jsme se jich nahlídali, starali se co by kdyby... Tak a to máme zato :-))
Jana Šimonová
Máma jezdí na kole, i když jí už bude osmdesát, a nechce přestat. Před spojku a patří čárka. Jde totiž o uzavření věty vedlejší. V kolika letech člověk ztrácí cit pro svoji mateřštinu?
Jiří Libánský
To se to radí. Dávat na sebe pozor, to zní rozumně. Ale když on člověk občas trochu toho adrenalinu potřebuje.
Alena Kloudová
Je mi 70 let K narozeninám jsem od svých dětí dostala dárek tandemový seskok padákem ze 4000 metrů. Bylo to moje přání. Před 14 dny jsem skočila a byl to můj nejkrásnější zážitek a dárek který jsem mohla dostat Krása volného pádu i potom bezpečné přistání se svým tandempilotem. Jsem patřičně hrdá na sebe a moje děti, vnuci a přátelé na mně.Jinak chodím tančit line dance a tento týden jsme vystupovali Degendorfu. Nedovedu si představit, že by mi děti něco zakazovaly. Chodím také na různé brigády, sedět doma u televize by mě asi zabilo.Prodělala jsem si různé operace, a před 11 lety i rakovinu.Hodně čtu, chodím do kina a divadla, občas cestuji, moje oblíbená místa jsou severské země. A seskok příští rok plánuji znova. Doufám, že se mi to splní, i když jeden nikdy neví, co se může stát
Libuše Křapová
Olgo, ve většině případů je ten přístup lepší, než zbytečné a nesmyslné omezování
Olga Škopánová
Myslíte, že přístup ať si babička, či děda dělá co chce a když se přizabije je to jejich věc lepší?
Zdenka Soukupová
Ano, každý podle svých zvyků a možností. Chápu 60ti leté děti, (které třeba mají různé zdravotní problémy), které mají strach o své 80ti leté rodiče. Ale: když je někdo celý život fyzicky aktivní, tak různé posedávání u televize nebo v kavárně je začátek konce. Souhlasím s panem Josefem. Aktivitám (přiměřeným) zdar!
Marie Doušová
Každý senior je jiný. Když celý život cestoval, nebo cvičil, tak v seniorském věku většinou je stále aktivní. No a ten co byl spíše knihomil a posedával raději v kavárničkách a nikam se nehnal , bude i ve stáří pomalejší a bez rizikových aktivit. Každý jak se cítí.
Josef Volfík
Víte, co mi můžete? Pravda, není to korektní, ale obávám se, že platné. Nicméně, mladým nyní život nezávidím.
Marcela Pivcová
Mně připadají ti, kteří brání seniorům v sportu, cestování, případně jiným "nebezpečným" činnostem, velice často jako bezohlední sobci, kterým jde o to, aby se nemuseli o seniora najednou o něco více starat než dosud. Nebo: nebylo by snad účelnější peníze místo na cestování prarodičů procestovat sami? To, že k úrazu může přijít člověk v každém věku, je svatá pravda - a mladší lidé jsou neopatrní možná častěji než senioři.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 13. týden

Na Zelený čtvrtek začíná na státních hradech a zámcích turistická sezona. Tak si vyzkoušíme vaše znalosti na téma "České hrady a zámky."

AKTUÁLNÍ ANKETA

Provedli jste nějaké úpravy svého bytu či domu na stáří? (sprchový kout místo vany, bezpečnostní madla, bezbariérové prahy apod.)

Ano, úpravy bytu jsem (jsme provedli)

29%

Ano, ale zatím jen částečně

15%

Nevím, jaké úpravy by to měly být

11%

Ne, ale zvažujeme to

13%

Ne, o žádných úpravách neuvažuji

17%

Ne, protože na to nemám peníze

15%