Život ve strachu škodí i pomáhá

Když mě něco čeká, udělám si několik katastrofických scénářů, pak jsem příjemně překvapená, že skutečnost je většinou o chlup lepší. Horší je, když katastrofa udeří bez varování, to je pak opravdu nutné zmobilizovat všechny síly a snažit se přežít.

Můj někdejší oblíbenec D. Carradine řekl v německé verzi seriálu Kung-fu, Legenda pokračuje větu: „Co se má stát, stane se, ať má člověk strach, nebo ne.“ Strach má samozřejmě mnoho podob. Strach také zachraňuje život – viz známé bojuj, nebo utíkej. Strach o blízkého člověka je přirozený; neměl by ale ochromovat. Psychologie praví, že strach je obava z něčeho konkrétního, obvykle podmíněná již prožitou negativní zkušeností; úzkost je naopak obava z něčeho nekonkrétního, z událostí, které většinou nikdy nenastanou. Němčina rozlišuje „Furcht“ a „Angst“. „Strach z nejhoršího vyléčí často zlé.“ Shakespeare „Žádná strast není tak velká jako strach před ní.“ J. Locke

A jaké ponaučení z toho článku plyne? Kdo žije ve strachu, tak v něm bude žít dál. A kdo denně 24 hodin nepřemýšlí o tom, "co by se mohlo stát", ten bude také stejný. Jak to Marcela z jižní Moravy dokázala, že "její" děti neběhaly po sídlišti s klíčem na krku?, když ona má 68 let, tak její děti musí nutně mít téměř padesát. Ona nechodila do práce?

V noci se nebudím. Život si užívám v plné bdělosti. NEJSEM soutěživý tip, tedy ve smyslu, "Musím, musím, musím!, to by tak hrálo, aby někdo byl lepší než já." Předposlední odstavec k tomuto přímo nabádá, hlavně být ve střehu. Strach z čehokoliv, jsou vlastně falešné domněnky. Bojíme se, nevíme čeho a ve skutečnosti, všechno, z čeho máme strach, si spolehlivě přivoláváme. Řekla bych, že propagátoři teorie strachu, z Kalifornské univerzity se pořádně sekli. Docela by mě zajímalo, co by této teorii řekl D.M. Ruiz nebo Antony de Mello :-)