Co jsme mlsali aneb Retro cukrárna
Foto: autorka

Co jsme mlsali aneb Retro cukrárna

23. 7. 2019

V posledních letech přichází mnohé, co jsme kdysi znali a někdy i měli, do "retro" módy. Oblečení, elektro, televizní pořady a také plno potravin, někdy i v originálních obalech z doby před 50 (a více) lety.

Se Zuzkou jsme nedávno při nákupu začaly prohlížet něco "mlsného" a najednou se nám vybavila řada sladkostí, které jsme měly jako děti. Také jsme vzpomínaly, jaké byly u nás v Lomnici cukrárny. Třebaže byla Lomnice malé město, bylo zde pět cukráren. Dvě větší, už zřejmě dávno zestátněné, tři zbývající maličké obchůdky, asi stále soukromé.

Jeden z nich byl na náměstí, od nás "co by kamenem dohodil". Cukrář - starší pán - zde měl převážně trvanlivější sladkosti - bonbóny, čokolády a jiné cukrovinky. Na výběr skutečně mnoho. Co si vybrat dříve? Ve velkých sklenicích byly tvrdé bonbóny. Fialové navoněné fialky, červené maliny, tmavě růžové jahůdky, různobarevné kuličky, zvané angrešty, a cukrové špalíky s kytičkou uprostřed, kterým se říkalo suky. Pak ovocné různobarevné želé v podobě jablíček, hrušek nebo i zvířátek... nebo ovocné kostičky žužu. Kdo dával před ovocnou přednost jiným chutím, mohl vybírat z dalších sklenic. Medové zlatožluté oválné včelky, světlé lesklé "atlasky" plněné asi oříškovou hmotou nebo nahořklé s kakaem na povrchu bari-mandle, velké krystaly z cukru se zbytky sirobu, zvané cukrkandl, mentolové bílé polštářky, černé "hady" pendreky, které se objevily i sekané s barevnou polevou. Na úlevu od bolesti v krku byly hašlerky, zelené "čočky" lesněnky nebo podobné nažloutlé poděbradky. Zelená a hnědá plněná zrnka byla "kafíčko". Pak se objevily i barevné karamely - kakaové. sladomléčné - , ale ty nám moc nechutnaly, hlavně se lepily na zuby. Ovocné "sisinky" byly až o něco později. Čokoládové bonbóny nabíral cukrář lopatkou z papírových krabic. Nugátové kostky, kaštany, zlaťáky v kovové fólii... Turecký med byl moc tvrdý a ovocné kostky podobné řeckým a tureckým cukrovinkám zase moc sladké. Na velikonoce byla barevná dražé vajíčka a na vánoce celé kolekce, někdy i dvoupatrové, už podobné dnešním. Také jsme si oblíbily miničokolády s obrázky ze známých pohádek. Ale největší kuriozitou bylo barevné "mejdlíčko", tabulky různých barev, které se prodávaly na váhu. Bylo tak oblíbené, že nebylo k mání kdykoliv. Pak cukrář navážil zboží do papírového sáčku, přijal peníze a my jsme už mohly mlsat.

Kolem druhé cukrárny jsme jako rodina chodili na návštěvu k tetě. Z té si pamatujeme především velikonoční vajíčka - cukrová, plněná sladkou ovocnou tekutinou. Měla velikost vejce, slepeného ze dvou polovin. Hmotou připomínala pralinky, ale bez čokoládové polevy. Nás kromě výrazné sladké vůně přitahoval ještě barevný obrázek, nalepený na povrchu (kuře, kohout, kytičky). V létě měli pro nás úžasnou zmrzlinu, asi jako dnešní ovocný sorbet, avšak daleko voňavější. Byla vyráběna podomácku. Paní cukrářka nabrala kopeček a naběračku nožem pečlivě zarovnala (aby se nepředala). Byla po 50 haléřích a my jsme ji snědly i s oplatkou.

Na druhé straně města byla rodinná cukrárna s vynikajícími zákusky. Občas v neděli, když maminka vařila oběd, vzal nás táta koupit zákusky (říkaly jsme jim kousky). Společně jsme vybrali čtyři, pro každého jeden. Indiánky, punčové řezy (zvané rumové), košíčky s náplní a polevou (pro nás bábovičky), kremrole (trubičky) a šátečky s krémem, které existují leckde dodnes. Řezy z dortů s krémem nás nijak zvlášť nelákaly a na šlehačkové si nevzpomínáme.

Nemlsaly jsme často, pro nás byly sladkosti vzácné. O všechny jsme se se Zuzkou poctivě dělily a maminka od nás také vždy ochutnala. Nevzpomínám si, že by jedna z nás někdy něco snědla bez té druhé. Snad také proto se nám vybavilo tolik stejných podrobností. Ale věřím, že ještě leckdo z vás přispěje svými vzpomínkami na jiné cukrárny.

Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Eva Kopecká
Diky za vzpominku na dobroty, které všechny pamatuji. Jsem jíž mírně ve věku začínám být v kondici, kterou člověk nevolá,neb přijde sama,aniž by ji kdo zval, takže jsem při vzpomínání neporušila žádný ze zákazů jak své své obvodní tak i zubní lékařky....to je život.
Karel Boháček
No mně chybí gumoví hadi, oplatky Malina, Sparty a Dukly, tlusté hořké čokolády a šumáky všech variací.
Marcela Pivcová
Čekala jsem nějaké příspěvky, ale toto množství je pro mne opravdu milým překvapením. Některé sladkosti jsem opravdu zapomněla uvést, i když si na ně také pamatuji. Své vzpomínky jsem věnovala záměrně těm malým cukrárnám, tam některé druhy sladkostí ani neměli.
Dana Kolářová
Příjemná vzpomínka. Nejvíce se pamatuji na fialky.
Jana Šenbergerová
Ano, Zuzko, i tak se tomu říká, ale u nás jsem to znala jen pod názvem rahat. Soňo, mám to přesně naopak. Kam se na smetanové zmrzliny hrabou ty vodové. U nás jsou naprosto skvělé, ani italské se jim nevyrovnají, a to mi vždycky moc chutnaly. :-)
Soňa Prachfeldová
Vše o cem píšete, mi voní na dálku a do minulosti. Jakou skvělou chuť měly tatranky, mejdlicka, fialky, maliny. U nás byl cukrář a když mi dal zmrzlinu, tak navrch čokoládový bonbon. A ty ovocné vodové zmrzliny, kam se hrabou dnešní smetanové . Marokánky, eskyma, to vše odvál čas, ale nemelo to chybu .
ivana kosťunová
Pendreky ?
Zdenka Soukupová
Krásná vzpomínka. Skoro všechno cukroví znám, skoro všechno jsem ochutnala a pak jedla jen to, co mi chutnalo. Nejvíc polomáčené sušenky, ty mám ráda dodnes. A občas takové dlouhé, hnědé, trochu gumově tuhé provázky, ale nemůžu si vzpomenout na název. Nevíte někdo?
Zuzana Pivcová
Jani, ty kostky jsou pravděpodobně to, co mají všude v Řecku a na Kypru (možná i v Turecku), v Řecku pod názvem Loukumi. Kostky, nejspíš ze želatiny, výrazně obalené pudrovým cukrem nebo škrobem. Jednou jsem na ně narazila v minimarketu s tureckými specialitami v Revoluční.
Jana Šenbergerová
Květo, ano, přesně tak. I když se dnes škrobu vyhýbám, to by mi určitě pořád chutnalo. :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.